Foto: Se souhlasem Marcela Procházky
Jaké největší výzvě ve své kariéře jsi dosud čelil?
Byla to chvíle před vydáním mé první česky zpívané písničky, šlo o duet s Lucií Bílou. Věděl jsem, že na něj spousta mých kamarádů z české hudební scény nemusí zareagovat dobře. Moje obavy se trochu naplnily, přesto jsem rád, že písnička Tvůj svět vznikla. Riskovat se vyplatí, ale za mě jen na poli hudby. Za volantem určitě ne (smích).
Začátek na hudební scéně byl pro tebe těžký?
Jsme zvyklí na to, že se děje všechno hned, ale já vím, že pokud to má za něco stát, dobrat se výsledku vždy trvá. Byl jsem nedávno na festivalu Rock For People, kde hrála kapela 1975. Její členové říkali, že jsou spolu už 20 let, vydrželi těžké začátky a nyní jezdí jako headliner velkých evropských festivalů… S klukama z Olomouce jsme zakládali cca před 14 lety kapelu No Distance Paradise, svou první sólovou písničku jsem vydal teprve tři roky zpátky a svoje první debutové album v listopadu. Jsem zvyklý si počkat!
Co pro tebe byla hlavní motivace stát se lékařem?
Máma je učitelka, táta je veterinář, stejně jako moji dva bratři. Já jsem nejstarší syn, měl jsem vždy pocit, že musím být jakýsi průkopník, že musím jít trochu proti proudu, místo veteriny jsem tedy zvolil medicínu. Byla mi hodně blízká odjakživa. Mám takový příběh, kdy u táty v ordinaci zkolaboval jeden pán a já se o něj postaral – to byl okamžik, kdy mi došlo, že by mě spíš bavilo se starat o lidi než o zvířata.
Foto: Se souhlasem Marcela Procházky
Jak moc se teď medicíně věnuješ?
Ideální stav je takový, abych měl medicínu a hudbu v rovnováze, to je ale těžké obzvláště poslední dobou udržovat, protože mých hudebních aktivit přibývá. Takže teď přes léto, kdy se hraje jen o víkendu, bych chtěl chodit na stáž do ordinace dvakrát týdně. Jsem teď domluven v Nemocnici Na Františku, kam budu docházet na internu. V budoucnu bych chtěl být praktickým lékařem.
Jak trávíš tohle léto?
Dalo by se říct, že jsem profesionální cestovatel. Mám hodně koncertů, a tak trávím většinu času v autě. Proto jsem rád, že jsem ambasadorem právě Volva, moje auto je bezpečné, pohodlné a má i skvělý design - za mě ideální kombinace.
Jaký jsi řidič?
Rád jezdím bezpečně, pomalu, už proto, že jsem coby lékař na urgentním přijmu viděl následky některých autonehod a na to asi nikdy nezapomenu. Mám rád, když jedu s dostatečným rozestupem, když vím, co se kolem mě děje, když mám všechno pod kontrolou. Extrémní rychlost mi nic neříká. Řízení si nejvíc užiju, když je silnice prázdná. Volvo má úžasnou vlastnost, že když řídím, připadám si, jako by mě to auto zavřelo do jakési tiché kapsle. Nyní mám tři koncerty za týden a auto je pro mě prostor, ve kterém jsem rád sám, je to prakticky můj druhý domov.
Foto: Se souhlasem Marcela Procházky
Takže s tebou za volantem emoce necloumají?
Každý, kdo žije v Praze, jistě potvrdí, že řízení v metropoli udělá emočního řidiče i z největšího kliďase. A já nejsem výjimkou. Přesto i tady si řízení stále užívám.
Jaká auta preferuješ?
Mám Volvo XC40 plug-in hybrid a také si někdy půjčuju C40 Recharge, která je plně elektrická. Ono záleží, kam a jak daleko jedu. Když jedu na nějaký koncert, co je na druhé straně republiky, raději volím první variantu, kvůli možnosti dobíjení/tankování. Ale přiznám se, že plně elektrický motor mě fakt baví. Žiju už dlouho v centru Prahy, takže dobře vím, co spalovací motory znamenají pro to, co tady dýcháme. Na tohle by se vážně mělo myslet, nemáme tady žádnou planetu B.
Foto: Se souhlasem Marcela Procházky
Jsi ambasadorem Volva, co to vlastně znamená?
Je to především partnerství, což znamená, že jedna strana té druhé něco dává. Společně s Volvem pracujeme na různých projektech. Natočili jsme videoklip k písni Sliby, kdy jsme vzali elektrickou C40 a odjeli do Dánska. Mělo to demonstrovat, že se dá s elektrickým vozem vyrazit bez obav i na delší trasy. Ujeli jsme kolem dvou tisíc kilometrů tam a zpátky. Vše se krásně podařilo! A když má Volvo různé eventy, snažím se tam zahrát koncert. Samozřejmě se autem prezentuju na svých sociálních sítích. A právě teď máme vymyšlený jeden skvělý projekt, který budeme společně brzo prezentovat.
Podívejte se na nový klip k písničce Sliby.
Má podle tebe elektromobilita nějaké nevýhody?
Počet nabíjecích stanic už rychle roste, tak pro většinu lidí to asi bude pořizovací cena. I když i to už pomalu přestává platit – třeba nejnovější malé městské SUV od Volva, EX30, když už jsme u té „mojí“ značky. To je podle mě cenově dostupné. Navíc se mi hodně líbí i designem. A udávaný dojezd 400 km zní skvěle.
Jak je to aktuálně s dostupností dobíjení auta?
Dnes jsou elektroauta tak chytrá, že ti sama na mapě ukazují, kde všude se na tvé trase nachází dobíjecí stanice, s jakým procentem baterky dojedeš do cíle. Auto se mi dobije za cca půl hodiny až 50 minut na rychlejších dobíjecích stanicích. Vždycky pauzu plně využiju: dám si kafe, protáhnu se, vyřídím pár hovorů či mailů. Jde jen o zvyk. A ve městě už vím, kam zajít na nabíjení, místa stále přibývají.
Když ses v elektromobilu svezl poprvé, co tě na něm nejvíc překvapilo?
Asi ten pocit, že auto má neskutečné zrychlení, z 0 na 100 za pár vteřin. Druhá věc je, že je motor velmi tichý. Celý vnitřní prostor auta je dokonale odhlučněn, takže mám při jízdě naprostý klid na přemýšlení. Dokonce v mém autě vzniklo mnoho nápadů na nové písničky!
Foto: Se souhlasem Marcela Procházky
O Volvu se říká, že tě při nehodě plně ochrání, věříš mu?
Naprosto. Volvo má velkou spoustu bezpečnostních prvků. Auto ti pomáhá kontrolovat trajektorii, samo udržuje rozestupy, díky systému BLIS ti řekne, kdy můžeš předjíždět, nebo automaticky zabrzdí, když senzor zaznamená v blízkosti objekt. Je to skvělé, protože někdy se stane, že ho ani nemůžeš zahlédnout. Pravděpodobnost, že někoho volvem srazíš, se tak snižuje. A ta bezpečnost platí i u autonehod. Můj táta minulý týden viděl nehodu, kdy se čelně střetl řidič volva s tirákem. I když byla čelní maska poškozená, motor se nikam neposunul a řidič normálně vystoupil z auta bez zranění a zavolal policii a záchranku. Co víc k tomu dodat?
Zdroj: Autorský rozhovor s Marcellem
