Foto: Shutterstock
„Marie před nedávnem přišla s tím, že by se chtěla naučit šít. Prý je to výborná záliba – vyčistíš si hlavu, jsi kreativní, něco vytvoříš a ušetříš za oblečení z obchodu, říkala. Podpořil jsem jí v tom, protože žádný pořádný koníček kromě nakupování nikdy neměla a taky jsem se těšil, že konečně něco ušetří, když teda nebude nakupovat. Teď už vím, že jsem se spletl,“ říká Prokop.
Marie se podle Prokopových slov do šití vrhla po hlavě. Nečekal, že by jí mohlo něco takhle nadchnout.
„Vážně jí to šlo, ani jsem netušil, že je takhle šikovná. Půjčila si šicí stroj od mé matky, nejdřív vytvářela maličkosti ze zbytků látek, co našla doma, ale za nedlouho už ušila obal na notebook či tašku. No a pak to začalo. Nejdřív si koupila moderní šicí stroj, na tom po mé matce se prý špatně šilo. Potom různé pomůcky, vzory, ty vem čert, ale hlavně látky! Nepamatuji týden, kdy by jí nepřišel balík nových (a jak sama říká kvalitních) látek. Kde jsou jako ty ušetřené peníze? Nevěděl jsem, že se šití může takhle prodražit. Nechci jí kazit radost, vážně jí to jde a naplňuje jí to, ale budu jí to asi muset zatrhnout, protože takhle brzy přijdeme na mizinu,“ zakončuje Prokop bezradně.
K příběhu se vyjádřil psycholog a psychoterapeut Mgr. Pavel Pařízek z portálu Terapie.cz
Příběh Prokopa a Marie na první pohled vypadá jako banální spor o peníze, ale ve skutečnosti jde o něco hlubšího. Jádrem není šití ani látky – jádrem je dlouhodobě nevyřešená otázka, jak partneři komunikují o financích, o vzájemných potřebách a o tom, co každému z nich přináší smysl. Prokop popisuje situaci prizmatem peněz, ale mezi řádky se skrývá i překvapení z toho, že jeho žena má vlastní vášeň, kterou nedokáže plně kontrolovat ani předvídat.
Stojí za povšimnutí, jak Prokop o Mariině předchozím životě mluví. Říká, že „žádný pořádný koníček kromě nakupování nikdy neměla" a těšil se, že „konečně něco ušetří." Odráží se v tom poměrně běžný vzorec, kdy jeden z partnerů hodnotí zájmy toho druhého primárně optikou užitečnosti. Marie přitom zjevně našla něco, co ji skutečně naplňuje a dává jí pocit kompetence a tvořivosti – a to je z psychologického hlediska mimořádně cenné.
Na druhou stranu jsou Prokopovy obavy z rostoucích výdajů naprosto legitimní. Finance patří k nejčastějším zdrojům partnerských konfliktů a nadšení pro koníček automaticky neospravedlňuje jakékoliv utrácení. Problém ale spočívá ve formulaci „budu jí to muset zatrhnout," která naznačuje jednostranné rozhodnutí. Marie by ho pravděpodobně vnímala jako znehodnocení něčeho, co pro ni má hluboký osobní význam.
Mnohem konstruktivnější cestou je otevřený rozhovor, který nezačíná ultimátem, ale pojmenováním toho, co Prokop skutečně cítí. Klíčové je hledat řešení společně – například si dohodnout měsíční rozpočet na koníček, který bude pro oba přijatelný. Marie tak dostane jasný rámec pro svobodné rozhodování a Prokop získá pocit finanční kontroly. Zároveň je dobré si uvědomit, že počáteční investice do nového koníčku bývají vždy vyšší a časem se výdaje obvykle stabilizují.
Prokop by udělal nejlépe, kdyby odolal pokušení situaci řešit zákazem a místo toho ji využil jako příležitost k upřímnému rozhovoru o penězích, prioritách a vzájemném respektu. Partnerství, ve kterém jeden druhému „zatrhává" to, co ho naplňuje, bez společné diskuse, je partnerství, které si vytváří tiché křivdy a nahromaděnou frustraci. A ty bývají v dlouhodobém horizontu výrazně dražší než jakýkoliv šicí stroj.
