I jeho soukromý život byl poměrně rušný. Není sice až tak notoricky známý, ale prošlo jím více žen. Jen ženatý byl čtyřikrát! Za nejdramatičtější vztah bývá považováno jeho druhé manželství s Annou Saskou, kurfiřtskou dcerou a ve své době jednou z nejbohatších nevěst v Evropě.
mo.jpg
Foto: Lovecký zámek Moritzburg rodiny Mořice Saského. Unknown author, Public domain, via Wikimedia Commons

Rané dětství prožila Anna Saská (1544 - 1577) v harmonické rodině kurfiřta Mořice Saského. Rodiče dcerku milovali, hýčkali a rozmazlovali, zvláště poté, co zemřel Annin mladší bratr. V devíti letech tato idylka ale končí. Otec je vážně zraněn v bitvě u Sievershausenu a zranění za pár dnů podléhá. Po dvou letech se Annina matka znovu vdává, ale nového štěstí si příliš neužije. Už půl roku po svatbě i ona umírá.

After-Anthony-Mor-Portrait-of-Anna-of-Saxony.jpgFoto: Anna Saská.  Antonis Mor or follower, Public domain, via Wikimedia Commons

Z hýčkaného jedináčka se jedenáctiletá Anna stala úplným sirotkem. U drážďanských příbuzných, kteří ji nyní vychovávali, se jí už žádné lásky nedostávalo. Vyloženě se tam trápí.

Podle historiků byla sice Anna velmi inteligentní, ale povahově nevyrovnaná žena, pyšná, tvrdohlavá a hašteřivá. Moc krásy nepobrala, i když některé portréty jí docela lichotí. Přesto byla na sňatkovém trhu atraktivní nevěstou a o nápadníky nouzi neměla. Největším afrodiziakem pro ně byly její peníze. O její ruku se ucházel kdekdo. Nakonec ji získal ovdovělý o jedenáct let starší Vilém Oranžský (1533 – 1584).

Motivovalo ho Annino věno. 100 000 říšských tolarů a konexe v Německu se jevily zadluženému Vilémovi jako terno! V rodině nevěsty, která byla protestantská, už takové nadšení nepanovalo. Annin dědeček a poručík pomýšlel na lepšího ženicha! K sňatku nakonec dal souhlas teprve po roce. Velkolepá svatba se konala v roce 1561 v Lipsku.

ca1.jpgFoto: Vilém Oranžský. Antonis Mor, Public domain, via Wikimedia Commons

Představy obou novomanželů se výrazně lišily. Anna romanticky snila o šťastné a harmonické budoucnosti, zatímco Vilém uzavíral sňatek z vypočítavosti. Potřeboval peníze. K Anně nic necítil. Již pár měsíců po svatbě si uvědomil, že si nevybral dobře. Soužití rozhodně jednoduché nebylo, jak si maloval na začátku! Nejspíš srovnával Annu se svou milovanou a empatickou první ženou. Brzy se začalo šířit, že mají manželé problémy. Ti to ovšem označovali za pomluvy. Důkazem měly být tři děti, které se jim narodily v prvních třech letech manželství. Holčička narozená v roce 1562 sice po pár dnech zemřela, ale hned následujícího roku přišla na svět dcera Anna a o rok později syn Mořic pojmenovaný po zemřelém dědečkovi.

Manželství však procházelo vážnou krizí. Z Anny se stala problematická a hysterická žena. Ovšem v 16. století byla z nešťastného manželství vždy obviňována žena!

Anna byla stále s něčím nespokojená, vadilo jí třeba, že jí manžel věnuje tak málo času. Konečně pochopila, že víc než ona sama ho od začátku zajímaly peníze, které do manželství přinesla. Nechtěla se s tím smířit a dělala manželovi hysterické scény, často i na veřejnosti. Když v roce 1566 zemřel první syn Mořic, upadla do depresí. Nechtěla nikoho vidět, odmítala jídlo, smutek řešila nadměrnou konzumací alkoholu. Začala uvažovat o sebevraždě.

ca3.jpg
Foto: Syn Mořic, budoucí velký vojenský reformátor.  Michiel Jansz. van Mierevelt, Public domain, via Wikimedia Commons

Přesto se ale krátce nato s Vilémem smířila a opět otěhotněla. Spolu opustili Nizozemí a přesídlili na rodinné statky do německého Dillenburgu. Tady následujícího roku 1567 přišel na svět syn, který dostal opět jméno Mořic. V té době upadl Vilém Oranžský v nemilost a během křtin dorazila zpráva, že přišel o své statky v Burgundsku i Nizozemí. Finančně tedy neměl Annu z čeho podporovat. Ta se rozhodla - znovu těhotná - usadit v Kolíně nad Rýnem. A právě zde se jí narodilo páté dítě, dcera Emilie.

