
Foto: Shutterstock
Začalo to maličkostmi. Když jsme kupovali pračku, vybral ji manžel, protože ji přece platí. Stejně to dopadlo s gaučem, autem nebo dovolenou. Já většinou ustoupila, protože nemám ráda hádky a říkala jsem si, že kvůli takovým věcem nemá cenu dělat doma dusno.
Jenže těch drobností postupně přibývalo. Já se starám o děti, domácnost, kroužky, lékaře, nákupy a všechno, co je potřeba zařídit. Přesto mám pocit, že jsem ve vlastním domě přestala mít hlas. Když se mi něco nelíbí, manžel připomene, že on vydělává a všechno platí. A já zase ustoupím.
Teď ale přišel s něčím, přes co se mi ustupovat nechce. Řekl mi, že by chtěl vyzkoušet trojku. A dokonce už má představu, s kým. Zmínil kolegyni z práce.
Řekla jsem mu, že nechci žádnou jinou ženu v naší posteli. Ani ji, ani nikoho jiného. On mi na to odpověděl, že mě přece k ničemu nenutí a že jen navrhuje něco, co by mohlo být vzrušující pro oba.
Jenže já už vlastně nevím, co znamená „nenutí“. Fyzicky mě nenutí. Ale roky poslouchám, že on vydělává, on platí, a proto také rozhoduje. A najednou mám pocit, že se jeho rozhodování dostalo až do mého vlastního těla.
Nejvíc mě děsí, že jsem si na ustupování zvykla. Nechci se hádat, nechci rozbít rodinu, nechci přijít o jistotu, kterou máme. Ale zároveň si poprvé říkám, že jestli ustoupím i v tomhle, už vůbec nebudu vědět, kde končí jeho rozhodování a začínám já.
Když jsem přestala pracovat, souhlasila jsem s tím, že se budu starat o naši rodinu. Nikdy jsem ale nesouhlasila s tím, že za to přestanu být rovnocennou partnerkou.
K příběhu se vyjádřila Mgr. Radana Rovena Štěpánková:
Peníze a láska jsou v partnerství náročné téma. Často máme pocit, že o penězích se ve vztahu nesluší mluvit, že je to příliš praktické, možná až trochu „sprosté“ téma, které do lásky nepatří. Jenže právě proto se kolem peněz může postupně vytvořit velmi nepříjemná nerovnováha. Peníze vznikly jako směnná hodnota směrem ven z rodiny. V rodině se neobchodovalo. Jenže to předpokládá vztahy v rodině na základě sdílení, lásky a úcty. Pokud toto pokulhává, může to vésti k zneužívání a pokřivení vztahů.
Pokud jeden z partnerů vydělává a druhý se více stará o děti a domácnost, považuji za důležité, aby rodinné peníze skutečně zůstaly společnými penězi. Oba by měli vědět, jak na tom rodina je, oba by k penězům měli mít přístup a o zásadních výdajích společně rozhodovat. Jinak se velmi snadno stane, že ten, kdo peníze vydělává, začne mít pocit, že jsou především jeho a s nimi i větší právo rozhodovat.
Dříve to bývalo velmi prosté. Peníze ležely doma v jednom šuplíku, oba věděli, kolik v něm je, oba věděli, kolik stojí uhlí, jídlo nebo děti, a oba podle toho hospodařili. Fungovalo to samozřejmě hlavně tam, kde byli oba rozumní a měli k sobě důvěru.
Dnes se často setkávám s opačnými extrémy. Jeden partner vnímá společné hospodaření jako kontrolu, druhý bez přehledu ztrácí pocit bezpečí. Někdy člověk penězi skutečně plýtvá, jindy ten druhý používá peníze jako nástroj moci. Právě proto jsou peníze ve vztahu tak citlivým tématem.
V tomto příběhu je však podstatné něco konkrétního. Žena přijala rozdělení rolí, ve kterém muž vydělává a ona pečuje o rodinu. Taková dohoda může fungovat pouze tehdy, když ekonomická převaha jednoho nevytvoří jeho nadřazené postavení. V okamžiku, kdy z peněz vznikne argument „já platím, proto rozhoduji“, dostává se vztah do velmi nebezpečné nerovnováhy.
Kdybych měla paní poradit, řekla bych jí, aby v žádném případě nedávala souhlas k něčemu, co sama v intimní oblasti nechce. Sexualita a tělesná intimita nejsou zboží ani protihodnota za finanční zajištění.
