Foto: Shutterstock
Podezření ohledně nevěry měla Petra několik týdnů před jejím provalením. Manžel začal chodit pozdě domů, byl uzavřený a často si psal zprávy, které před ní skrýval. Petra si sice nejdřív říkala, že jde jen o pracovní stres, ale nepříjemný pocit v ní sílil.
„Jednoho večera nechal telefon na stole a přišla mu zpráva. Normálně bych to neudělala, ale něco mě k tomu donutilo. Když jsem si ji přečetla, okamžitě jsem věděla, že je zle,“ popisuje.
Po konfrontaci se manžel přiznal. S jinou ženou se vídal několik měsíců. Tvrdil, že se v poslední době cítil ve vztahu odcizený, ale zároveň nechtěl o manželství přijít, a tak si našel bokovku. Petra byla v šoku, cítila vztek, zklamání i obrovskou nejistotu a také o sobě začala pochybovat. Po několika dnech přemýšlení udělala krok, který by ji dřív vůbec nenapadl. Rozhodla se druhou ženu kontaktovat. Nechtěla hádku, ale spíš potřebovala pochopit, co se vlastně stalo.
„Napsala jsem jí zprávu a čekala jsem, že mě odmítne. Byla jsem nervózní, ale souhlasila, že se sejdeme. Šla jsem tam s obrovským napětím. Řekla mi, že když spolu začali, netušila, že je ženatý. A když se to dozvěděla, chtěla vztah ukončit, ale pak se k tomu nějak nedostala. Bylo vidět, že jí ta situace taky není příjemná,“ líčí Petra.
Rozhovor se protáhl na několik hodin. Obě ženy si otevřeně povídaly nejen o manželovi, ale i o svých životech a pocitech. „Najednou jsem v ní neviděla nepřítele. Spíš někoho, kdo se ocitl ve stejné nepříjemné situaci. Byla upřímná, lidská a vlastně mi hodně pomohla si věci ujasnit,“ říká.
Po tomhle setkání si Petra s manželem promluvili a rozhodli se dát vztahu ještě šanci. Nebylo to jednoduché a zabralo to dlouhé měsíce práce. „Odpustit nevěru není něco, co se stane přes noc. Hodně jsme spolu mluvili, řešili jsme, co nám ve vztahu chybělo. A začali jsme chodit na párovou terapii,“ tvrdí Petra.
Postupně se jejich vztah začal znovu stabilizovat. A ona překvapivě zůstala v kontaktu i s ženou, která byla manželovou milenkou. „Nejdřív jsme si jen občas napsaly, jak se máme. Pak jsme zašly na kávu. A zjistily jsme, že si opravdu rozumíme. Máme podobný smysl pro humor i pohled na život. Staly se z nás kamarádky. Manžel je z toho sice docela rozpačitý a moc se mu to nelíbí, ale má máslo na hlavě, takže mi rozhodně nebude mluvit do toho, s kým se přátelím,“ uzavírá Petra.
K článku se vyjádřila koučka a holistická terapeutka Mgr. Kateřina Chytra:
Nevěra nás bolí hlavně proto, že nám rozbije pocit bezpečí, jistoty a důvěry. Člověk pak velmi snadno začne bojovat proti partnerovi, proti „té druhé“, ale často i sám proti sobě. Na tomto příběhu mi přijde zajímavé, že Petra nešla cestou boje, ale snažila se pochopit, co se vlastně stalo.
To samozřejmě neznamená, že by nevěra nebyla zraňující nebo v pořádku. Byla. A je důležité, že manžel převzal zodpovědnost a oba začali situaci aktivně řešit. Bez toho by vztah pravděpodobně neměl šanci se uzdravit.
Zároveň ale podobné situace ukážou něco důležitého. A to, že „ta druhá žena“ nemusí být automaticky nepřítel. Někdy je jen součástí dynamiky, která ve vztahu byla už dlouho před tím. Petra udělala něco velmi neobvyklého, ale vlastně zralého. Šla hledat pravdu namísto toho, aby si vytvářela domněnky. A právě díky otevřenému rozhovoru přestala druhou ženu démonizovat.
Z terapeutického pohledu je také důležité, že Petra nezačala všechnu vinu vztahovat k sobě. Nevnímá nevěru jako důkaz své nedostatečnosti, ale jako signál, že se ve vztahu něco dělo a nebylo komunikováno. To je velký rozdíl.
To, že se z žen nakonec staly kamarádky, není v podobných situacích standardní a nebude to cesta pro každého. Spíš než samotné přátelství mi ale přijde podstatné, že se Petra nenechala stáhnout do role oběti ani do nenávisti. Naopak si zachovala schopnost vidět lidskost i v situaci, která byla velmi bolestivá.
|
|
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Neříkám, že bych zrovna musela té druhé vyškrábat oči, ale abych šla na schůzku s milenkou mého muže a "rozhovor se protáhl na několik hodin" - to je co, proboha? Petra si evidentně vůbec neváží svého času. V krajním případě bych obětovala asi tak tři minuty. Ale to už by muselo bejt.
Tak tomu nevěřím. Ženské jsou na sebe zlé, když bojují o "svého" chlapa. Někdo, asi nějaká spisovatelka, řekla: Ženská chlapa nechce, ale druhým ho nepřeje.
Už jsem slyšel o někom, komu manželka zahýbala s jeho milenkou...