Labradora Maxe si před jedenácti roky přivezli domů jako malé štěňátko ve chvíli, kdy se jim narodila dcera Anička. Chtěli, aby spolu vyrůstali, zvykli si na sebe odmalička. A to se taky povedlo. Společenského a milého psa si zamilovala celá rodina. Nejvíc ale Dana, která se o něho starala. Byl nerozlučným parťákem, jezdil s nimi i na dovolené. Jenže před pěti týdny začal polehávat, smutnit. Když ho panička vzala k veterináři, nemohla uvěřit tomu, co slyšela. Její pes byl vážně nemocný a k tomu lékař ještě objevil v jeho těle nádor.

645a1d060a350obrazek.jpg
Foto: Shutterstock

„Řekl mi, že léčba možná je, ale bude trvalá a dost nákladná. K tomu operace nádoru. To všechno v řádech desetitisíců,“ vzpomíná Dana, která už jen za všechna potřebná vyšetření utratila několik tisícovek. Přesto byla rozhodnutá do toho jít, jakkoli měl být výsledek zákroků i léčby nejistý. Jenže doma ji čekala studená sprcha. Její muž byl jednoznačně proti.

„Viděl účet od veterináře a protočily se mu panenky. Jasně, byla to čtvrtina mého platu, takže jsme se ten měsíc museli dost uskrovnit. Když ale slyšel, kolik by nás Maxíkova léčba ještě stála, nekompromisně ji zakázal. Prý už takhle jdeme z výplaty do výplaty, takže žádný výdaj navíc nepřichází v úvahu. O půjčce, co jsem měla původně v plánu, nechtěl slyšet už vůbec. Prý se nemíní zadlužovat kvůli starému psovi, který tu pak může být třeba jen rok. Navíc když se operace ani nemusí povést,“ pláče Dana s tím, že pár dnů na to nechali trpící zvíře uspat na věčnost.

„Nedokážu se s tím pořád srovnat. Jak mohl být tak krutý, bezcitný? Strašně v mých očích klesl. Je to u mě ubožák, sobec. Vždyť Maxík na nás byl odkázaný, tolik lásky nám dal! A jak jsme se mu odvděčili? Je mi z toho zle,“ dodává zlomená panička.

Zdroj informací: respondentka Dana

Čtěte také: