„Tomáš je od přírody hrozný perfekcionista. Problém je v tom, že takový přístup nemá jen on sám, ale vyžaduje to i po ostatních. V poslední době se hodně zaměřil na naši dceru Anežku, po které vyžaduje, aby ze školy v ideálním případě nosila jen samé jedničky,“ stěžuje si Dana.
Foto: Shutterstock
Ta manželův přístup nesdílí. Spíš je nakloněna tomu, aby Anežka, která chodí do třetí třídy, věnovala největší pozornost předmětům, které ji baví. Zastává názor, že nikdo nemůže umět všechno dokonale, ale je lepší umět alespoň něco nadprůměrně.
„Ať má z matematiky klidně čtyřku, když jí nejde a nebaví ji. Hlavně ať proleze. Jedničky má z češtiny, tak třeba se jí bude v budoucnu věnovat. Ať si radši čte knížku, než aby pořád dokola počítala. To si myslím já, ale manžel je zásadně proti. Na dceru se v poslední době hodně zaměřil, často se s ní učí a chce, aby ze všech předmětů nosila co nejlepší známky. Podle něj je ještě brzo na to, aby dcera věděla, co bude v životě dělat, a proto musí všem předmětům věnovat maximální úsilí,“ popisuje Dana rozdílné přístupy.
Důsledkem Tomášova perfekcionismu je podle ní to, že se holčička trápí. Dlouhé hodiny tráví u učení a strašně se snaží splnit vysoké nároky svého otce. Když někdy ze školy přinese horší známku než dvojku, brečí, protože ví, že tím tatínka nepotěší.
„Je mi líto, jak to u nás funguje a že manžel je takový. Dceru sice za horší známky nijak netrestá, ale vykládá jí, jak ho zklamala apod. Často se o jeho přístupu hádáme, ale nemá to žádné řešení. Nechce slevit a ustoupit a já ho asi nebudu rvát od dceřiných úkolů násilím,“ uzavírá Dana.
Zdroj: respondentka Dana
Čtěte také:
Nový komentář
Komentáře
Vsichni vime, ze deti se samy od sebe, z ciste zvidavosti ucit nebudou.
Tlacit dite, ktere na to nema, do jednicek, je hloupost. Na druhou stranu, postrcit dite, ktere na to ocividne ma a jen to flaka, je podle me v poradku.
Jen oni sami vi, jak to doma maji, z clanku soudim na dva divne rodice, matka flakacka, ktera asi soudi ze dceri bude stacit, kdyz se dobre pro(v)da a neuroticky pedantsky otec trvajici na jednickach.
Tomu decku nezavidim. Mimo jsou oba.
Tak jeden dceru šikanuje tím, že ji vykládá, jak ho ZKLAMALA jinou známkou než jedničkou, a druhý prosazuje názor, že ve třetí třídě se má dítě učit, co ho baví. Vy dva se vemte za ruku a jděte za nejbližší roh, dejte si navzájem pár facek a pknse začněte chovat jako rodiče dítěte na prvním stupni. Blbečci oba dva. Ve třetí třídě ještě není prostor na to, dělat ve škole,co ho baví. Od toho je tak nejdřív vysoká škola. Základní vzdělání je povinné a tady matka bude sama dost hloupá, když nechápe, že určité curriculum je prostě povinné a dané. Otec zase nezvládne psychicky, že dítě nemá samé jedničky. Dvojka je velmi dobrá známka, na čtyřky je v třetí třídě ještě fakt brzy. Oba dva jsou pro dítě za trest, fakt chudák holka. Z jedné strany flákač, z druhé strany šikana kvůli jedničkám. Jo a ještě bych upozornila tady paní matku, že vykládat dítěti, jak ho zklamalo JE trest. Ne fyzický, ale psychický a pěkně odporný. S dítětem se musíte učit, ale tak, aby se mu škola absolutně neznechutila. Pan otec je na nejlepší cestě, vypěstovat u malého děcka žaludeční vředy.
My jsme se učili hlavně hrou. Žádné biflování doma, pěkně ven do přírody,ani jsme si to neuvědomovali.
Ani jeden přístup se mi nezdá moc šťastný. Jasně, dítě by se mělo věnovat tomu, co ho baví ...ale čtyřka ve třetí třídě? Vždyť to jsou úplné základy, na nichž se bude dál stavět. Počítat by měl snad umět každý, ne? Kdyby to byla holka v třeťáku na gymplu, tak prosím, ale třeťačka? Naproti tomu rvát do děcka látku skoro násilím, je z dlouhodobého hlediska kontraproduktivní. Jen to v dítěti vypěstuje odpor. Že se dítě bojí donést i blbou dvojku, to se mi fakt nezdá v pořádku. Samé jedničky nejsou všechno. Prostě jeden rodič přehnaný pedant a druhý to má na salámu. Chudák dítě.
Tak ve 3. třídě je asi ještě moc brzy na to, aby se věnovala jen tomu, co ji baví! Vždyť se učí pouhopouhé základy všeho, ještě ani zdaleka nemají všechny základní předměty - fyziku, chemii.. Ale pokud má čtyřky už ve 3. třídě, asi je na místě se zamyslet, kde je problém, a ne dělat dítěti úlevy. Kolik let jen povinné docházky ji ještě čeká a co bude matka říkat na 2. stupni, až dcerka bude propadat?
Tak pokud je pan otec ochoten se s dcerou učit a netrestá jí, tak nevidím problém. Ve třetí třídě by ty samé jedničky snad neměly být takový problém. A kdyby byla dcera jen hloupá, tak to otec uvidí z první ruky, protože on je ten, kdo se s ní učí. Matka by nejraději vychovala lemru línou, co dělá jen, co jí baví.
V první dceři se manžel doslova viděl a byl na ni taky takto náročný. Když v sextě v pololetí přinesla první dvojku z matematiky, deptal ji otázkami "proč". Tuším, že ani ten červený diplom z medicíny ho úplně neuspokojil. Na syna byl stejný. Sice uznával, že mu ta informatika jde, protože dělal stejnou profesi a občas mu syn i po telefonu dokázal poradit v programování, ale když přinesl výsledek ročníkového testu, ve kterém byl na prvním místě s poznámkou, že před druhým měl náskok 27 bodů, řekl manžel našemu silnému introvertovi, že to ještě nic neznamená. Tenkrát jsem mu tento přístup vyčetla zase já. Na poslední dceru už neměl čas a ta si žila svým životem. Samozřejmě se chtěla vyrovnat starším sourozencům ( taky jí je profesoři nepřestali připomínat), ale vyrostla z ní sebevědomá zcestovala manažerka.... a ti dva starší k ní vzhlížejí. Pro mě je nejdůležitější, že se navzájem mají rádi, pomáhají si a doufám, že jejich vztah nic nepřekonatelného nenaruší.
Nic se nemá přehánět, ale ve třetí třídě nosit čtyřky je dost brzy. Ale ta čtyřka z matematiky jí bude kazit průměr při přijetí na střední školu. Pán je jak Emina stará babička, taky samé jedničky, to je jak mantra, samé jedničky, samé jedničky... Ema je naštěstí šikovná. Holčičky je mi taky líto, aby tatínek nedosáhl toho, že dceři učení zprotiví.
Ani jedno není dobře. Patrně není možné očekávat, že to dítě bude mít pořád a ze všeho jen samé jedničky. Ale nechat dceru, aby jen "prolézala", to je taky špatně. Ten nejlepší výkon, který dokáže - v pohodě. Když to bude na trojku, bezva, ale jako matka vím, že potomek udělal maximum a holt to lepší než na tu trojku nebylo, možnosti jsou limitovány. Beru. Ale aby donesl čtyřku a já věděla, že by mohl mít tu trojku nebo i dvojku, kdyby jenom trošku máknul, no tak z toho nadšená fakt nebudu. Vždyť to dítě má jedinou povinnost a to je škola. Učit ho už od útlého dětství, že co mě nebaví, to můžu odfláknout, to rozhodně ničemu neprospěje.
Já maminku chápu. Trápí ji,