Aby měla z čeho žít, rozprodávala v Kolíně zděděné šperky a snažila se získat finanční prostředky od manželových příbuzných, jak bylo zakotveno v předmanželské smlouvě v případě jejího ovdovění. Ti se tomu bránili. Tehdy se seznámila s doktorem Janem Rubensem, kterého si najala jako svého právního zástupce a poradce k prosazení svých nároků. Ten podal ke královskému finančnímu úřadu v Bruselu žádost o vrácení Anniných zabavených majetků.

ca.jpgFoto: Jan Rubens. Jacob van Utrecht, Public domain, via Wikimedia Commons

V době Vánoc 1570 se Anna na pár dní i s dětmi znovu setkala se svým manželem v Dillensburgu.  Zanedlouho zjistila, že je opět těhotná. S kým? V té době se začaly šířit zvěsti, že se původně obchodně-pracovní vztah s ženatým advokátem, otcem šesti dětí, Anně trochu vymkl z ruky. Že se z nich stali milenci. Otěhotněla Anna s manželem či se svým advokátem? Vypadá to, že právě na tento moment Vilém čekal. Opustit Annu a manželství anulovat měl v plánu už delší dobu. Teď se mu naskytl skvělý důvod! Annina nevěra! Od této chvíle s ní Vilém přerušil veškeré styky.

Annu obvinili z nevěry a Jana Rubense dokonce uvěznili. Ten po nelidském mučení vztah s Annou přiznal. Pod pohrůžkou, že Jana Rubense popraví, se k nevěře přiznala i ona. Byla to skutečně pravda nebo chtěla jen advokáta zachránit?

Dcera Kristina, poslední dítě, které pak Anna v srpnu 1571 porodila, byla prohlášena za nemanželskou. Vilém otcovství neuznal. Dosáhl hned dvojího vítězství: přinutil Annu, aby podepsala souhlas s rozvodem a díky její nevěře se zbavil jakýchkoli finančních závazků vůči ní.

Anna se s tím nemínila smířit a rozhodla se bojovat o svá práva. Jenže měla nálepku cizoložnice a nenašla pochopení ani u svých příbuzných, kteří se spojili s Vilémovými bratry a nechali Annu i s její nejmladší dcerkou Kristinou uvěznit. Psal se rok 1575, když tříletou Kristinu Anně Vilém odebral a poslal ji na výchovu ke své matce za jejími nevlastními sourozenci.

V roce 1575 se Vilém potřetí oženil. Teprve nyní Annini saští příbuzní pochopili, že se Vilém potřeboval své druhé ženy zbavit, a žádali navrácení jejího věna. Anninu nevěru soud neuznal a začalo být jasné, proč Vilém chtěl manželství s ní ukončit. Annu převezli na žádost jejích příbuzných do Saska, ale protože se pokusila o sebevraždu, nedovolili jí žít na svobodě. Posledním místem jejího pobytu se staly Drážďany. Musela potupně obývat tmavý neútulný pokoj se zazděnými okny. Jídlo dostávala malým otvorem v horní části dveří, které byly navíc opatřeny železnými mřížemi. Tak odříznutá od okolního světa doslova chřadla kdysi tak bohatá dědička saského kurfiřta a manželka nizozemského místodržitele a hrdiny.

Pobyt v domácím vězení se podepsal na Annině zdraví. Ke konci života ji provázelo trvalé krvácení a zcela určitě i další zdravotní i psychické problémy. Zemřela v pouhých třiatřiceti letech v roce 1577…

Zdroj info: Historická červená knihovna 2018, Das tragische Leben der Anna von Sachsen - in Sachsen-Lese
 
Na našem webu jste si mohli také přečíst:

Reklama