Nejsem zrovna fanynka Michaela Kocába, ale nedávno jsem ho slyšela vyslovit myšlenku, za kterou bych mu ráda zatleskala. V rozhovoru o vztazích a o tom, jak je udržet, řekl, že je velká chyba, že se manželství uzavírá na dobu neurčitou. Oba manželé prý po pár letech mají pocit, že už to mají „jistý“ a tak přestávají bojovat o přízeň partnera a snažit se do vztahu přinášet stále něco nového. Je to úplně stejné jako v pracovních vztazích. I tam lidé, kteří mají smlouvu neomezenou časově, většinou podávají výkony mnohem slabší než zaměstnanci, kteří musí každý rok (dva, tři…) usilovat o prodloužení smlouvy. Zaměstnavatelé si tento fakt uvědomili velmi rychle a proto je v dnešní době spíš výjimkou sehnat práci bez časového omezení.
Jen si představte, že by se manželství uzavřelo na dobu určitou, např. 15 let (vím, že mnoho jedinců by přivítalo dobu mnohem kratší, ale zase lidičky berme ohled na děti…:-)) Po uplynutí této časové lhůty by bylo na manželích, jestli by prodloužili manželství na dalších, řekněme 10 let, nebo se rozešli. Bez soudů a zbytečného úřadování. Myslím si, že většina párů by pár let před skončením lhůty zažila nové namlouvání nebo alespoň jiskření. Vždyť ve stejnou dobu by mohl být volný i soused(ka), kamarád(ka), známý(á) … prostě konkurence. A o to tady jde.
Manželka po třinácti letech manželství by se podívala do zrcadla a s hrůzou by zjistila, že má víc než pár kilo přes váhu, dlouho neupravený účes apod… a musela by se zamyslet, jestli bude mít její manžel vůbec chuť smlouvu prodloužit. A naopak - manžel ve vytahaných teplácích, jehož jedinou potřebou je mít dostatek lahváčů v ledničce, by jistě neobstál v konkurenci souseda - romantického kutila, který za dva roky bude volný…
A co vy? Uzavřeli byste manželství na dobu určitou s možností smlouvu po jejím vypršení opět prodloužit?

Monika Zvědavá
Reklama