Je mi pětatřicet, mám tři děti a s partnerkou žiji již třináctým rokem. Jsem odhodlán neoženit se. Proč to píši? Inu, protože jsem známými, méně známými i zcela neznámými lidmi stále dotazován: „Proč si Zuzku nevezmeš?“ Snad ani nemusím dodávat, že je tazatelkou žena. Obvykle se odehraje následující dialog:

Vyšetřovaný: „A proč bychom měli?“

Vyšetřovatelka: „No, jako jste spolu dlouho…“

Vyšetřovaný: „No, a?“

Vyšetřovatelka: „A máte děti…“

Vyšetřovaný: „Máme. No, a?“

Vyšetřovatelka: „Ty Zuzku jako nemáš rád?“

Vyšetřovaný: „Ale mám.“

Vyšetřovatelka: „Tak proč si ji teda nevezmeš???!!!“

Vyšetřovaný (ve snaze ukončit tento absurdní výslech): „Přece nejsem padlej na hlavu, abych si pověsil na krk svobodnou matku s třema harantama!!!“

 

Dodejme, že svatba je samozřejmě čistě náboženský rituál, stejně jako zpověď a odpustky. Proto pochopím, pokud se žení a vdávají praktikující věřící. My jsme však veskrz ateistické populace. Proč tedy každoročně stovky, tisíce lidí v 21. století provádí tak směšnou věc? Kdo si to vlastně přeje?

 

Muži

Drtivá většina mužů si svatbu nepřeje. Kdo by také stál o to, škrtit se motýlkem vedle ženský navlečené do nějakého předpotopního krajkového přehozu. To vše za dlouhého nudného blábolení alkoholického úředníka městského úřadu a napjaté pozornosti všech příbuzných darmožroutů, kteří se přijeli najíst a opít na váš účet. A nakonec po vás chtějí, abyste slíbil tak nereálnou věc, jakože navždy, daleko, v dobrém i zlém a to do smrti a jen a pouze s ní  jedinou („Už nikdy nevypláznu jazyk ani nebudu slintat, slavný senáte,“ dušuje se u soudu vlčák jistého I. P. Pavlova). Děkuji, nechci. Dokáži si najít lepší důvody, proč se pořádně opít a skončit s ženskou v posteli. Tvrdím, že pokud tohle má být jeden z milníků života muže, je to spíše důkaz trapnosti jeho existence!

Existuje však i nepočetná skupinka mužů, kteří svatbu chtějí:

Slaboduší – najdou se muži, kterým pokud řeknete, ať skočí deset metrů před rozjetým rychlíkem do kolejiště, že to mašinfíra ubrzdí, učiní tak.

Tchánové – muži, kteří zradí jiné muže, aby se zbavili břemene, které jim visí léta na krku.

Alkoholici – muži, kteří slíbí svatbu v opileckém rauši, a jejich drahá je drží pod parou až do dne, kdy šumlujícím hlasem nepronesou své Ano.

Neúspěšní – zakomplexovaní, uťáplí, nudní šedí muži bez úspěchu u žen, kteří se bojí osamění.

 

Ženy

Proti tomu většina žen si svatbu bytostně přeje (Ó Bohové, díky za mou drahou Zuzku, která tak nečiní). Proč, proboha?! zeptáte se jistě nyní, kdy jsme si dokázali, že svatba je trapný archaický rituál, který nemá v moderním světě opodstatnění. Důvodů, respektive motivů mají ženy několik. Většinou jde o jejich kombinaci:

Svatební šaty – ženy s totální absencí vkusu v odívání, které považují ty hrůzné kýčovité svatební úbory za krásné.

Rituál – pro řadu nudných všedních žen je ten obskurní svatební rituál vrcholem. Po celý zbytek jejich šedých dní budou se slzou procházet svatební fotky neschopny objevit skutečné krásy života.

Schizofrenie – ženy jsou zvláštní stvoření, která družně nadávají na muže (K čemu ty chlapy vlastně potřebujeme, no, k čemu?), tlučou do stolu emancipací, ve skutečnosti však trpí chorobnou absurdní nelogickou touhou „někomu patřit.“

Amorálnost žen -  drtivá většina žen je nečestná a chamtivá, nevěří slovu muže, že se o ně a jejich potomky postarají, pod pojmem láska si představují ukojení svých hrabivých potřeb, pod slovem svatba právní zajištění hmotných statků. Rituál svatby se tak paradoxně stává pravým opakem aktu lásky – jde o projev nedůvěry ženy ke svému partnerovi.

 

K čemu jsme tedy dospěli? Inu k tomu, že v moderní svobodné společnosti patří rituál svatby na smetiště dějin a je uměle udržován při životě pouze absurdními zájmy žen. Ty jediné si svatbu přejí!!! … pardon, ne ony jediné – ještě gayové, lesbičky a lidovci.

 

Agent Jejího Veličenstva James006

k Vašim službám

TÉMATA:
DŮM A BYT