Čtenářka Marci55 se nám svěřila, že ji naučil plavat tatínek, a nepoužil k tomu žádné pomůcky jako rukávky nebo kruh.
Tak já začnu toto téma trochou historie. Moje maminka se nenaučila nikdy plavat, i když se o to v dospělosti několikrát pokoušela. Nemohla překonat strach z toho, že ji voda při její váze udrží nad hladinou. Sice do vody chodí, ale jenom tam, kde má výšku vody max. po prsa. A ve vodě ,,chodí´´.
Tatínek plavat umí dobře, tak to byl on, kdo to naučil mne a bratra.
A učení to bylo hned natvrdo, žádné rukávky, plavací kruhy apod. Jen mě podpíral rukama a šlo to. Plavu celkem dobře.
A se svojí dcerkou jsem to vzala hned od mala. V půl roce jsme začali chodit na plavání kojenců a voda je její živel. Vůbec se nebojí. Ještě sice neplave sama, má rok, tak ji musíme podpírat.
A když jsme byli v aquaparku,tak jste měli vidět tu radost v jejich malých očičkách. Ve vodě se rozzářila jak sluníčko a začala kopat nožičkama, aby doplavala na všechny atrakce.
Vody se vůbec nebojí a plavat určitě bude.
Marci55
Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.
Děkuji Vám Marci55 za příspěvek k tématu. Znám více lidí starší generace, kteří neumějí plavat. A do vody chodí jen tam, kde dosáhnou a vědí, že dosáhnou. Mezi mou generací nikoho takového neznám.
Dnes si povídáme na téma: Jak jsem se naučila plavat.
Klást otázky nemá smysl. Vytáhněte své fotky z dob, kdy jste se učily plavat, popište vaše pocity z prvních temp. Svěřte se s metodami, které na vás byly použity.
Na vše se těším na e-mailu
A nejzajímavější příspěvek odměním. Odměním ho třídílným nafukovacím lehátkem, žádnou průhlednou umělohmotnou náhražkou. Prostě lehátko, jaké si pamatuji z dětství i se sadou na lepení.
To lehátko má i jméno. Bude to vaše Bára 3!
Nový komentář
Komentáře
Tak u nás neuměl plavat táta a naopak máma plavala hodně dobře. Ale když sme jako děti chodili u babičku se koupat ,tak tam ty místní rodičové vůbec k vodě nechodili.
Já se dost bába plavat ,až na kurzu ve škole sem se naučila-tam už sem se před klukama styděla bát 
.Ale žádnej plavec nejsem.držim se u břehu. Na vodě ležet a nehýbat se taky umím. To je krásná pohodička!! Máma ta vydržela ležet třeba hodinu a nevim ,zda na tý vodě i neusnula 
.
Já plavu slušně, rychle, na hladině vydržím ležet a nehýbat se... nicméně hloubka mi vadí, mám strach, "co kdyby něco", nejraději plavu kousek od břehu, max. 2 metry dosahu, kde stačím. Při šnorchlování musím vždycky vidět nějak výběžek na dně, nebo se držím na širém moři u lodě. Panická ataka a příběh z dětství, kdy mě topil úchylák...
To je mi maminky líto. Když si vybavím ten pocit vrcholného štěstí, když si takhle při západu slunce po horkém dni plavurybníkem, kde už není ani noha.... ale jsou horší věci na světě.