Zároveň bych jí doporučila podívat se i na svůj vlastní pocit, že „musí“. Sama píše, že ji manžel přímo nenutí a svůj návrh předkládá spíše jako inspiraci. Je tedy možné, že se u ní během let vytvořila citová reakce, při níž už samotné jeho přání automaticky prožívá jako určitý tlak nebo očekávání. Právě to by stálo za prozkoumání: kde skutečně začíná jeho nátlak a kde už ona sama předem ustupuje, protože si zvykla chránit klid ve vztahu. V intimní oblasti je důležité znovu najít vlastní „chci“ a „nechci“ a podle něj se rozhodovat.
|
|
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.


Nový komentář
Komentáře
Kdyz manzel plati vsechno, tak vsechno. Spocitala bych do prehledne excelove tabulky jake prace a za jaky cas pro neho a spolecne deti vykonavam a prenasobila obvyklou hodinovou sazbou. Vyuctovala bych manzelovi. Vcetne vicepraci a priplatku za vikendy a svatky. Z toho bych si zaplatila socialni a zdravotni pojisteni, jelikoz predpokladam, ze tohle toho empatickeho muze nejspis ani nenapadlo. Zbytek bych mela na svoji utratu, sporeni a investice. To za prve. Za druhe bych mu navrhla, ze si to vymenime. Ja budu chodit do prace a on bude otrok zadarmo. Za treti nevim, co je to za vztah, kdyz on navrhne neco, co je pro ni kilometry za hranou a ona se ho ani nemuze zeptat, jestli se nepos*al
Sice do práce nechodíte, ale doma jedete jak šroub od rána do večera. A děláte to zadarmo! Kdyby měl místo vás hospodyni, uklízečku, chůvu, to by se panáček nedoplatil. Bych mu dala - trojku!
Jinak do trojky se neberou kolegyně. Vůbec začínat si cokoli podobného v práci je cesta do pekel. Inspirace a osvěžení v sexu se nehledá na pracovišti, to je nevkus a také obrovské riziko, protože pak přijde někdo z HR a začne řešit, kdo z firmy vyletí, protože nikdo není zvědavý na různá obvinění, kdo na koho nevhodně zíral, sahal, mluvil, obtěžoval, kdo koho protežuje, protože s ním spí atd. To by taky ten pán z článku mohl o svou dobře placenou práci přijít a za to ta trojka jistě nestojí.
Ono je něco za něco, logicky. Pohodlný život v závislé až podřízené pozici s sebou nese i jisté nevýhody. Kdo platí, ten poroučí, to platilo vždycky a rozhodovat o penězích, které vydělává někdo jiný, to by jistě bylo krásné, ale málokdo si to nechá líbit. Ovšem finance jsou jedna věc, a ložnicové otázky druhá. Tady bych řekla, že paní skutečně nikdo nenutí, ona si to jenom myslí, že když nevyhoví tak... co? Vždyť řekla, že nechce, on řekl, že to byl jen návrh, a tím to zhaslo. Co ona tedy chce ještě řešit? Ona není rovnocenná partnerka, ale to si sama vybrala, souhlasila s tím, že bude na manželovi závislá, a teď se diví, že to tak doopravdy je.
Takže pokud to správně chápu, manžel má poměr s kolegyní a aby si omluvil, že podvádí tak si ji chce přivést domů, pak to bude společná nevěra? Rozhodně bych šla do práce a s trojkou ho poslala někam. Může se také starat o děti až bude manželka v práci a uvidí jaký to je relax.
Měla bych takové neobvyklé řešení. :D Jdi fofrem do práce, děti do školky, ono jim to opravdu nezničí život a odkládej si peníze bokem. Něco mi říká, že tu rezervu budeš potřebovat. A taky můžeš sem tam shromáždit nějakou evidenci. Opět, něco mi říká, že to budeš potřebovat, až přijde na to soudní rozhodování, jak budete jako rozvedení potom pečovat o děti. Ale opět, mám pocit, že tobě se tak moc pracovat nechce, viď?
Řekni mu, že představa jiné ženy ve vaší posteli pro tebe není vzrušující. Pokud nemyslí, že je oba přetáhneš smetákem nebo něco podobného. Šla bych okamžitě do práce a pánovi tvorstva předala polovinu svých úkolů týkajících se domácnosti a dětí. Tento chlap není z těch, kteří zvládnou, že manželka nechodí do práce. Jestli už pro něj kolegyně není vzrušující někde jinde?
Váš manžel je Evropan anebo Afričan? Nejste jeho placená služka ani sexuální otrokyně, se kterou si může, protože on platí, dělat co ho napadne. Jak jsou děti malé nebo velké? Tak je dejte do školky, jděte do zaměstnání a na toho zvrhlíka se vykašlete.