 O portálu Terapie.cz Pokud vás něco trápí, nevíte si rady nebo si jen chcete utřídit myšlenky, řekněte si o pomoc. Na Terapie.cz najdete ověřené odborníky, kteří vám porozumí. Zvolte si osobní či online sezení klidně hned zítra a začněte pečovat o své duševní zdraví. Toho správného terapeuta si vyberte na www.terapie.cz. |
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu muže, kterého redakce zná a který jej předal redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní osoby pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Zatrhnout jí to může asi těžko, není to jeho děcko, nýbrž manželka, předpokládám, že dospělá a svéprávná. Otázkou je, zda manželka chodí do zaměstnání, a vydělá si tedy sama, nebo zda je v domácnosti, a všechno to platí manžel. Pokud za svůj koníček utratí své peníze, a zbyde jí i něco na domácnost, tak je to asi její věc. Maximálně jí může připomenout, aby neutrácela všechno. Ale pokud bezhlavě utrácí manželovy peníze, měli by si o tom vážně promluvit.
Tady může být potíž, jestli mají jeden společný účet, kam se uloží všechny peníze, a každý si pak vybere, kolik potřebuje - pak by opravdu mohla utratit víc, než je zdrávo. Ale to asi dělala i dřív, když doufal, že přestane tolik nakupovat a že něco ušetří. Takže si asi měli promluvit už dřív. Jestli mají ale každý svůj účet, tak manželka prostě utratí jen ty svoje peníze, a hotovo. Manžel si může na svém účtu šetřit.
Hm, článkem o ničem a v komentářích jste upletly z houna bič. Kdyby to bylo obráceně a psala to žena, tak se strhne smršť, že nemá co kecat, protože si na to ten chlap vydělá a koníček potřebuje a společný majetek atd. Kdo šije, ten ví, kolik látky stojí, pokud nešije zrovna saténový kabát do filmu, tak to z běžného platu úplně normálně koupí. Předpokládám, že paní nešije 24/7 bez přestávky. Máte v tom článku naprosté minimum informací :D. Ja šiju od svých 25 let, naučila jsem se částečně sama, částečně maminka a pak později YouTube. Šiju dětské oblečení velikost 104-140, větší jen nárazově pro mladé slečny, které už jako děti chodily v kouscích ode mne a matky jim semtam dopřejí originální kousek, jinak omladina samozřejmě chodí do H&M a tak :). Malinké věci pro miminka jen okrajově, práce je drahá a soupravičky za 80 euro si třeba koupí na objednávku jedna maminka a pak si to půjčují ostatní na focení. Kvalitní stroj je důležitý a na obyčejném fakt nejde ušít kvalitní švy, overlock je základ a na trhu jsou velmi dostupné varianty. Podívejte, v současné době s kritizuje vše, ale v životě by mne nenapadlo, že se snese kritika na ženskou, která šije a její chlap napíše "kvůli tomu zbankrotujeme". Asi by měl přemýšlet, jak špatně vydělává, když by ho měly látky dostat na mizinu. Mimochodem, originální oblečení na malé lidi se prodává stejně dobře v ČR jako v Rakousku :D.
Jinak tedy tohle je "za trest", i kdyby nešlo o finance.
Měla jsem příbuznou, co háčkovala a pletla. Vášnivě, pořád. Tuny vlny a příze. Jako dítě jsem to musela nosit - peklo. Mraky háčkovaných blůziček a šatečků, které byly pestře barevné a složitých vzorů, ale nikdo jinej to nenosil, vyčnívala jsem mezi vrstevníky a smáli se mi. Teď mám po ní milion háčkovaných dekorativních deček i ubrusů, všelijaké šátky a šály, i svetr by se našel. Je to kvalitní materiál, je v tom spousta hodin práce a vůbec k ničemu se to nedá použít. Koníček je fajn věc, ale nesmí terorizovat okolí.
Zatrhnout?
Pan a vladce rodiny? Hahaha...v dobe, kdy zeny casto vydelaji vic nez muzi?
Vlastne mi ani nevadi ta starost, aby nerozfrcala penize, to je normalni, ale ten arogantni ton, s jakym ma pocit, ze smi o vsem rozhodovat on.
On nema konicky? Nebo ty se nepocitaji?
A neumi se svou manzelkou slusne a na rovinu mluvit? Umi jen prikazovat? Zakazovat? Tak to je moralni mrzak...
Tak skoro žádný koníček není výhodný finančně. Většinou se do toho peníze jen sypou, zejména sběratelé všeho by mohli vyprávět, kolik utopili ve svých sbírkách a nikdy z toho žádný užitek nebude.
S tím je třeba počítat, a určit míru, kolik se za to dá utrácet a kolik je už moc a omezuje to zbytek rodiny a vyčerpává finance na důležité věci. Pokud to někdo přehání, je na místě se ozvat a žádat omezení koníčka na přijatelnou mez. V tomto případě bych se ptala, jestli paní opravdu šije, nebo jen hromadí látky, a oprašuje drahý šicí stroj.
Tohle vyhazování peněz by mě taky štvalo.
A ten pán. Co stojí rodinu jeho zájmy a koníčky?
Nebo ať manželka zkusí šít něco originálního a zkusit to prodávat.