Foto: Shutterstock
Už když spolu plánovali rodinu, modlila se, aby se jako první narodil chlapec. Její muž si ho totiž neskutečně přál. Jakmile pak otěhotněla, vůbec si nepřipouštěl možnost, že by pod srdcem nosila dívku. Vždy o nenarozeném miminku mluvil v mužském rodě. On přece kluky umí, holedbal se. Naštěstí se skutečně narodil chlapec a Jana si oddychla.
„Mně osobně bylo naprosto fuk, jestli to bude kluk, nebo holka. Těšila jsem se na miminko jako takové. Ale fakt se mi ulevilo, že se narodil Tádík, takže manžel nebyl zklamaný. Já vím, že jeho smýšlení není úplně ok. Tak každý má nějaké mouchy. On je jinak moc fajn. Jen v tomhle byl tedy dost fokusovaný jedním směrem. Ale věřím, že kdyby se nakonec narodila holka, taky by ji měl rád. Takhle to ovšem bylo jednodušší,“ vzpomíná Jana. Jenže jak jejich syn rostl, manžel byl čím dál víc rozčarovaný. O darovaná autíčka, vojáčky nebo míče totiž jevil pramalý zájem. Mnohem raději si maloval, vařil s maminkou a v poslední době se na návštěvě u tedy doslova zamiloval do panenky.
„Moje sestra má malé miminko a on na ní mohl oči nechat. Našel u nich panenku a staral se tam o ni úplně stejně. Pořád ji nosil v šátku, pusinkoval ji a přebaloval. Byl k sežrání. Jenže můj muž se tvářil, jako by žvýkal citron. Doslova bych řekla, že se za Tádíka styděl. A co teprve, když mu ségra chtěla panenku věnovat domů! To kategoricky zamítl, že to absolutně není hračka pro kluka. A že jestli z něho chceme udělat nějaké bipolární individuum, nebo dokonce rovnou holku, on teda ne,“ líčí nepříjemný závěr návštěvy Jana, která raději nechtěla přikládat pod kotel manželova hněvu. A tak i přes synův pláč odjeli bez panenky.
„Už v autě jsme se pohádali, sotva Tádík usnul. Já mu vyčetla, že se chová nemožně, a našemu synovi tím ubližuje. On se zase pustil do mě, že kluka úplně ničím. Prý ho jen rozmazluju a učím věci, které jsou dobré leda tak pro holky. Doslova u mě našeho syna reklamoval, že takhle si ho nepředstavoval. Naštval mě fest. Nevidím jediný důvod, proč by si nemohl chlapec hrát s panenkou nebo vařit. Jenže to tomu svému zabedněnému chlapovi nevysvětlím. Vede si svou. To mám syna nutit, aby si kopal s míčem nebo jezdil s autíčkem, když nechce?“ zlobí se Jana.
Co si o tom myslí klinická logopedka a maminka Mgr. Zuzana Blažková z olomoucké Logopedie jinak?
Kluci NEPLÁČOU a taky si NEHRAJOU s PANENKAMI. To se říká, ale já s tím nesouhlasím. Panenka z kluka bábovku neudělá.
Není zvykem, aby kluci měli svoji panenku, aby vozili kočárek, aby o ni pečovali. Na druhou stranu se to od nich později, až vyrostou, očekává. Očekáváme, že budou vozit kočárek a pečovat o své děti.
Netvrdím, že každý kluk nutně potřebuje svoji panenku. Chci říct, že JE V POŘÁDKU, KDYŽ JI CHCE. Že hra s panenkou nijak neovlivní jeho orientaci.
Auta, vlaky, zbraně, akční hrdinové, kteří bojují za dobro a zlo. Hračky, které míří k rukám budoucích mužů. Hračky, které umožňují napodobivou hru - vybízejí k akci - MANIPULACI, STRATEGII, POHYBU i komunikaci. Hračky, kterým ale chybí "lidský element".
Prostřednictvím hry s panenkou můžeme dát klukům šanci rozvíjet jejich komunikační dovednosti, emoční inteligenci, sebeobsluhu, péči o někoho jiného tak, jak to často vidí doma - pokud mají mladšího sourozence. Velcí bráchové totiž často touží napodobovat maminku v péči o miminko. A péče o panenku může pomoct otevřít cestu k novému sourozenci.
PANENKA může být skvělým PARŤÁKEM i pro jedináčky. Panenka je někým, s kým může dítě prožívat své zážitky. Hra s panenkou nabízí nekonečně mnoho možností. Jednou může být jeho malou sestřičkou, podruhé kamarádem, potřetí zločincem, nebo třeba superhrdinou. S panenkou může prožívat svoje radosti, může se na ni zlobit, nebo s ní překonávat svoje obavy a strachy.
Chci říct, že je důležité, abychom děti zbytečně neokrádali o některá přání a o některé zájmy jenom kvůli stereotypům ve vlastním myšlení. Podporujme je.
Zdroj informací: respondentka redakce, Mgr. Zuzana Blažková - Logopedie jinak
Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Mít doma takhle uminutého partnera, to bude docela výživné rodičovství. Pokud se nedejbize v budoucnu do rodiny ještě narodí holčička, bude s maminkou na vedlejší koleji dělat pánům tvorstva služtičku. A dorůstající syn bude mezi rodiči lítat sem a tam a bude na pochybách, jestli je ryba nebo rak. Protože tatík, zdá se, bude uznávat jen fotbal, judo, hokej a ragby. Takže syn bude před ním muset tajit fakt, že ho třeba zajímá literatura nebo hudba. Člověk by si opravdu měl poněkud rozmyslet, s kým si ty potomky pořizuje...
Vůbec nikde nepadlo, co dělá ten otec pro to, aby chlapeček měl zájem o klukovské věci a aktivity. Jestli si otec myslí, že dvouleté dítě patří pod máminy sukně a on se možná začne starat, až bude s dítětem větší zábava, tak mu mezi prsty možná proklouzne chvíle, kdy by měl chlapečkovi ukázat mužský vzor přirozeně tak, jak to bylo v lidských společenstvech od pravěku.
Brácha si se mnou hrál s panenkou a zrovna tak jsme si hráli s autíčky. Můj syn v 11 letech klidně venku vozil v kočárku naší první vnučku. Dokonce ji i přebalil. Teď má dvě děti. Když dvouletý dítě vidí miminko, tak většinou je z něj vedle a snaží se to napodobit. Na tom nic není. Však i táta chová svý dítě. Ale tento táta je fakt primitiv.
Přijde mi přehnané a hloupé řešit s čím si hraje dvouleté dítě, většinou jsou to věci které jsou po ruce. A k těm poznámkám otce se raději nevyjadřuji.
Co si udělal, to má. A je zločin lámat své dítě jen kvůli poraněnému egu tatíčka.
Souhlas s MonikaZ.Takhle malé dítě prostě bude dělat to,co dělá máma.Táta to autíčkem a sobotní procházkou na hřiště neovlivní.No a moje sousedka naučila svoje kluky postupně chodit tak,že jim dala starý kočárek na panenky.Pěkně se ho drželi,velikostí byl pro ně akorát a poskytl jim oporu a jistotu.Když začali chodit samostatně,vyfasovala jsem ho já,protože můj synek právě začal chodit a poskytl nám stejnou službu.Nikdo se nad tím nepozastavoval,i když tatíci by asi s nimi takhle na procházku nešli :-).Dnes už jsou všichni kluci dávno dospělí,všichni mají typicky chlapská povolání a nad fotkami s kočárkem se akorát smějou.
Pro případ, že je Jana skutečná, doporučuju v diskuzi použít nějaké ty populárně kulturní reference. Například je známo, že Arnold Schwarzenegger chová poníka, oslíka, prasátko, osobně se o ně stará, mazlí a pečuje. Je snad proto nějaká slečinka? Nebo Sylvester Stallone, který ve filmu Demolition man upletl červený svetr. Přestal snad být proto testosteronovým symbolem? No tak. A takových příkladů by se našlo opravdu hodně. Kolik mužů nejenže vaří, ale jsou ve vaření profesionálové světové úrovně, dobře se tím uživí a jsou i slavní? Kolik herců hrálo ve filmech ženské role a nikdo jim nepodsouval, že nejsou dost chlapi? Kolik bylo slavných a dodnes uznávaných malířů, skladatelů, hudebníků? Jsou to snad jenom ženské aktivity? Balet je možná větší zabíračka a fyzicky náročnější než fotbal, kdyby na to přišlo. Celkem si umím představit, jak pána "umlátím argumenty", že si příště takovou debatu nezačne.
Sorry jako, ale Jana má, co chtěla. Tohoto muže si vzala vědomě, i když znala jeho preference, a přinejmenším při tom plánování rodiny se jasně dozvěděla, co manžel od potomka očekává. Měla na výběr, vybrala si, tak stížnosti leda tak do lampárny na nádraží. Nebo se modlila hezky, ale málo, nevím, jestli to funguje, nezkoušela jsem.
Každopádně to zase odnese dítě. Logicky se není čemu divit, že Tádík (to je ale strašné jméno) napodobuje ty činnosti, které vidí u matky, protože je s ní výrazně častěji než s otcem. Takže vaření, malování a ňuňání panenek. Dvouleté dítě prostě chce dělat to, co vidí, kdyby byl častěji s otcem, mohl napodobovat ty tatínkovy chlapské činnosti, a to klidně ještě může přijít později, až mu bude pět až patnáct let, nic není ztraceno. Já bych mu tedy tu panenku taky nedala, ale z toho důvodu, aby si nezvykal, že si vybrečí všechno, co uvidí u někoho na návštěvě. Panenka není naše, patří tadyhle jinému dítěti, takže si ji nemůžeš vzít domů, tečka. Jinak moji synové měli obojí, hračky panenky i hračky zbraně. Ale nebyly to panenky jako mimina, byly to panenky nebo možná spíš figurky už jaksi "dospělejší". Jako mimino mohl ostatně posloužit i plyšový medvěd. 
Z clanku mi neni jasne, jakym zpusobem klucina ziskava "muzsky vzor".
Hraje si tatinek s klukem, nebo nechava vsechno na mamince? Protoze kdyz nechate kluka cely den se zenskou, celkem logicky bude chtit delat to, co maminka. Pokud se o nej otec zajima az ve chvili, kdy si kluk chce hrat s panenkou, tak se mu doma nejspis nevenuje vubec.
Ten chlapeček, podle textu, má 2 roky. Ten otec, ten nemá "mouchy", to je něco jako idiot - atavista. Už jen to, že řekne, že "on umí kluky" - to je projev IQ nedonošeného králíka. Ale, blbci nic nevysvětlíš, co si ta chudera vzala, to má a malý chlapeček, chudáček. Mám kluky 2 a když jim byly 2 roky, měli i panenku, spíš panáčka, který měl oblečení s různými způsoby zapínání. Učili se zapínat druky, suché zipy, zipy, později vázat tkaničky a zapínat a rozpínat knoflíky. Měli i autíčka i stavebnice. Hráli si s tím, co je právě bavilo. A se mnou v kuchyni také byli, hráli si s nádobím. Nikomu to nevadilo. Jsou dospělí, mají partnerky, starší má syna, jsou lyžaři, horolezci a bikeři. Nic zženštilého na nich není. Starší chodil na fotbal, ale přestalo ho to bavit. Mladší rovnou řekl, že kolektivní sporty nejsou pro něj. Do žádných aktivit, ani "mužských" ani "ženských" jsme je ani já ani manžel nenutili.
Krok číslo jedna: nepořizovat si děti s osobou vyžadující konkrétní pohlaví potomka. Nikdy. V opačném případě je vysoké riziko, že to bude malér. Tomu děcku jsou dva roky, patriarchální blboviny svého fotříka má logicky na háku. Pro tak malé dítě žádné "pro kluky" a "pro holky" neexistuje. Pán docílí maximálně toho, že se mu kluk bude vyhýbat.
No, člověk se nemění jako mávnutím kouzelného proutku. Takže takovýhle zaostalý macho, co zásadně plodí jen syny a ti budou hrát fotbal a dělat jen mužské věci, jako v 19. století, takový byl už před jejím otěhotněním. A vsadím se, že jí to nevadilo, spíše imponovalo, ó jak je silný! Takže to překvapení, jakože jak to, že se teď chová jako trotl, to mě fakt pobavilo. Chudák dítě s takovým otcem. Jsem toho názoru, že tyhle rádoby silové typy, co si myslí, že se testosteron rozpouští při kontaktu s panenkou, mají nejasnou vlastní sexualitu a jsou latentní homosexuálové :D.
Nějak jsem asi nepochopila kolik je tomu synovi let?
jestli mu jsou teprve 2roky,(tak jsem to aspoň možná pochopila)tak je otec idiot a přehnaně reaguje.
Ach jo, klukovi jsou dva roky, bude se mu ještě líbit hraček
Manžel je pořádně mrsklý do palice, být Janou, tak se s ním na toto téma vůbec nebavím. Když bude manžel prudit, bude se mu syn spíš vyhýbat, aby měl od tohoto nedospělého blba pokoj.