Oba manželé mají každý svůj vlastní účet. Hlavní část finanční zátěže nese na svých bedrech Dana, a to přesto, že Karel má přibližně stejnou výplatu jako ona. „Asi to máme rozdělené trochu nešťastně, ale je to prostě tak, že já ze svého účtu platím chod domácnosti, věci pro syna, jídlo, oblečení, dovolené atd. A na manželovi je nájem. To znamená, že měsíčně jde z jeho výplaty deset tisíc. Zbytek, což je asi dvacet tisíc, nějakým způsobem prošustruje,“ svěřuje se Dana.
Potrpí si na kvalitu
Zároveň přiznává, že má Karel z minulosti nějaké dluhy. Neví sice přesně v jaké hodnotě, ale je přesvědčená o tom, že nejsou zase tak vysoké a rozhodně na ně podle ní nepadne dvacet tisíc. O tom, že by měl její muž nějaké finančně náročné koníčky, také nemůže být řeč. Problém je ovšem v tom, že rád nakupuje, a to hlavně jídlo.
„Nemyslím tím běžné jídlo, to nakupuju já, manžel si nosí spíš docela drahé speciality. Pro mě a pro syna třeba pravou belgickou čokoládu a pro sebe třeba kvalitní víno a výběrové sýry. Už jsem mu několikrát opakovala, že mi stačí běžná levná čokoláda ze supermarketu, ale neposlouchá mě. Pořád jen opakuje větu: Peníze budou, my nebudem, a tím to pro něj hasne,“ vypráví Dana.
Chce to radikální krok
Ani drahé jídlo ovšem podle Dany není důvodem k tomu, aby její muž skutečně nic neušetřil. Stává se totiž, že mu musí část nájmu posílat ze svého účtu, aby nemeškali s platbou. „Netuším, kam ty peníze dává, jedině snad, že by při občasné návštěvě hospody platil za všechny útratu. Štve mě to, protože kdyby se něco stalo, nemáme v záloze žádnou rezervu,“ stěžuje si nespokojená manželka a doufá, že na nepříjemnou situaci vyzraje zásadním opatřením.
„Už si připadám jako stíhačka, protože se pořád snažím mu promlouvat do duše. Přeci nejde, abych já šetřila a on všechno rozházel. Až se nám rozbije televize, kdo to bude muset vyřešit? No já samozřejmě. Partneři by se přeci měli na chodu domácnosti podílet stejným dílem a uvědomovat si hodnotu peněz. No nic, nemá cenu fňukat, pokusím se zavést nějaký řád. Mám v plánu mu navrhnout, abychom si alespoň měsíc sledovali naše výdaje. Všechno budeme zapisovat a potom mu třeba dojde, že by neměl tolik utrácet. Jiné řešení mě bohužel nenapadá, ale budu ráda za jakoukoli radu od žen, které řeší nebo řešily podobný problém,“ uzavírá svou promluvu Dana.
Zdroj fotografií: www.shutterstock.com
Čtěte také:
- Jak zlepšit vztah, který už zevšedněl? Odložte mobil a buďte spolu doopravdy
- Zeptaly jsme se žen, co jim vadí na partnerech. Nepořádek hraje prim, ale najdou se i další vroubky
Nový komentář
Komentáře
Petra 42 let, copywriterka - dobrý den, paní. Nevím co to je copywriterka a nemíním to složitě dohledávat v překladačích. Já bych uvítala, kdyby se na českém webu psalo povolání nebo profese v češtině a ne v angličtině. Jestli to je pro vás samozřejmostí, že terminologii pracovního zařazení ovládáte v angličtině - tak pro mně to samozřejmé není. Oceňují proto další diskutující, které své povolání uvádí v češtině. Děkuji jim za tohle - dle mně normální a samozřejmé.
Myslím, že toto bude problém spousty párů, spousty lidí, hospodaření s penězi je celkově obecný problém, na kterém rostou i krachují vztahy. To nemusí být vždy jen muž, ženy dokáží utrácet stejně spolehlivě jako muži. Rozhodně platí v tomto případě cukr a bič. Budete muset praštit do stolu a říct, že takto tedy ne. Tyto věci je dobré řešit hned v začátku vztahu. Je dobrý mít přehled o financích svého partnera, je to nezbytné pro společnou budoucnost, důvěru a přežití rodiny. Kdo vstupuje dnes do manželství bez toho aniž by si prověřil účty partnera, zda není zadlužený, zda umí hospodařit, dost si nabíhá...růžové brýle jednou spadnou ale účtenky, ty nepočkají .)
Jo, a ty finančně náročné koníčky... co když pán například oblibuje thajské nebo tantra masáže? Tři tácy za jednu masáž jsou běžná cena. A jsou i jiné finančně náročné osobní služby, které si může dopřávat. Nemluvě o tom, že při občasných návštěvách hospody nemusí zrovna platit útratu za všechny, stačilo by, jestli tam mají automaty. Nebo chodí do kasina. Sponzoruje politickou stranu. Nebo si třeba onehdá koupil jízdní kolo, a ono to bylo super pevné, lehké, karbonové, odpružené enduro za cca 85 tisíc, ale manželce řekl, že je to obyčejné kolo za tři a půl tisíce z výprodeje. Takových možností si umím vymyslet fůru. Ale uznávám, že to výživné, jak píše gerda, je pravděpodobnější.
Moment, ona si ho vzala, i když ví, že měl z minulosti dluhy, a to ani neví, jaké dluhy a kolik to dělá? Ani po sedmi letech manželství Dana netuší, jestli ty dluhy manžel splácí a zjevně ji to ani moc nezajímá? Aby se holka nedivila. Jsou to totiž i její dluhy. A pokud je udělal až po svatbě, tím hůř. To bych se teda sakra zajímala. To, že mají každý svůj účet, je v pořádku, ale domácnost je společná, dítě taky, plat mají údajně srovnatelný, no tak hezky napůl všechny výdaje. A kupovat čokoládičky teprve až jsou složenky poplacené, to snad zvládne i průměrně gramotný jedinec. Založit spořící účet, tam budou oba přispívat stejně, aby bylo na ty mimořádné výdaje typu rozbitá televize, a založit "provozní" účet, kam budou taky přispívat oba stejně, a z toho se budou platit výdaje na domácnost a nic jiného. Pánovi omezit limit na kartě, aby nemohl příliš utrácet. A hlavně si zjistit ty dluhy, to je první věc.
Třeba přispívá na svou druhou domácnost.