V roce 1925 prožívala Andula Sedláčková (1887-1967) na prahu čtyřicítky svá šťastná léta. Byla podruhé vdaná – za JUDr. Josefa Kašpara, movitého ředitele právního oddělení Pražské železářské společnosti, neměla nouzi o ctitele nejen mezi slavnými herci té doby, ani o role, za něž dostávala pohádkové honoráře. Měla vše, scházelo jí jen jediné – dítě.

Po jednom představení ve Vinohradském divadle se setkala na večírku s Františkem Xaverem Hodáčem, původem brněnským politikem a ekonomem, profesorem na ČVUT a pozdějším poslancem Národního shromáždění. František Hodáč byl ženatý s malířkou Adélou Gollovou, dcerou Jaroslava Golla, historika a přítele TGM, a otcem herečky Nataši Gollové a automobilového závodníka Ivana Hodáče. Vztah Anduly s Hodáčem byl tajný a téměř nikdo o něm nic netušil. Krátký románek ale nezůstal bez následků. Díky tomu, že bulvár nebyl to, co dnes, podařilo se vše ututlat. Andula o jedno dítě v minulosti přišla, o to více se na to očekávané upnula, vlastně už ani nedoufala, že by ještě dítě mohla mít. Vždyť jí bylo už 39 let!


Když přišla v březnu 1926 holčička na svět, byla v křestním listě zapsána jako Marcella Kašparová. Veřejnost neměla tušení, kdo je její biologický otec, vlastně to ani tušit nemohla. Ostatně Andula Sedláčková byla stále vdaná (a zůstala až do manželovy smrti). Pravdu znali jen nejbližší. Zpočátku možná ani Josef Kašpar netušil, že není Marcellka jeho, a pak manželce úlet kavalírsky odpustil. Stejně velkoryse se zachovala paní Hodáčová, když se manžel zakrátko k rodině pokorně vrátil. Manželova nevěra ji sice velice zranila, ale ani ona o žádné aféry nestála… Otázkou zůstává, kdy se pravdu dověděla Marcella. Její „otcové“ zemřeli v krátkém sledu po sobě - Josef Kašpar v roce 1942, František Hodáč v roce 1943.

Rodiče Marcelly Sedláčkové. Foto: Wikipedia

O tom, jaké měla Andula Sedláčková postavení mezi hvězdami ve dvacátých letech 20. století, svědčí fakt, že když začal v roce 1926 vycházet prestižní časopis Pestrý týden, na obálce prvního čísla se objevil prezident Masaryk, na obálce druhého to byla Andula právě s malinkou dcerou Marcellou.

Marcella byla milované dítě, po celé dětství žila v luxusu, spolu s matkou se objevovala ve společenských časopisech, pohybovala se ve vybrané společnosti matčiných přátel. Ta jí umetala cestičku i k divadlu, podřídila všechno tomu, aby měla její princezna v budoucnu úspěch. V roce 1939, možná tak trochu po vzoru slavné francouzské herečky Sarah Bernhardtové, kterou Andula od dětství obdivovala, založila své soukromé divadlo DAS. Bohužel si nevybrala zrovna šťastnou dobu, bylo to už za protektorátu. Měla to být jakási pojistka pro ni – nebyla už nejmladší, bylo jí dvaapadesát  – ale především to dělala pro svou milovanou dcerku.

Marcelle bylo třináct let, když debutovala v Divadle Na Slupi. Na prknech matčina divadla pak hrála pod matčiným jménem Marcella Sedláčková. V první sezóně se objevila údajně v patnácti hrách! Odborníci se shodovali, že nesporný talent sice zdědila, ale že matčiných kvalit nedosahuje. Ostatně v tom věku? Navíc ji provázela pověst protekčního dítěte, což muselo být frustrující…

Na konci války německé úřady divadlo dočasně zavírají, ale po válce bylo ještě hůř. Divadlo je definitivně zavřeno a Marcella těžko hledá herecké uplatnění. Vystupuje na různých bezvýznamných scénách či v estrádních souborech, občas získává roličky ve filmu. Bohužel její vizáž se pro role budovatelských údernic, dělnic či soudružek příliš nehodí.

