Foto: Shutterstock
„S mým manželem Štefanem žijeme už nějakou dobu odděleně. Rozvod je v procesu, ale manžel proti mně začíná nasazovat už teď. Bojím se toho, kam až to může ještě zajít. Problém je v tom, že Terezka byla vždycky tatínkova holčička. Mám takový pocit, jako by si ji Štefan snažil vždycky udržet na své straně. To, že ji rozmazloval, jsem ale nějak přehlížela. Já jsem vyrůstala bez otce, takže mi nakonec přišlo milé, že se o dceru tolik zajímá a dává jí vše, co jí na očích vidí. Teď se to ale proti mně začíná obracet.“
Simona a Štefan dlouho naráželi na problémy, a to nejen co se týče výchovy jediné dcery, ale i jejich vlastního soužití. Štefan se podle Simoniných slov vracet čím dál déle z práce a doma ji pak ignoroval, když se ho na cokoli zeptala.
„Po asi dvou letech jsem toho začala mít plné zuby a navrhla rozvod. Doufala jsem, že se aspoň v tuhle chvíli začne bránit, ale on souhlasil. Krátce na to se odstěhoval a Terezka tak začala pendlovat mezi jeho bytem a naším domem. No a tehdy to začalo. Když jsem jí nedovolila přespat u kamarádky, protože neměla hotové úkoly a další den psala test, vmetla mi do tváře, že táta by jí to dovolil. Když jsem k večeři odmítla koupit pizzu, ale uvařila normální jídlo, řekla mi, že podle táty jsem jen neochotná vypláznout peníze za něco dobrého. Mně to ale dobré nepřipadá. Nedělá mi nejmenší problém své dceři něco koupit, ale pizza nebo mekáč mi rozhodně nepřijdou jako něco, co by jí prospělo. Se Štefanem jsem o tom samozřejmě mluvila, řekla jsem mu dost jasně, že si nepřeji, aby naši dceru proti mně jakkoli poštvával, ale on mi jen odpověděl, že přeháním a jsem hysterická jako vždy. Došlo mi, že s ním tenhle problém rozhodně nevyřeším a chtěla bych se spíš zaměřit na to, jak v takových chvílích jednat s dcerou. Jenže Terezce je jedenáct, a tak prostě slyší spíš na Štefanovy úplatky než na moje zákazy. Začínám z toho být zoufalá, nechci o dceru přijít,“ zakončuje Simona bezradně.
K příběhu se vyjádřil psycholog a psychoterapeut Mgr. Pavel Pařízek z portálu Terapie.cz
Když se rodič snaží získat přízeň dítěte na úkor druhého rodiče, vytváří v dítěti vnitřní konflikt loajality. Dítě miluje oba rodiče a být nuceno volit mezi nimi je pro něj traumatizující. V případě Simony a Terezky vidíme, jak materiální výhody (pizza, povolení přespání u kamarádky) jsou zneužívány k manipulaci. Tento vzorec, pokud bude pokračovat, může vést k narušení pevného a zdravého vztahu mezi matkou a dcerou.
Pro Simonu je nutné přijmout skutečnost, že v této situaci nemůže přímo změnit chování bývalého partnera. Místo toho by se měla zaměřit na budování a posilování vlastního vztahu s dcerou, založeného na upřímnosti, důslednosti a lásce. Doporučuji, aby Simona:
- Nikdy nekritizovala otce před dcerou, i když je to těžké. Kritika druhého rodiče zvyšuje u dítěte pocit vnitřního konfliktu.
- Vytvořila s dcerou bezpečný prostor pro komunikaci o jejích pocitech. Terezka pravděpodobně pociťuje zmatek a nejistotu, které potřebuje vyjádřit.
- Byla konzistentní v nastavování hranic a pravidel. I když dcera může proti nim protestovat a srovnávat je s volnějším přístupem otce, dlouhodobě ocení stabilitu a předvídatelnost.
- Hledala kompromisy tam, kde je to možné, aby se Terezka necítila příliš omezovaná, ale zároveň se učila respektovat pravidla.
- Zvážila možnost rodinné terapie nebo mediace, která by pomohla nastavit konstruktivní komunikaci mezi rodiči v zájmu dítěte.
V situacích, kdy dítě používá argumenty jako „táta by mi to dovolil“, je vhodné klidně vysvětlit: „V našem domě máme taková pravidla, protože mi záleží na tvém zdraví a vzdělání. Rozumím, že u táty to může být jinak, ale každý rodič má svůj přístup k výchově.“
Vytvoření zdravé rodičovské aliance po rozvodu je náročné, ale pro zdravý vývoj dítěte nezbytné. Simona by měla usilovat o postupné vytvoření nového vztahu se Štefanem, ideálně za podpory odborníka, kde by se mohli shodnout alespoň na základních principech společné výchovy.
