Myslela si, že špatně slyší. Nebo že její tchyně žertuje. Jenže ona hovořila vážně. Oznamovala právě svému synovi, že jí za měsíc končí podpora v nezaměstnanosti. A jelikož si novou práci nedokázala najít, zůstane bez dostatku finančních prostředků. Jen s životním minimem. Proto se s ním chce domluvit, kolik by jí mohl přispívat na živobytí.

tchyne-s.jpg
Zdroj foto: Shutterstock

„Někde si zjistila, že je to Davidova povinnost. On jedináček a jeho táta před pěti roky zemřel. Tchyně má jen jeho, takže by to bylo celé na něm. Absolutně nechápu, kde bere tu drzost! Vždyť ona evidentně pracovat nechce. Je zdravá, jen se jí nezamlouvá hákovat v továrně u pásu. Ani práce za kasou jí nevoněla. Prý je na to už moc stará. V pětapadesáti! Kdyby vážně chtěla, něco si za těch 11 měsíců najde. Jen se snažit a nebýt líná jako veš,“ kritizuje svou tchyni Eva, která k bojkotování požadavku nabádá i svého muže. Ten je ale na vážkách.

„Bojí se, aby s tím nešla k soudu, jak vyhrožuje. Jinak si taky myslí, že by se mohla při hledání obživy víc snažit. Teď hledáme, kde jinde by mohla získat nějaký příspěvek od státu. Třeba na bydlení. A taky pro ni sháníme menší byt. Proč má platit za tři plus jedna?“ zlobí se Eva. Má tchyně na výživné nárok?

Co na to odborníci z advokátní kanceláře Maur Legal?

Vyživovací povinnost mezi rodiči a dětmi je vzájemná. Za situace, kdy jsou děti schopny se živit, jsou povinny zajistit v případě potřeby svým rodičům slušnou výživu. Vyživovací povinnost se týká všech dětí, i když výše výživného není pro každého stejná – každé z dětí plní svou vyživovací povinnost vůči rodičům poměrně ke schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům ostatních dětí.

Pod pojmem slušná výživa je myšleno zabezpečení odpovídající slušnému bydlení, stravování, zdravotní péče, zajištění sociálního a kulturního vyžití, oblečení. Děti však nejsou povinny zajistit rodičům výživu a životní úroveň, která by byla shodná s jejich úrovní.

V případě, kdy se rodiče stanou nemohoucí, respektive nemají dostatek peněz na svou obživu, a děti jim neposkytnou podporu, mohou se domáhat podpory soudní cestou. Soud při svém rozhodování o přiznání výživného bude především zkoumat majetkové poměry dětí a rodičů a kvalitu vztahů mezi rodiči a dětmi. Výživné nelze přiznat, jestliže by to bylo v rozporu s dobrými mravy – soud nemusí přiznat právo na výživné rodičům, kteří v době, kdy se měli o děti starat, je zanedbávali, nebo dokonce i týrali nebo zneužívali.

Zdroj informací: příběh čtenářky, advokátní kancelář Maur Legal

Čtěte také:

Reklama