70c7099b6ddfe-obrazek.jpg
Foto: Shutterstock

Před Vánoci u nich každoročně panovala nervozita. Manželka kmitala po domácnosti, uklízela, zdobila, pekla cukroví, a on se jí raději klidil z cesty. Jinak tomu nebylo ani letos. Vánoční dárky tentokrát sháněla na poslední chvíli, a tak byla ještě nevrlejší. Proto, když zůstal s dcerami doma, zatímco ona obíhala obchody, se rozhodl letos přiložit ruku k dílu. Než se vrátí z nákupů, ozdobí vánoční stromeček, který už čekal na balkóně.

„Nebyla to žádná předčasná akce. Chtěla se do toho pustit ještě ten večer, jak holky uspíme, aby se jí nepletly pod nohy. Nezapomněla si u toho ale povzdychnout, jak zase bude ráno nevyspalá. Tak jsem se během chvilky rozhodl, že jí alespoň tohle ulehčím. A ještě si s dcerami užijeme pěkné odpoledne. Jinak bychom koukali na pohádky,“ líčí svou geniální myšlenku Tomáš, kterému nedalo vůbec žádnou práci holčičky namotivovat. S jásotem hned dělaly prostor pro vzrostlý jehličnan. Otec jim dal volnou ruku, nechal volný průchod jejich kreativitě. Ačkoli byl zpočátku trochu skeptický vůči jejich zručnosti, mile ho překvapily. Žádná z ozdobiček neutrpěla újmu a během dvou hodin už před nimi stál nádherný symbol Vánoc. Dmuli se pýchou a nemohli se dočkat, až maminka otevře dveře a oni ji překvapí. Což se jim taky povedlo. Jen trochu jinak, než čekali.

Jakmile vešla do obýváku, vypadala, že se o ni pokouší infarkt. „Co jste to provedli!?“ vypískla, sedla si na židli a pokračovala nevybíravě v kritice: „Tohle nemyslíte vážně, že ne? Vždyť je to naplácané páté přes deváté! No tak na tohle se tedy celé svátky koukat nebudu!“ práskla za sebou hystericky dveřmi koupelny a vyšla až po notné době.

Holky se samozřejmě rozplakaly, že jim maminka tak pohanila jejich veledílo. Zdobily poprvé, byly na to patřičně hrdé, a ona jim to takhle poplive! Snažil jsem se je uklidnit, že je maminka jen přetažená, pořádně si to neprohlédla, ale ona s jedovatou slinou přestat nemínila. Prý si to večer bude muset celé předělat, což pro ni bude znamenat dvakrát tolik práce. To už děti brečely nadobro a bylo po adventní náladě,“ popisuje Tomáš, který se ještě ten večer se sebezapřením snažil manželku obměkčit. Neúspěšně.

„Nechtěla vůbec chápat, že jsme jí chtěli pomoct. Ani jak důležité to pro naše dcery bylo. Pořád dokola jen opakovala, že ona chce mít v bytě o Vánocích hezký stromek, ne se dívat na šílenou zrůdu se změtí ozdobiček napříč naší minulostí. Šel jsem raději spát a nechal ji naše dílo zmařit. Doteď je u nás nálada na bodu mrazu. Jediný, kdo má z načančaného vánočního stromku radost, je ona,“ dodává nazlobený Tomáš.

K článku se vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka: 

Perfekcionismus spolu s potřebou „vydizajnovaného vzhledu“ domácnosti a vánočního stromečku, společně se stresem a únavou, vytváří v předvánočním shonu emočně třaskavou směs. Nešťastné je, že touto reakcí byly zraněny city dětí, pro které je prožití krásné vánoční atmosféry celoživotním vkladem a inspirací pro jejich další život.
Příběh má dvě roviny. V té první se projevila absence partnerské komunikace, neboli jasného rozdělení úkolů a plánování v rámci spolupráce. Právě zde byla šance vyjasnit si představy a předejít tak neuváženým rozhodnutím s rizikem negativní reakce.

Druhá rovina příběhu je smutnou zprávou o traumatickém zážitku dvojčat, která spolu s Tomášem chtěla potěšit maminku společným výtvorem plným kreativity a radosti, adekvátní jejich věku. Tomáš se zachoval jako milující a podporující otec a nebýt reakce manželky, měla by dvojčata krásnou vzpomínku.

Všichni, kdo navzdory svému estetickému cítění „přežili“ období barevných papírových řetězů upatlaných lepidlem od malých dětských prstíčků a dalších dětských rukodělných výrobků, které zdobily stromeček, a byli si vědomi toho, s jakou poctivostí a radostí byly tyto artefakty vytvářeny, na toto období později vzpomínají s dojetím. Stejně tak děti, které prožily radost z tvoření a jejichž výrobky zaujaly čestné místo ve vánoční atmosféře.

Obava, že rodič–estét tímto navždy negativně ovlivní estetické cítění dítěte, je naprostý nesmysl. Vánoce jsou především o radosti a pro děti mají zásadní a neopakovatelný význam. Přijde doba, kdy milující rodiče na tyto chvíle vzpomínají, a tuto krásnou atmosféru plnou dětské radosti a těšení nenahradí ani sebekrásnější stromeček ozdobený podle posledních módních trendů.

7085cde2ae585-obrazek.jpgBc. Karin Emily je terapeutka s psychoterapeutickým výcvikem, arteterapeutka a speciální pedagožka.

Pracuje 10 let jako psychoterapeutka pro pacienty s roztroušenou sklerózou na neurologickém oddělení FNKV Praha a vede soukromou praxi. 

Vzdělání a odbornost:
Vystudovala VŠ – obor speciální pedagogika. Pražská psychoterapeutická fakulta.
Výcvik BIG SUR s5 – skupinová forma – dynamická a hlubinně orientovaná psychoterapie (supervize Doc. MUDr. Jaroslav Skála, CSc.).
Výcvik neverbálních technik (sekce muzikoterapie, psychoterapeut. spol. ČLS) – lektor PhDr. Jitka Vodňanská (muzikoterapie, arteterapie, práce s tělem).
Výcvik vedení skupin v rámci sociálně psychologického výcviku. Supervize PhDr. Iva Veltrubská. Spoluautor metodiky k tomuto pilotnímu projektu.

Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu muže, kterého redakce zná a který jej předal redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní osoby pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz