Měla jsem chápat, že poručit srdci se nedá
Nevím proč, ale stále se najde dost lidí, kteří se dívají na povolání servírky skrz prsty. To mě ale netrápí, protože já mám svoji práci ráda. O to víc, že mě před šesti lety „vytáhla“ po rozvodu z deprese! Což o to, o nápadníky jsem nouzi neměla, ale jizva na duši, kterou mi způsobil můj bývalý manžel, pro mě byla hodně bolestivá a varovná. Nikdy nezapomenu na to ráno, kdy za mnou přišel Richard do ložnice a probudil mě. Když jsem se zeptala, co se děje, sklopil oči, řekl, že se zamiloval a podal mi papíry, které držel za zády. Vůbec mi nedocházel krutý význam slov, která mi právě řekl. „Co to povídáš? To je ale hloupá sranda!“ Poslední slovo se mi zadrhlo v krku, když mi sklouzly oči na papíry, které jsem držela v ruce. Rozvod!? Prudce jsem je odhodila, jako kdyby mi spálily prsty. Nebyla jsem schopná ze sebe dostat slovo a toužebně jsem si přála, abych se z tak ohavného snu konečně probudila! „Odpusť, ale zamiloval jsem se a chci si tu ženu vzít. Nechci ti ublížit, ale pochop: srdci prostě neporučíš! Odpoledne si o všem promluvíme a doufám, že se to obejde bez křiku a scén.“ V ten okamžik, jako by ve mně cosi zemřelo.


Té by odolal jen muž vytesaný z mramoru!
Byli jsme bezdětní a tak nás rozvedli hned při prvním stání. Richard odešel za svou „srdeční záležitostí“ a já hledala zapomnění v práci. Abych spálila všechny mosty, které mě s mým bývalým manželem pojily, vyměnila jsem byt a změnila místo. Jak se správně říká, čas zhojí všechny rány, ale jizvy zůstanou navždy! Abych v sobě našla ztracené sebevědomí, zkusila jsem pár vztahů. Ale snad ze strachu z dalšího zklamání, jsem je vždy po pár týdnech raději ukončila. Práce se stala hlavní náplní mého života a věnovala jsem jí veškerý čas a energii.

Ten den jsem věděla, že mě čeká frmol. Dvě kolegyně onemocněly a to bylo při obsluze hostů hodně znát. Vyskočila jsem z vyhřáté postele a za hodinu jsem už prostírala čisté ubrusy v „mojí“ kavárně. Sotva jsme otevřeli, během chvilky byly všechny stoly obsazené. „Evičko, na trojku si sedli noví hosté. Dojdeš tam?“ zeptal se udýchaně kolega a pospíchal do kuchyně pro novou várku jídel. Zamířila jsem k nově obsazenému stolu. „Dobrý den. Budete obědvat? A co vám mohu nabídnout k pití?“ Muž pootočil hlavou a mně došla slova. Richard! Překvapení bylo oboustranné. Konečně jsem si mohla prohlédnout tu, kvůli které si Richardovo srdce nedalo poroučet. Dívala jsem se na velice krásnou ženu a teď už mi bylo jasné, že té by odolal jedině mužský vytesaný z mramoru. Když se Richard vzpamatoval, objednal dvě dvojky bílého vína a velkou karafu vody.

Byla jsem se svou pomstou moc spokojená
Snad tisíckrát jsem si představovala okamžik, až jednou Richarda potkám. Jak budu hrdá, chladná, ale hlavně uvidí, jak jsem bez něj spokojená a šťastná! Teď tu byl a já nebyla ani hrdá, ani chladná a už vůbec jsem nevypadala spokojeně.  Když jsem za barem nalévala objednané nápoje, cítila jsem čím dál větší vztek! „Však já vám tu idylku trošku pokazím!“ Na velký tác jsem kromě skutečné objednávky ještě přidala dvě skleničky s červeným vínem. Když jsem došla k jejich stolu, lehce jsem se naklonila a „nešťastnou náhodou“ mi všechny sklenice sjely přímo na hosty!  Zejména na tu krasavici. „Velice se omlouvám! Je mi to opravdu moc líto!“ Byla jsem se svou pomstou spokojená, a dalo mi práci zadržet smích.  Moc z té atraktivní ženy nezbylo. Z vlasů jí crčelo na obličej a šaty červené víno a drahý kostýmek meruňkové barvy byl k nepoznání. Krasavice popadla kabelku a utíkala na toalety. Richard si otíral obličej kapesníkem a lehce se usmíval. Bylo mu to jasné. „Účty z čistírny samozřejmě zaplatím. Teď už víš, kde dělám, tak to nebude problém. Měj se a pozdravuj tu svojí srdeční záležitost!“ Chtěl něco říct, ale povýšeně jsem se na něj podívala a sykla: „Jak jsem řekla: všechny škody uhradím. Víc mě, co se týče tvojí osoby, nezajímá!“ To jsem ale sakra lhala. Uplynul týden a Richard se neukázal. Snažila jsem se na něj nemyslet a pustit celou příhodu i setkání s ním z hlavy, ale vůbec mi to nešlo. Dokonce se mi o něm zdály erotické sny! Probouzela jsem se zpocená a nešťastná.

