Znám svého manžela osm let. První dva roky jsme byli velice blízcí přátelé a navzájem se svěřovali se svými nejtajnějšími myšlenkami. Pak jsme spolu z náhlé, obrovské a oboustranné lásky začali okamžitě žít. Po tom, co opadla první vlna, nastoupila další, méně intenzivní, ale stálejší a náš vztah byl po celou dobu jedním z nejkrásnějších, které znám. A tak to bylo až donedávna.
Loňský podzim jsem mu dala k narozeninám tetování. Tetoval ho můj známý, kterého on před tím neznal. Tetování vyžadovalo po čase opravu a tak tam manžel zašel. Už se znali, takže nebylo třeba, abych tam chodila s ním. Po další době vyžadovalo tetování další úpravu. Někdy v této době jsem po dlouhém očekávání otěhotněla. Pak, když už nebylo co upravovat, tam začal chodit manžel jen tak, na kávu. Káva se stávala čím dál častější a delší. Nevěnovala jsem tomu pozornost, byla jsem ráda, že si manžel našel dobrého kamaráda.
Pak ale od něj začal chodit až ráno přesto, že mi třeba slíbil, že v deset večer bude doma. Návštěvy byly čím dál častější. Nadávala jsem, brečela, nemluvila s ním – nic nepomáhalo. Někdy, když jsem byla obzvlášť hysterická, jsem vynadala i tomu tatérovi. Manžel začal nosit tatérovo oblečení. Přesto, že měl svého, hezkého oblečení dost, začal nosit to jeho, které mu bylo velké, bylo seprané a ve stylu posilovna. Jednou přišel i v jeho trenkách s tím, že se tam sprchoval a že si je od něho půjčil. Když potom přinesl své věci, které tam nechal, když se převlékal do těch tatérových, měl je čistě vyprané a vyžehlené. Přestal se kamarádit s ostatními přáteli a buď byl se mnou doma a hrál si na počítači, nebo spal a nebo byl u něj.
Krize vyvrcholila tím, že manžel dostal chřipku. Starala jsem se o něho týden a jakmile se postavil na nohy, utíkal ke svému kamarádovi. Chřipku jsem samozřejmě chytila od něj a ulehla. První dny, kdy mi bylo nejhůř, strávil manžel u kamaráda. Dávno jsem přestala být hysterická, uvědomila jsem si, že jestli chci, aby byl častěji doma, musí se doma cítit dobře. Zcela rozumně a klidně jsem mu řekla, že chřipka v těhotenství může být pěkný malér a že bych ocenila, kdyby se o mě staral jako já týden před tím o něho. Také rozumě pokýval hlavou a slíbil, že si tam jen pro něco skočí a brzy bude doma. Druhý den, v devět ráno, kdy stále ještě doma nebyl, jsem zavolala své kamarádce a požádala ji, zda by mi přinesla nákup a vyvenčila psa, abych nemusela ven. Jemu jsem řekla, ať už nechodí, že mi pomůže kamarádka. Nechtěla jsem ho vidět, strašně se mě dotklo, jak mě v tom nechal.
Během dne se stále omlouval a ptal, jestli už může domů. Večer jsem si řekla, že nemá cenu hádku natahovat a svolila. Byl se mnou doma tři dny a znovu musel pro něco ke kamarádovi a znovu tam zůstal do rána. Dnes jsem zjistila, že si tam odnesl kartáček na zuby a nějaké oblečení. Když jsem se ho v klidu ptala na důvod, řekl, že aby se tam mohl převléknout a osprchovat, když se tam zdrží. Vůbec nevím, co mám udělat, jak si to mám vysvětlit. Nevím, jestli je homosexuál, nebo ne, ale ať nad tím přemýšlím, jak chci, tohle normální přátelství není.
Četla jsem, že Freud říkal, že homosexualitu v sobě máme každý. Někdo více někdo méně. Pro někoho běhají na světě třeba jen tři lidé stejného pohlaví, do kterých by se dokázal zamilovat, pro někoho jich takových běhá tři sta. Je ten tatér jedním ze tří, z tří set, patří do té skupiny? Jediné, co mě drží před pádem do hlubokého smutku, je čekání na vytoužené mimčo, které nevím s kým budu vychovávat.

Lenka
Reklama