 O portálu Terapie.cz Pokud vás něco trápí, nevíte si rady nebo si jen chcete utřídit myšlenky, řekněte si o pomoc. Na Terapie.cz najdete ověřené odborníky, kteří vám porozumí. Zvolte si osobní či online sezení klidně hned zítra a začněte pečovat o své duševní zdraví. Toho správného terapeuta si vyberte na www.terapie.cz. |
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Tak muže bych v tomto případě vůbec neřešila. Přece to co o nás druzí říkají, vypovídá víc o nich, než o nás. Spíš bych se zaměřila na komunikaci s dcerou. Zeptala se jí, na základě čeho si to myslí a co by to mohlo změnit. Vysvětlit jí svoje postoje a proč něco zakazuji. U nás to taky proběhlo, takové "a proč nemůžu, když ostatní můžou".. stačilo říct, že když je druhý den škola, platí určitá pravidla a pá a so můžou být volnější pravidla, co se např. večerky a přespávaček týče. Vůbec si neumím představit, že by děti o mně slyšely nějaké hrůzy a automaticky je převzaly za své názory.. na základě čeho? že tatínek povídal?
No a není nejlepší poslat ji k otci místo neustáleho přetahování a pocitů ublíženosti? Jen ať se stará panáček, běhá s ní k doktorům a třídní schůzky etc. ty dva tisíce alimentů za ten klid stojí a paní si může brzy upíchnout děcko js někým jiným.
Mí potomci to taky zkoušeli, že když jsem jim něco zatrhla, tak šli za tatínkem. Ten se optal "a co vám řekla maminka?", synci přiznali, že maminka zakázala. No a podle okolností tatínek buď pravil, že s mým zákazem souhlasí, nebo pokud se mu zdálo, že jsem moc přísná, vysvětlil robátkům, že si o tom ještě promluvíme, a pak se uvidí. Někdy jim to pak bylo dodatečně dovoleno, protože ono se taky nic nestane, když je to jednou za čas. Například Simona může říct dceři, že dneska pizza nebude, protože máme uvařeno, dalo to nějakou práci a přece to nevyhodím, takže teď sníš normální večeři a pizza bude zítra (nezblázní se to, když jednou za čas dostane pizzu, že). Nebo s tím přespáním podobně - zítra píšete test, je potřeba se na to pořádně vyspat a mít hotové věci do školy, takže u kamarádky přespíš pozítří (taky se nic nestane, když tam přespí, oni ji tam neukousnou). No a hlášky o penězích se taky dají vysvětlit, jedenáctileté dítě patrně už tuší, že peníze nerostou na stromě a je potřeba je vydělávat. Může si to tedy zkusit. Dát jí nějaké ty domácí práce, a když je zvládne udělat, dostane peníze na pizzu nebo mekáč. To jsou všechno takové prkotiny, co fakt není potřeba hrotit.
Njn když nedovolí jeden rodič, tak dovolí druhý. Děti to vyzkouší a když to klape jednou, tak v tom pokračují. Děje se to v podstatě ve všech rodinách bez ohledu na to jestli rodiče rozvádějí, hádají nebo žijí v harmonii. U nás doma jsme ve výchově docela jednotní, ale i tak se stane, že se v něčem neschodneme a syn toho využije. A když se rodiče rozvádějí a k tomu spolu nevycházejí, tak větší dítě toho prostě využije. Nejlepší řešení je si najít pořádného chlapa a vědět, že to bude fungovat ještě dříve než budou mít děti a když už to nevyjde, tak se naučit komunikovat a dělat kompromisy. Taky je možnost vyhledat pomoc a snažit se vztah stmelit minimálně do doby než děti dospějí.
Rodiče žijí odděleně, jsou rozhádáni, nemluví spolu. Jedenáctiletá holka toho využívá. Co jsem si tak všimla u lidí, tak dost často ženská chlapa nechce, ale když odejde, je na něj naštvaná a před dětmi na něj nadává. No a mužští, ti mají třeba dva vztahy, ale "napřímo" to nikdy neřeší. Tento z článku nakonec vyprovokoval manželku k tomu, aby mu řekla "vypadni", tak vypadl. Ani jeden z nich zřejmě nemyslel na to, jaké pocity bude mít ta jejich dcera. A ta se mstí. A podle mého oběma. Matka neví, co zase povídá otci. I když se rodiče rozešli, měli by být schopni se domluvit na všem, co se týká jejich dcery. A vůbec, na rozchodu mají vinu vždy oba.