Nahlížíme do vašich příběhů a snažíme se společnými silami najít nejlepší řešení vašich problémů. Jak se říká – více hlav více ví. A sdělená starost, poloviční starost. Mnohdy skutečně stačí svůj stav popsat a člověku se uleví. A což teprve když se pod článkem objeví vaše komentáře, které pisatele dokážou nasměrovat...
Dnes se podíváme na život čtenářky Pavly. Ta si prý donedávna užívala celkem příjemných dní. Někdy sice bylo zataženo, ale pak zase vysvitlo slunce. Zkrátka taková normální rodinka. V tom dobrém slova smyslu. Jenže pak její manžel přišel o práci a vše se změnilo.
„Nejde ani tak o to, že bychom najednou měli nedostatek peněz, ale jak se změnil muž, s kterým žiji nějakých patnáct let,“ otvírá bolavé téma Pavla a otírá si vlhké oči papírovým kapesníkem. Její manžel, donedávna prímovej chlap, se totiž za posledních pár měsíců změnil k nepoznání.
Je nepříjemný na Pavlu i jejich děti, které dělají rodičům jen radost a zasloužily by si spíš ocenění a pochvalu. „Nadává všem a na všechno, jenže jak mám dětem vysvětlit, že si to nemají brat osobně?“ ptá se sympatická černovláska, která si vzala k své práci ještě večerní úklid, aby aspoň částečně podpořila rodinné finance. Ale to není vše..
Ze začátku nechávala manžela na pokoji. Věřila tomu, že se za pár týdnů sebere a najde si novou práci, protože jak sama říká, byl to vždy muž činu. Jenže čas běžel a Lukáš, její manžel, přišel zahálce na chuť. „Ráno dlouho spí a večer vysedává u počítače, ale spíš hraje hry, než že by procházel inzeráty,“ vzdychá si Pavla.
- Pak navíc zjistila, že když je v práci, tak si její manžel vyráží na výlety a užívá si volna plnými doušky.
I to mu nejdřív tolerovala. Však má právo na nějakou relaxaci po všech těch nepříjemných událostech před výpovědí, omlouvala ho v duchu a dál chodila po večerech drhnout podlahy cizím lidem, aby mohli zaplatit všechny složenky a půjčky na byt.
Jenže pak náhodou objevila, že na své výlety občas bere rozvedenou sousedku a její děti. „Byla jsem v šoku,“ přiznává Pavla, která se od manžela po přímé otázce dozvěděla, že konečně prý našel někoho, kdo s ním rád tráví čas.
„Samozřejmě že bych s ním také ráda jezdila, ale někdo musí vydělávat na provoz rodiny, tahle maličkost mu jaksi unikla,“ dodává zahořkle žena, která mu byla tolik let oporou a nesla na svých bedrech podstatnou část domácnosti.
Jak to bude dál, Pavla neví. Se svým mužem chce zůstat, pojí je řada krásných společných let, ale najednou jako by prý žila vedle někoho jiného. Z dospělého a zodpovědného muže je lehkomyslný puberťák, který má pocit, že jej povinnosti a rodina dusí. „Nevím si rady,“ přiznává Pavla. „Nechci ho jen tak ztratit, ale nemám sílu vést tento život,“ zakončuje svůj smutný příběh.
A co byste, milé čtenářky, poradily Pavle vy? Má na svého muže tlačit, domlouvat mu, nebo počkat, zda ho tento „druhý život“ omrzí?
Nový komentář
Komentáře
peetrax — #56To máš pravdu, nedá.
Ale leontieen reagovala na můj konkrétní příklad, u kterého jsem byla, takže prostě vím, že by té paní neřekl,
že je namyšlená a moc drahá.
