Nahlížíme do vašich příběhů a snažíme se společnými silami najít nejlepší řešení vašich problémů. Jak se říká – více hlav více ví. A sdělená starost, poloviční starost. Mnohdy skutečně stačí svůj stav popsat a člověku se uleví. A což teprve když se pod článkem objeví vaše komentáře, které pisatele dokážou nasměrovat...

Dnes se podíváme na život čtenářky Pavly. Ta si prý donedávna užívala celkem příjemných dní. Někdy sice bylo zataženo, ale pak zase vysvitlo slunce. Zkrátka taková normální rodinka. V tom dobrém slova smyslu. Jenže pak její manžel přišel o práci a vše se změnilo.

„Nejde ani tak o to, že bychom najednou měli nedostatek peněz, ale jak se změnil muž, s kterým žiji nějakých patnáct let,“ otvírá bolavé téma Pavla a otírá si vlhké oči papírovým kapesníkem. Její manžel, donedávna prímovej chlap, se totiž za posledních pár měsíců změnil k nepoznání.

Je nepříjemný na Pavlu i jejich děti, které dělají rodičům jen radost a zasloužily by si spíš ocenění a pochvalu. „Nadává všem a na všechno, jenže jak mám dětem vysvětlit, že si to nemají brat osobně?“ ptá se sympatická černovláska, která si vzala k své práci ještě večerní úklid, aby aspoň částečně podpořila rodinné finance. Ale to není vše..

Ze začátku nechávala manžela na pokoji. Věřila tomu, že se za pár týdnů sebere a najde si novou práci, protože jak sama říká, byl to vždy muž činu. Jenže čas běžel a Lukáš, její manžel, přišel zahálce na chuť. „Ráno dlouho spí a večer vysedává u počítače, ale spíš hraje hry, než že by procházel inzeráty,“ vzdychá si Pavla.

ilustrační foto

  • Pak navíc zjistila, že když je v práci, tak si její manžel vyráží na výlety a užívá si volna plnými doušky.

I to mu nejdřív tolerovala. Však má právo na nějakou relaxaci po všech těch nepříjemných událostech před výpovědí, omlouvala ho v duchu a dál chodila po večerech drhnout podlahy cizím lidem, aby mohli zaplatit všechny složenky a půjčky na byt.

Jenže pak náhodou objevila, že na své výlety občas bere rozvedenou sousedku a její děti. „Byla jsem v šoku,“ přiznává Pavla, která se od manžela po přímé otázce dozvěděla, že konečně prý našel někoho, kdo s ním rád tráví čas.

„Samozřejmě že bych s ním také ráda jezdila, ale někdo musí vydělávat na provoz rodiny, tahle maličkost mu jaksi unikla,“ dodává zahořkle žena, která mu byla tolik let oporou a nesla na svých bedrech podstatnou část domácnosti.

Jak to bude dál, Pavla neví. Se svým mužem chce zůstat, pojí je řada krásných společných let, ale najednou jako by prý žila vedle někoho jiného. Z dospělého a zodpovědného muže je lehkomyslný puberťák, který má pocit, že jej povinnosti a rodina dusí. „Nevím si rady,“ přiznává Pavla. „Nechci ho jen tak ztratit, ale nemám sílu vést tento život,“ zakončuje svůj smutný příběh.

A co byste, milé čtenářky, poradily Pavle vy? Má na svého muže tlačit, domlouvat mu, nebo počkat, zda ho tento „druhý život“ omrzí?

Přečtěte si také: