Petra (37): Opora se skácela
Svého přítele jsem si k porodu brala, aby mi byl oporou, až budu v koncích. A víte, jak to dopadlo? V tu nejhorší možnou chvíli sebou sekl uprostřed porodního sálu. A polovina personálu, místo aby se věnovala mně, křísila jeho. K příštímu porodu, který přijde co nevidět, se mnou jde moje sestra – projektová manažerka.
Pavlína (28): Balil sestřičky
Byla to otřesná zkušenost. Nemyslím teď porod jako takový, i když ten stál taky za to, ale svého manžela u něj. Zapřísáhla jsem se tehdy, že už nikdy víc! Rodila jsem dlouhých osmnáct hodin a dlouhé to připadalo i jemu. Proto si krátil čas flirtováním se sestřičkami. On se sice dušoval, že o koketování nešlo, prý si vyprávěli vtipy, ale to je fuk. Zatímco já trpěla na porodním sále, on se s těmi ženskými ve slušivých uniformách s krátkými sukýnkami na chodbě smál na celé kolo. Ať už šlo o cokoli, v té vypjaté chvíli jsem nebyla schopná myslet na nic jiného, než jak mu utrhnu koule a zacpu mu jimi pusu. Pardon za tu upřímnost.
Kamila (34): Okřikoval mě
Můj muž je velice distingovaný, akurátní člověk. Obzvláště na veřejnosti by ani za nic na světě neprojevil ve velkém své emoce. Za tu dobu jsem se mu už přizpůsobila a taky se držím mezi lidmi zpátky. Jenže na porodním sále šly všechny ohledy stranou. Hrozně mi pomáhalo, že jsem si mohla nahlas zakřičet a zasténat. V té chvíli se ale Ondřej propadal hanbou a bylo na něm vidět, jak se za mě stydí. V některých okamžicích mě dokonce mírnil, abych se ovládala a nedělala ostudu. No, jestli budeme mít další dítě, on počká hezky na chodbě. Nebo ještě lépe, doma!
Silva (25): Porod prospal
Začala jsem rodit večer v jedenáct hodin, a tak jsme jeli do porodnice značně nevyspalí, to uznávám. Ale že Robert narození našeho prvního syna prospí, to by mě ani ve snu nenapadlo. Přitom věděl, jak moc jsem nervózní a potřebuju, aby byl u mě. Když ale šel v půl třetí ráno porod do finále, nikdo ho nemohl najít. A já čekat nemohla, jak jistě chápete. Pyšný otec se dostavil až před pátou ráno s tím, že usnul na záchodě. Je to sice už měsíc a půl, ale já mu to ještě neodpustila. Jak může někdo v takové chvíli spát? To nechápu. A taky jsem mu řekla, že jestli budu někdy rodit druhé dítě, on u toho nebude.
Romana (30): Vytáčel mě naprosto vším
Nemůžu říct, že by Pepa dělal něco konkrétního špatně. Byl celou dobu se mnou, držel mě za ruku. Jenže já špatně snáším bolest a v tu chvíli mě drásal každý jeho pohyb, každé nadechnutí. Byl tak klidný, v naprosté pohodě, až jsem ho za to nenáviděla. Jak k tomu přijdu, že já tu trpím jako pes? Proč ne taky on? Chlapi přijdou k dětem hrozně snadno. Je to ode mne hnusné, ale jak já ho tehdy nenáviděla! Nikdy jsem se mu však se svými pocity nesvěřila. Už ale vymýšlím, jak mu říct, aby příště zůstal raději za dveřmi porodního sálu.
Čtěte také:
- Co s sebou do porodnice? Sbalte si tři tašky!
- Nenechte si po porodu „ukrást“ dítě! Zázrak jménem bonding
- Sedmero předsevzetí, kterým se po porodu už jen směji
Nový komentář
Komentáře
Holky můžete mi prosím poradit, jestli jsou nějaké speciální vitamíny, které bych měla brát během těhotenství?
Pro každého muže je to silný zážitek, ne každý ho zvládne. Já osobně bych ho tam nechtěla.
No....děti zatím nemám, ale až na ně dojde, partnera nebo manžela u porodu já osobně nechci. Chápu, že si to chválíte a o těch pěti případech z článku se zmiňovat nechci, ale já zažila u kamarádky případ, že chlap byl u porodu a když viděl tu krev, to všechno utrpení.....syna prostě nepřijal tak, jak by měl. Pak jsem i četla o případech, kdy muž zanevřel na ženu. Porodila mu dítě, ale jemu se prostě hnusila. Chápu, že je to člověk od člověkal, ale jen tak preventivně......prostě ne!
Byl jsem u obou porodu, zena byla uzasna, deti jakbysmet ... vrele vsem doporuciji travit tak uzasny okamzik jako rodina.
Budoucim rodicum, kteri se jeste rozhoduji doporucuji navstivit festival Tyden Respektu k Porodu http://respektkporodu.cz/ organizovany Hnutim za aktivni materstvi - http://www.iham.cz
Nedovedu si clanek vysvetlit jinak nez ze snad musi byt sponzorovany nejakymi horsimi porodnicemi, ktere nechteji mit nikoho dalsiho u porodu, aby jim nahodou nekdo nevidel do karet, kdyz jde do tuheho.