Choval se, jako kdyby přišel domů
Konečně jsem měla tři dny volno. Počasí bylo sychravé a tak jsem se rozhodla, že se pustím do gruntování. Oblékla jsem si vytahané triko a tepláky, vlasy stáhla do culíku a dala se do smejčení. Zrovna když jsem domývala okno v kuchyni, zazvonil zvonek. Utřela jsem si zpocený obličej a zvědavě otevřela dveře. Podlomila se mi kolena – naproti mně stál vymydlený, navoněný a elegantně oblečený Richard! Ani se nedivím, že když mě uviděl, nevědomky udělal krok dozadu. „Je mi jasný, proč jsi přišel. Kolik ti dám za čistírnu?“ Tolik jsem si ho přála vidět, ale teď, když jsem proti němu stála jako upocené strašidlo, jsem po ničem netoužila víc, než aby už byl pryč! „Já po tobě žádný peníze nechci. Když mě pozveš dál a uvaříš kafe, budeme vyrovnáni.“ Aniž by vyčkal na pozvání, pověsil kabát na věšák, vešel do obýváku a pohodlně se uvelebil do křesla. Choval se, jako kdyby přišel domů.  Uvařila jsem kávu a nedalo mi, abych si nerýpla. „Co ta tvoje krasavice? Už se vzpamatovala z šoku?“ Jeho reakce mě překvapila! Začal se smát, až mu tekly slzy a nebyl k utišení. Začala jsem litovat, že jsem ho nevyhodila ze dveří. Když se Richard uklidnil, zavrtěl hlavou. „Ta krasavice, kterou jsi tak „nechtíc“ polila, byla skutečně moje.  Jenže ne žena, ale šéfová! A z toho šoku se ještě nevzpamatovala, protože když jsem jí včera zval na oběd, odmítla a raději si nechala z Mekáče donést hamburger. Poprvé v životě!“ S úlevou jsem se rozesmála…

Teď už máme motivaci jako hrom!
Ten den jsem už neuklízela. Měli jsme si o čem povídat - vždyť šest let je dlouhá doba. Richard se oženil s „hlasem svého srdce,“ ale po dvou letech jeho manželka uposlechla zase svoje srdíčko a jejich vášeň ukončil rozvod. „Tenkrát jsem si uvědomil, bohužel pozdě, jak obrovskou chybu jsem udělal, když jsem od tebe odešel. Hledal jsem tě, ale vyměnila jsi byt i pracoviště. Byl jsem zoufalý! Od té doby žiju sám a nebyl den, abych na tebe nemyslel!“ Byla jsem šťastná, ale pořád ve mně hlodal červíček nedůvěry. Co mi provedl jednou, může provést znovu! Mlčela jsem a škodolibě pozorovala, jak se topí ve výčitkách. Mé ublížené ego po těch letech vystoupilo na povrch a přidala se k němu i poraněná ješitnost. „Já vím, že si o mně myslíš, že jsem nezodpovědný chlap, kterému nemůžeš věřit, ale já ti to říct musel! Jsem vůl, všechno jsem zkazil!“ Když jsem viděla, jak se mu lesknou oči, moje pomstychtivost a ukřivděnost byly pryč. „Už jsem ti dávno odpustila. Jsem ráda, že jsi tady!“  Přistoupil ke mně a váhavě mě políbil.  Nebránila jsem se…

Richard u mě už zůstal a po roce jsme svoji lásku podruhé zpečetili na radnici. Věřím, že si svého znovunabytého štěstí budeme vážit a vyvarujeme se dřívějších chyb. A že máme sakra velkou motivaci: Dva dny před Štědrým dnem se nám narodil vytoužený syn!

Reklama