Nemluvě o tom, že já mám (bez paušalizování
) zase jiné zkušenosti než ty a vůbec to neznamená, že každá nemáme svůj díl pravdy.
v.poho — #55 hm, tak já jsem za minulý rok chodila na desítky pohovorů a lišilo se to firma od firmy. Někde mi to i řekli, že se podceňuji, jinde zas, že tolik mi nedají. Paušalizovat se to nedá, mám s tím - bohužel - bohaté zkušenosti. A protože jsem se hlásila na různé pozice v různých firmách a institucích, tím spíš.
Protože "moje pozice", to je co? Když jsem se hlásila na administrativní pozice, opravdu se to hodně lišilo. 
leontieen — #54Ále blbost.
Vzal normálně ženskou, která udělala znalostní test a řekla si o plat v danou dobu na dané pozici plus minus běžný.
Nic zvláštního na tom nebylo.
Popravdě mi neříkej, že ženská s praxí neví, jak je zhruba její pozice v kraji placená.
A nezlob se, ale jestliže je to kolem dvaceti a někdo si řekne 8500,-, tak se opravdu ohodnotit neumí a jen ukazuje, že nemá přehled.
Sama mám zkušenost, že jestli si řekneš (v daném příkladu) o 18 nebo o 22, nehraje to většinou až takovou roli, pokud ... uděláš dobře test, sedneš si s šéfem lidsky apod. Pokud si řekneš (v daném příkladu) o 50 nebo o 9, vypadáš, že nevíš, která bije.
Co se týče ředitele banky, jeho pohnutky neznám, ale pravda bývá většinou triviálnější: pokud nepotřebuje do budoucna novou sílu, je nějaké zaučování jenom zátěž pro jeho podřízené a do toho se nikdo bezdůvodně nehrne.
v.poho — #40 A kdyby si řekla o vysoký plat, tak by jí zase sdělili, že je namyšlená a moc drahá.
Někde zase psali, že studentka žádala o bezplatnou stáž v bance a ředitel jí odmítl, že nezná svou cenu. Hlavně, že berou lidi z východu, kteří dělají pod cenou, že?
Rikina — #51 Já bych ráda kufr sbalila, byla bych ráda, kdyby zmizel co nejrychleji.
Julča — #47 Tak já se na to koukám spíš z té druhé strany - já bych chlapovi kufr s prádlem nebalila, poněvadž mi to přijde jaksi pod mou důstojnost, vyřizovat si účty se sokyní tímto komickým způsobem.
Vždyť co by si o mně ona musela pomyslet. 
Navíc ve výše popsaném případě mi to připadá jako podružný problém, tam je to až následek nějakého problematického stavu, který se neustále zhoršuje, a podle mého máme málo informací, takhle jednoduché, jak je to popsáno, to jistě nebude.
No, já jsem výslovně napsala "kdyby mi ten chlap za to stál" - tím jsem neměla na mysli konkrétně toho pána z článku, ostatně v další větě jsem napsala, že v jeho případě nevím, jestli by to za to stálo. To je myslím dostatečné sdělení.
V případě, který jsem popsala, tchán nebyl příživník, naopak vydělával více než dobře a na výlety mu tudíž zbylo. 
Mně osobně se dosud taková situace nepřihodila, abych byla postavena před variantu kufr - z pozice té dámy, co jezdí na výlety, ale jelikož jsem zlomyslná potvora, tak bych nejspíš pánovo prádlo převzala, čistě vyprala a vrátila s poznámkou, že prádlo bylo ve velice mizerném stavu díky tomu, že bylo léta práno v nevhodném prostředku a špatným způsobem, a že se vůbec nedivím, že pán ho přinesl jinam, když mu doma ani pořádně vyprat neumí.
Rikina — #45 no to mi teda rekni, za co stoji prizivnik, povalec a vyzirka?
CHlap by se hanbou propadl nechat se zivit zenskou. A jeste vylety se sousedkou? No na tebe mozna ne, ale na me by to bylo az az.
Myslím, že je to jedinečná příležitost, jak se zbavit příživníka. Ty se o sebe postaráš a on tě zajímat nemusí.
Rikina — #45 Co když za to ten chlap nestojí? Já jsem taky pro variantu kufr.
Eva_Fl — #44máš naprostou pravdu a radíš dobře!! Protože jedině TOHLE ho může zachránit, aby se vzpamatoval a byl zase chlap. Jinak špatně skončí on i celá rodina.
pajda — #5 s tím kufrem mi to připomnělo dávnou rodinnou historku, která se léta vyprávěla "u táborových ohňů". Tchán kdysi nějak nečekaně začal být vzorným dědečkem, který bral svého vnuka, tedy mého synka, pravidelně na výlety po vlastech českých. Chlapeček byl nadšen. Méně nadšená byla tchyně, když se přišlo na to, že na ty výlety bere tchán taky rozvedenou paní se synem zhruba stejně starým, jako byl ten můj, takže kluci se vyblbli a dospělí... no, nebyla jsem u toho, tak podrobnosti nevím.
Tchýně provedla zmíněnou operaci "kufr", ovšem s velkou parádou. To nepřehlédlo půl paneláku, a dotyčná paní překvapivě také odmítla mít s kufrem cokoli společného a výlety obratem ustaly. Inu, metoda je to zřejmě účinná, ačkoli já osobně to nechápu. 
V době automatických praček je to minimální námaha tam to prádlo nasypat. Mně by to tak snadno neodradilo, kdyby mi ten chlap za to stál. 
V tomto případě ovšem nevím, jestli by to stálo za to. Málo informací.
Ale Pavla by se měla rychle vzpamatovat, a přinejmenším pána odstřihnout od financí. Ona vydělává, tak by měla mít zdroje pod kontrolou. Nebo nakonec zjistí, že se na výlety jezdilo za rodinné úspory, třeba. Vůbec je zajímavé, jak to u nich asi funguje, nebo spíš nefunguje... nejspíš teď vyplouvají na povrch nějaké dlouhodobější problémy. 
Tak teda k te Pavle - sbal mu veci a vypakuj ho k sousedce. To je bez debaty.
Ty se sama uzivis, jak je vidno, deti taky nestradaji, udelej predbezne opatreni na alimenty a on bude MUSET zacit pracovat. A jak to dopadne, to se uvidi.
Rikina — #33 u nás brali na brigádu přes prázdniny do obchodu. Měla přijít holčina a den před nástupem jim došla říct,že nenastoupí, protože jí doma všichni nadali, že přece nebude dělat za minimální mzdu
peetrax — #41 Moc ti držím palce,abys byla spokojená
kobližka — #39 tehdy jsem fakt dost čuměla, ale aspoň jsem hned dostala zpětnou vazbu.
Díky za gratulaci, teď pracuji dva měsíce na univerzitě, kterou jsem vystudovala a zatím to vypadá dobře. 
kobližka — #39...no, je pravda, že asi tak před 15. lety se jakási paní hlásila na samost, účetní a řekla si o plat blížící se min. mzdě, ostatní chtěly dvojnásobek. Šéf ji taky vyřadil se slovy, že buď kecá a nemá praxi anebo je blbá, páč se podceňuje a to taky není na tohle místo žádoucí.
Mám-li být upřímná, myslela jsem si totéž.
peetrax — #37 No,to mi neříkej,fakt??? Být odmítnuta,že jsem si neřekla o náležitě vysoký plat? Hmm,asi jo,slyšela jsem,že někde to takhle dělají,protože ty sama se ceníš tak nízko,od čehož oni odvozují,že asi "nic moc"...no,ještě že mě už žádné pohovory nečekají.
A jestli se ti zadařilo,tak gratuluju.
kobližka — #30 v tom máš zase pravdu, chlap je v trochu jiné situaci než ženská.
kobližka — #35 já jsem přes rok hledala v Brně. Možná byla chyba ve mně, na jednom pohovoru mi rovnou řekli, že jsem si řekla moc nízký plat (19 000 hrubého), že jsem si měla říct aspoň o 23 000.
I takhle se dá narazit.