Foto: Shutterstock
Jiří právě slavil třicátiny a pozval celou rodinu i přátele. Sešlo se na šedesát lidí a kdekdo si s ním chtěl připít na zdraví. Není tak divu, že brzy byl víc než veselý. Při předávání dárků se proto snadno zapomněl a gratulantům vyzradil něco, co neměl. Že na svém účtu má jen pár tisícikorun jako kapesné, protože zbytek peněz musí po výplatě posílat své manželce. Eva se v tu chvíli málem propadla hanbou do země. Doufala, že společnost manželovo tlachání přejde bez povšimnutí, jenže nestalo se. Jirkův bratr se rychle ujal slova s tím, že tohle by si rád poslechl. A začal oslavence vyzpovídávat. Ten jen s úsměvem rádoby vtipně podotkl, že u Evy jsou jeho peníze v nejlepších rukách. A neodpustil si poznámku o tom, že přece všichni chlapi dělají po výplatě stojku. Jen ne každý to přizná.
„Bylo mi strašně. Všichni na mě koukali jako na tyranku, která chudáčka Jiříčka ožebračuje. Švagr se smál na celé kolo a velebil svoji manželku. Prý má on má štěstí na rozumnou holku. Nikdo jiný nic neřekl, jen se smáli, ale v jejich tvářích bylo jasně vidět, co o tom soudí,“ vzpomíná Eva, která měla sto chutí vzít si slovo a vše uvést na pravou míru. Ale udržela se, ačkoli v očích ostatních zůstala za tyranku a zlatokopku. Věděla, že její muž přebral a nechtěla před ostatními prát domácí špinavé prádlo. Celý večer už ale měla zkažený. Dostal pro ni pachuť nespravedlnosti a zrady.
„Jirka řekl A, ale zapomněl už dodat B. Před deseti měsíci jsme se na posílání jeho výplaty na můj účet dohodli. A to z prostého důvodu. On absolutně nedokáže ušetřit korunu. Žil od výplaty k výplatě, protože ji pravidelně celou utratil. Za hlouposti. Nic z toho ve skutečnosti nepotřeboval, leželo to pak doma bez povšimnutí. Jen měl touhu koupit to. Jenže my šetřit potřebujeme. Chceme v dohledné době založit rodinu, a to s větrem na účtu jde jen těžko. On to samozřejmě uznal, ale nedovedl si pomoct. A tak jsme se domluvili na jednoduchém řešení. Spořit budu já a on si bude říkat, kolik peněz a na co potřebuje poslat. Samozřejmě kapitál na základní věci mu zůstává. Není to tak, že by chtěl jít na pivo, a já mu dávala kapesné. Ale něco navíc už přese mě jde. Vždycky spolu probereme, jestli je to nutné, a on sám ve finále uzná, že to byla zbytečnost,“ líčí, jak to u nich doma funguje, Eva. Rozhodně si tedy nepřipadá jako manželka, která svého muže vykořisťuje. A mrzí ji, že ostatní ten pocit mají.
„Vím, že jde o naši soukromou věc. Přesto je mi to líto a cítím se ukřivděně. Nevím, jak to v sobě zpracovat. Nebo si mám ulevit a všem rozhlásit, jak Jirka neumí šetřit?“ přemítá Eva.
K článku se vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka:
Eva se trápí pocitem studu a trapnosti za to, že Jiří v rámci svého alkoholového odbrzdění popsal jejich společnou situaci finančního hospodaření. Jedná se o téma čistě soukromé, do kterého nikomu nic není a které nemá ve společenské komunikaci co dělat. Co je ale horši, že - tuto informaci podal způsobem, který Evu urazil a etiketoval ji jako kontrolující omezující partnerku, která nedopřává Jiřímu finanční i rovnoprávnost.
Tak jako mnoho alkoholických excesů je třeba vyžehlit posléze za střízliva, bylo by vhodné, aby Jiří své chovaní všem zúčastněným vysvětlil a doplnil sebekriticky kontext celé informace.
Eva prokaučovala možnost reagovat ihned v situaci, kdy si Jiří pustil pusu na špacír, když jeho informaci nedoplnila vysvětlením, že toto opatřeni vyplynulo z oboustranné dohody v rámci finanční negramotnosti Jiřího. Není žádná ostuda, že úloha "držet kasu" přebere na sebe jeden z partneru, pokud to oběma vyhovuje. Ale je nefér, když Jiří pro svou finanční slabinu ze sebe učinil před společnosti oběť a nechal Evu vykoupat v nepříjemné reakci ostatních. Pokud se Eva není ochotna nad tímto Jiřího výstřelkem povznést a omluvit vše, co v opilosti způsobil, nebo si neprosadí, aby Jiří dovysvětlil situaci, která by Evu uspokojila a omluvila, je další možností pro Evu přenastavit párovou finanční dohodu a dopřát Jiřímu dospělé a zodpovědné finanční fungovaní tak, jak se na dospělého partnera sluší se všemi dopady a důsledky.
|
|
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Ech, na to bych jen v klidu poznamenala, že právě přišel i o to kapesné :D Mně chodí manželova výplata rovnou, ať se nezdržuje s přeposíláním. Nás to s mužem baví a ještě přikládáme pod kotlem.. jaká já jsem semetrika a on utiskovaný chudák. Někteří to zbaští a jiní se tomu zasmějí. Ať si každý myslí co chce, vždyť je to jedno.
Snaží se šetřit a na oslavu narozenin pozvou 60 lidí?
Rozhodně nemohu souhlasit s bezprávím které manželka obhajuje ,společné jmění manželů znamená společné a stejné výdaje . Manželka není žádný arbitr ,muž má stejná práva na spravedlivé rozdělení peněz a má mít podíl na společném hospodaření a na rozhodování .Vůbec se mu nedivím že se cítí trvale a denně ponížen . Spravedlivé rozdělení peněz po výplatě si představuji takto . Příjmy se sečtou ,odečte se známé vydání a zbytek se dělí dvěma a každý dostane přesně polovinu zbytku se kterou nakládá podle svého . Pokud je žena lepší hospodář a obstarává nákupy tak je logické že částku dohodnutou pro nákup potravin bude mít pod svou kontrolou přičemž manžel má právo navrhovat co za potraviny nakoupí . Jen tak získá muž své potřebné sebevědomí a najde smysl hospodaření s penězi . Muž není malé dítě kterému maminka /žena/ bude do smrti organizovat jeho peníze .Tato žena si to nepřipouští ale já její jednání považuji za zpronevěru .
To by mě vůbec nenapadlo "řešit". Můj manžel mi po celou dobu našeho společného života dával celou výplatu včetně výplatní pásky, a pravděpodobně to taky někdy někde řekl, svým kámošům určitě, ale nevzpomínám si, že by se mi kvůli tomu někdo smál nebo mě označoval za tyranku. Buď to lidi nedělali, neb měli svých starostí dost, nebo mi to bylo fuk, to už nevím, každopádně to nepovažuju za něco, co by bylo hodno mé pozornosti dnes. Pousmála bych se, myslila si svoje a šla řešit důležitější věci.
To může být ten trapák rád, že má pár tisícovek jako kapesné a nemusí se o nic starat. Být Evou, řeknu Jirkovi ať už nepije, když to neumí. A z lidí bych si tak něco dělala, hlavně ze švagra.... Jo, Jirka by potřeboval ženu se vztahem k šetření jako má on, aby si ho jeho rodina taky užila, až by si chodil půjčovat na věčnou oplátku.
No manželovi bych po vystřízlivění oznámila, že je debil a dál to neřešila. Většina lidí byla opilá a pochybuju, že pod vlivem vlastních starosti budou řešit hospodaření ostatních. A ano tehdy se smály, ale smály se Jiřímu. Eva si to moc bere.
Eva má strach převzít odpovědnost za své vlastní jednání. Sebevědomá žena by se prostě postavila do role generála a jednoduše by otevřeně přiznala, že "jasně, že dělá stojku, protože neudrží korunu, někdo v naší rodině musí mít rozum" a bylo by jí úplně jedno, co si o tom myslí zbytek rodiny.
Kdyz prat spinave pradlo, tak poradne.
Hned bych tam pustila, jak vsecko utrati za picoviny a spoleha na to, ze ty vsechno potahnes, vyzirka jedna...
Nad tím bych mávla rukou. Opilecké řeči. A lidé, ač se někdy tváří jako kamarádi, rádi slyší o problému druhého, protože, jak říkají v Německu - fremde Unfall kann erfreuen - cizí neštěstí potěší. Můj manžel nedokázal udržet korunu. Všechno rozfofroval. V prvním manželství ale všechnu vinu o špatném hospodaření svaloval na svou první ženu. Spolu jsme se dohodli na společné kase, kterou jsem vedla já. Stavěli jsme dům, pořizovali zařízení domu, k tomu dvě děti. Všechno - finance - bylo v pořádku. Až na to, že manžel o mě mluvil jako o lakotné ženštině, v podobné situaci viz článek. Domnělým kamarádům jsem řekla, že jim po tom nic není a s manželem jsem si promluvila. Kasu jsem mu předala a ať nakupuje a platí všechny poplatky. Vydržel to necelý měsíc.