Mně osobně domácí úklid nijak nevadí. Odmala jsem totiž musela doma uklízet, měli jsme velký rodinný dům. Sestra byla ještě moc malá a moje maminka to měla hezky rozdělené, ona v sobotu vařila a já jsem uklízela. Skoro by se dalo říct, že je tím posedlá. U ní znamená uklizeno až po té, co je vše vysáto, utřen prach, vytřená podlaha atd. Takhle jsem byla vychována. Jenže pak jsem přišla do rodiny manžela.  Také měli velký dům a v něm 3 chlapi + jeho maminka. Asi si to dokážete představit. Nikdo z nich nebyl od malička nijak veden k úklidu a jejich maminka to nezvládala (asi jí to ani nevadilo, jinak by je vychovala jinak). Takže pro ně úklid vypadal tak, že se nikde neválely žádné věci a na první pohled vypadalo uklizeno. Dlouho jsem se s tím nemohla srovnat.

Teď žijeme s manželem a jeho tatínkem v domě, který jsme od jeho rodičů koupili. Konečně jsem sama svým pánem. Uklízím, když mám náladu, nezáleží na tom, který den to bude.
Co se týče přímo domácích prací, nemusím utírání prachu a mytí oken, která jsou nepřetržitě zaneřáděná od much, protože je máme směrem na zastřešenou terasu, kde je teplo, a to mouchy přímo přitahuje.

Manžel se k uklízení nehrne, ale upřímně si to radši udělám sama, protože pohled na něj, jak umývá nádobí, jak mu to dlouho trvá, jak se k tomu připravuje - tenhle pohled zvládnu max. jednou za týden. Tohle se pravděpodobně změní, až budeme mít děti.
Dáša


Milá Dášo,
myslíte, že až budete mít děti, bude manžel umývat nádobí rychleji? Tak to aby začal pomalu trénovat...

Reklama