Dobrý den!
Pocházím z rodiny, ve které se slavily velikonoční svátky dvakrát ročně. Maminka je Češka a otec ruské národnosti, proto jsme dodržovali jak pravoslavné svátky (Paschu), tak i katolické velikonoční svátky.
Jako malé děti jsme se s bráchou vždy těšili na Pasku (tradiční velikonoční pečivo, které bývá jak sladké a bohatě zdobené, tak i nesladké) a další dobrůtky. Maminka každý rok pečlivě připravovala košík, do kterého dávala kousek Pasky, více druhů uzeného, obarvená vajíčka, červené víno, velikonoční cukroví, máslo, sekanou a mnoho dalšího. Za svítání se brácha s kmotrem vypravili do pravoslavného kostela - na bohoslužbu, během které pop (pravoslavný kněz) posvěcoval košíky s jídlem. Po návratu bratra jsme usedali k sváteční snídani.
Na Velikonoční pondělí muži a kluci chodili s parfémem nebo toaletní vodou (kluci s vodou) a polévali ženy a dívky, za což dostávali vejce, sladkosti, peníze (kluci) a kořalku (muži).

Od té doby, co bydlím v Česku, slavíme jen katolické Velikonoce, na pravoslavné si jen symbolicky něco upečeme a připijeme.
Dříve jsem si potrpěla na to, aby všechno doma na svátky bylo dokonale uklizeno, aby se všechno lesklo, abych měla co nejvíce druhů cukroví. Dnes to bereme s manželem trochu „s klidem" (Přece jakou radost ze svátků má mít žena, udřená jako vůl?). Provádíme jen běžný úklid, upečeme si kachnu, mazanec, výborné jablečné řezy, připravíme vajíčka a budeme se věnovat děckám.
Ale trochu „netradiční" Velikonoce jsme zažili v roce 2003, když neděli jsem strávila v porodnici a na Velikonoční pondělí manžel odvážel mě a krásnou zdravou pětidenní dcerušku domů.
Takovou měl manžel ten rok velikonoční nadílku - místo vajec a sladkostí. Někdy říkáme dceří „velikonoční zajíček".
Přeji všem pohodové svátky, a ať neztrácíte dobrou náladu.
Viksam

„Velikonoční zajíček", to je hezké! :-)  Díky za malebné a zajímavé povídání.
Ale jinak z vás asi budu mít trochu komplex. Vůbec se nedřeme, bereme to s klidem, jen tak mimochodem upečeme kachnu, mazanec, štrůdl, uklidíme... Uff.

Reklama