Mik
U prvního porodu manžel byl a bylo to skvělé! Pomáhal jak mohl a když jsem ho viděla brečet s malým v náručí tak to nejde zapomenout. Ovšem podruhé to nestihl. Večer mi praskla voda a v porodnici mi řekli, že to bude nějakých 10-12 hodin trvat. Byla skoro půlnoc a protože bydlíme asi 700 m od porodnice, tak se šel manžel prospat a že já zavolám až začnou kontrakce. Ovšem překotný porod udělal své. V 5.15 první kontrakce a než mě vyšetřili a já zavolala že by měl přijet, tak byl malý v 5.30 venku. Prostě to nestihl (říkal, že mu bylo divné proč sestřička koukala tak vyjeveně když mu otvírala- začal mít strach že je něco špatně) a já si ho kvůli tomu už osm let dobírám. A on říká, že je to těžké když nepoznám že rodím a volám pozdě.
Co k tomu říct. Autorka si vybrala 5 exotek. 4 exotky donutily chlapa, aby šel k porodu a ten chlap to nezvládl. Pátá byla ta, co dělala problémy sama. Přítelkyně původně nechtěla, abych byl u porodu. Nakonec byla ráda, že jsem tam byl jako její opora. Na porodním sále jsme spolu strávili 6 hodin, během kterých jsem jí pomáhal ve sprše sprchovat břicho, pomáhal jsem jí na porodní lehátko, dával jsem jí pít... Sestřičky se u nás objevily vždy po půl hodině a jednou za hodinu přišla doktorka. Nakonec to skončilo po 6 hodinách císařem, u kterého jsem ji celou dobu držel za ruku. Nebyl žádný problém. Druhý porod už byl plánovaný císař a opět jsme byli celou dobu spolu. Že se někdo složí, to snad nemůže ta ženská brát jako slabotu toho chlapa a dávat mu to za vinu. Za to on sám nemůže, za to můžou emoce. Nemusela ho tam ta dotyčná brát. Navíc personál je na podobné situace připravený.
Neměly si dělat děcka s dementy, co na to říct? Ani jeden z těch chlapů nebude oporou nikdy v ničem, s porodem to nemá co dělat. Teda kromě Romany, tam je to obráceně - normální chlap si našel blbku.
já naopak byla ráda,že je se mnou manžel při porodu nejmladší dcery, byl mi oporou, dřív taková možnost nebyla když přišly na svět naše starší děti a manžel byl rád, že mohl být přitom,byl to pro něj silný zážitek
Můj manžel byl u porodu a bohužel byly komplikace, tak byl chudák celý vystrašeny a bál se o mě. Stále vidím, jak po porodu u mě zafungovaly hormony, byla jsem strašně vysmátá a nechápala jsem, proč manžel brečí a je přepadlý .... zpětně už to chápu. Rozhodně partner u porodu ano
Tenhle článek je další z řady "jak znechutit nastávajícím matkám porod". Mám za sebou první těhotenství, dcerce jsou tři měsíce. Kolik jsem se jen načetla předtím nesmyslů, které ve mě akorát vyvolávaly strach a pochybnosti...Nechápu co je to za módu. Neustále se všude přetřásají hororově historky o všem možném. Je to škoda, hanba a bulvarizace takové krásné věci, jako je mateřství. Jinak tento článek pokládám za smyšlený. Určitě muži u porodu flirtují s personálem a chrápou na záchodě... Já jsem muže u porodu měla a byl to nejkrásnější okamžik našeho dosavadního života. Přeji trochu více přemýšlení nad plozením nových článků.
Přijde mi, že až na posledního pánové zapomněli, proč tam jsou. Ne kvůli sobě, ale jako opora ženy. Jinak k porodu ani nemusí chodit.
Je dobře, že si žena k porodu může vzít osobu sobě blízkou (manžela, kamarádku, dulu, ...), že tu ta možnost existuje.
V mém okolí je plno mužů, kteří u porodu byli a své ženě byli skutečnou oporou, bez ohledu na to, nakolik oni sami byli unavení (porody trvající víc než den), nakolik se báli krve apod.
Přijde mi s podivem a tak trochu smutné tyto ženské zkušenosti s muži při porodech....
Manzel byl u porodu a nemuzu si stezovat
Za mě manžel nemoh jít k porodu.
Jsem rada ze byl partner u porodu obou deti. Pri porodu celkem usel jako opora a po porodu si pysne choval poctive celou hodinu nase miminka ktere mu sesrticka v zavinovacce soupla do naruci
zalezi na kazdem znas co chceme a co je nam prijemnejsi...
Manžel to zamítl, je to již více jak 30 let. Já jsem ho ani nepřemlouvala. Cítila jsem, že je to v tu chvíli jen moje osobní záležitost.
Žádnou že zkušeností bych nechtěla zažít a Silvi je mi líto
Když jsem rodila, tak byl manžel celou dobu u mě, držel mě za ruku, vše prožíval semnou a byl mi velkou oporou. A jako velkou odměnu ´dostal´ syna :)
Celkem by mě zajímalo, kde u nás sestřičky nosí jako uniformu krátké sukýnky. Copak už u nás sestry dávno nenosí kalhoty a halenu? Sesterské uniformy se sukní znám jen z filmů.
Já když prvně rodila,dnes je to 47 let, tak mě dali na sál, ani sem porodní bolesti jestě neměla. Dceru sem porodila až za pět hodin. Tak sem se tam děsně nudila. A napadlo mě, že by bylo dobrý, kdybych tam měla kamarádku, že by to lépe uteklo. Manžel mě nenapadl ??. Ale přímo u porodu bych nikoho nechtěla.