Labradora Maxe si před jedenácti roky přivezli domů jako malé štěňátko ve chvíli, kdy se jim narodila dcera Anička. Chtěli, aby spolu vyrůstali, zvykli si na sebe odmalička. A to se taky povedlo. Společenského a milého psa si zamilovala celá rodina. Nejvíc ale Dana, která se o něho starala. Byl nerozlučným parťákem, jezdil s nimi i na dovolené. Jenže před pěti týdny začal polehávat, smutnit. Když ho panička vzala k veterináři, nemohla uvěřit tomu, co slyšela. Její pes byl vážně nemocný a k tomu lékař ještě objevil v jeho těle nádor.
Foto: Shutterstock
„Řekl mi, že léčba možná je, ale bude trvalá a dost nákladná. K tomu operace nádoru. To všechno v řádech desetitisíců,“ vzpomíná Dana, která už jen za všechna potřebná vyšetření utratila několik tisícovek. Přesto byla rozhodnutá do toho jít, jakkoli měl být výsledek zákroků i léčby nejistý. Jenže doma ji čekala studená sprcha. Její muž byl jednoznačně proti.
„Viděl účet od veterináře a protočily se mu panenky. Jasně, byla to čtvrtina mého platu, takže jsme se ten měsíc museli dost uskrovnit. Když ale slyšel, kolik by nás Maxíkova léčba ještě stála, nekompromisně ji zakázal. Prý už takhle jdeme z výplaty do výplaty, takže žádný výdaj navíc nepřichází v úvahu. O půjčce, co jsem měla původně v plánu, nechtěl slyšet už vůbec. Prý se nemíní zadlužovat kvůli starému psovi, který tu pak může být třeba jen rok. Navíc když se operace ani nemusí povést,“ pláče Dana s tím, že pár dnů na to nechali trpící zvíře uspat na věčnost.
„Nedokážu se s tím pořád srovnat. Jak mohl být tak krutý, bezcitný? Strašně v mých očích klesl. Je to u mě ubožák, sobec. Vždyť Maxík na nás byl odkázaný, tolik lásky nám dal! A jak jsme se mu odvděčili? Je mi z toho zle,“ dodává zlomená panička.
Zdroj informací: respondentka Dana
Nový komentář
Komentáře
Možná jste to měla lepší, že to někdo rozhodl za vás. Já se také pořád bráním a zatím mám na to léčit svého psa, kterého miluju. Ale peníze to nejsou malé a s ním to nevypadá úplně dobře. Spíš už se tak nějak chystám na jeho odchod a přemýšlím, kde si ho v Brně uložím...
No a já mám názor jiný než většina zde. Po tomhle bych se manželovi nedokázala podívat do očí. A hlavně bych si do toho nenechala kecat a klidně si i půjčila. Vydělávám, tak co. Radši bych si nekoupila nový oblečení nebo nešla 3 roky na víno a večeři, nebo se dohodla s veterinárem na splátkách (i to je dnes možné, vím z rodiny). Teta dala 20 tis za operaci tehdy 13leté fenky, je to 3 roky a fenka stále žije. A je i relativně ok, stále běhá, hraje si, je vitální.
Aspoň někdo v té rodině měl rozum. Hlavně bych jim nedoporučovala si pořizovat dalšího psa. Když žijí od výplaty k výplatě, úspory nula, tak nový pes by byl holý nerozum. Dcera brzo dokončí ZŠ, půjde na střední, výdaje porostou, a stejně by na psa nikdo z nich neměl pořádně čas.
No to je těžke, zkusit za investovat do lečby z nejistým výsledkem nebo psa nechat pokojně umřít.
Tak samozřejmě když paní chce, může si najít brigádu a léčbu pejska si financovat sama. Pokud žijí od výplaty k výplatě, nevim kde jinde by na to brali.
Smutné, ale co už...
Také jsme nechali uspat pejska. Ale byl hodně starý, asi 17 let. Během měsíce hrozně sešel. V pátek nám na veterině dala léky ,ale už to nešlo. Už sme do něj nic nedostali. Jen mručel .Byl to hrozny víkend, ta představa, že to musíme ukončit . Ale nemohli sme ho nechat dál se trápit.
Dana si, bohužel, musí uvědomit, že operace a léčba s nejistým výsledkem, za peníze zcela mimo rodinný rozpočet, je v případě starého zvířete prostě zbytečná. Pes už trpěl, a povinností každého majitelé zvířete je zajistit, aby netrpělo zbytečně. A každý páneček nebo panička prostě musí rozpoznat ten okamžik, kdy je načase nechat zvířecího kamaráda odejít. To, co Danu štve, je právě toto rozhodnutí. Chtěla prodlužovat ten psí život ne kvůli psovi, ale kvůli sobě, jelikož nedokázala říct sbohem, děkuji ti za krásných 11 let. Protože hodně lidí toto rozhodnutí prostě oddaluje, a neuvědomuje si, že nemocné zvíře často chce jediné, netrpět a v klidu odejít. Manžel se zachoval možná ne úplně citlivě, ale rozumně. Dano, s odchodem psa se musíte srovnat. K té poslední větě "jak jsme se mu odvděčili?" Díky vašemu muži jste se mu odvděčili správně. Nechali jste ho uspat ve chvíli, kdy by jeho další život byl jen peklo. Operace a léčba je děs pro mladé zvíře, natož pro psího starce. Je mi líto, ale jako sobec se chováte vy. A zcela zbytečně to odnáší manžel.