Volné chvíle trávila Marcella i s matkou Andulou, s níž měla mimořádně krásný vztah, na chatě, kterou mají ještě z doby první republiky v Kynžvartu. V létě 1949 je tam navštíví známí z Prahy, kteří chtějí emigrovat. Marcella jim naivně doporučí jednoho lesníka. Jenže tato pomoc se jí – podobně jako o něco později Jiřině Štěpničkové – nevyplatí. Lesník je totiž estébák! Známí jsou samozřejmě chyceni na hranicích a Marcella i s matkou jsou zatčeny. Andulu Sedláčkovou při výslechu „jenom“ psychicky terorizují, ale nakonec ji pustí. Na Marcelle si však náležitě “zgustli“! Obvinili ji z údajné účasti na organizovaném protistátním spiknutí a z velezrady. Ve vykonstruovaném soudním procesu ji odsoudili k 12 letům vězení!

Dceřino vězení nese Andula Sedláčková snad ještě hůř než sama Marcella. Marně se snaží se ji dostat z vězení. A tak se celý její další život smrskne v krátké návštěvy vězení s balíčky pro milovanou dceru.

Naštěstí v roce 1953 zemřel prezident Gottwald a nový prezident Zápotocký, jak ostatně bývalo zvykem, vyhlašuje amnestii. V září 1953 je Marcella konečně propuštěna. Ve vězení si pobyla „jen“ tři roky, ale vrací se s podlomeným zdravím. Opět se snaží získat nějakou práci v divadelní branži, protože vlastně nic jiného neumí. Bere, co se dá. Hraje v oblastních divadlech nebo konferuje estrády. Na nic jistého, trvalého a slušně placeného nemá šanci narazit. A na Prahu nemůže pomyslet ani omylem.

V šedesátých letech je už tak zoufalá a zničená, že raději bere práci metařky ve firmě Sady, lesy, zahradnictví. Důvod je prostý - potřebuje peníze a toto je stálé, byť podřadné zaměstnání. Později si malinko polepší - stává se květinářkou na Smíchově.  Je svobodná, žije s matkou, obrací každou korunu. Je to nespravedlivé, takový život si nezasloužila. Taková ale byla doba. Bohužel…

Druhá polovina 60. let ale přece jen přináší jakési politické uvolnění. Těsně před 80. narozeninami v roce 1967 dostává Andula Sedláčková titul zasloužilé umělkyně. Moc dlouho si jej neužila. V říjnu 1967 ji při procházce se psem srazil nedaleko Tylova divadla přijíždějící motocyklista. Andula Sedláčková má devastující zranění -  zlomeninu pánve, těžký otřes mozku a další vážná zranění. Trápí se ještě 25 dní v nesnesitelných bolestech. Její utrpení končí 24. listopadu 1967, kdy v nemocnici umírá.

Pro Marcellu, která strávila s matkou celý svůj život, je to strašná rána. Pak dostává krátké angažmá v Národním divadle, vystupuje však jen ve dvou hrách. V roce 1968 se po srpnových událostech rozhoduje se svým přítelem, hercem Soběslavem Sejkem pro emigraci do Švýcarska.

Nakonec se ale oba z nikdy nevysvětlených důvodů do Československa vrací. Stejně tak zůstávají otazníky na důvodem Marcelliny sebevraždy 12. dubna 1969. Zdravotní či psychické problémy? Ztráta matky, na niž byla tolik fixovaná? V každém případě se vyjma několika šťastných dětských let život s Macellou Sedláčkovou rozhodně nemazlil…


 
Na našem webu jste si mohli přečíst i o těch zajímavých ženách:

Reklama