Manžel nechce být u porodu, prý se mu to hnusí. Mám si tam vzít tchyni, říká Petra (30)

v zivote by som chlapa nechcela pri pôrode.

Můj manžel tajy nevěděl jestli jo nebo ne. Já jednoznačně chtěla. Kamarádi co už děti měli mu taky vysvětlili, jak je to pro ženu důležité. Ne jen jako psychická podpora, ale taky může např.podat pití, pomoci do vany s vodou, dojít pro asistentku když se něco děje a tak. Pak mi praskla voda, v noci. Manžel začal vyšilovat a já mu řekla jestli tam bude se mnou nebo ne. Okamžitě řekl žeto je jasný že mě v tom nenechá  u prvního porodu tedy seděl u hlavy a držel mi ruku, u druhého už u hlavy stál a sem tam nakoukl a u třetího dokonce přestřihl šňůru  postupně si zvykal no.

Jen pro zajímavost. Kamarád byl také nucen účastnit se porodu. Nechtěl, bránil se, ale nezvládl výčitky, tak se tam dal dotáhnout.

Skončil se stehy na hlavě.

On je prostě člověk, co nesnese pohled na krev, jak něco trochu smrdí, zvedá se mu žaludek... Jo, je měkota, ale byl takový vždycky.  A manželka si ho tak vzala i když věděla jaký je.

No, u porodu teda pozvracel manželce ruku za kterou ji držel, pak padnul na zem, něco vzal hlavou...

Museli ho vynést. A pak další dobu co žena rodila, jemu na chirurgii zašívali hlavu.

Tak to byla pomoc u porodu v jeho podání:-)

Fakt nevím, zda je nutné k tomu  ty tatínky nutit. Ne každý chlap to dá.

Přítomnost otce dítěte u porodu by si měla každá žena pořádně rozmyslet. Hlavně nepodléhat trendům, že muž "musí", jinak není něco správně. Některý to prostě nedá a žena riskuje, že v ní začne vidět jenom matku, intimní život půjde do háje a jí se pak nebude líbit, že hledá jinde. Tchýni bych rozhodně zamítla, představa, že v takové chvíli je u mne osoba, kterou nemám ráda... Pokud nechce být pisatelka u porodu sama, má třeba svou maminku, dobrou kamarádku nebo by mohla mít u sebe dulu, které bude důvěřovat.

Pokud nechce být manžel u porodu, nenutit. Pro Moniku určitě velké zklamání ale pokud si stojí za svým rozhodnutím nezlomí ho, jen se bude zbytečně trápit a stresovat a to miminku neprospívá. Porod zvládne jako spousta jiných žen které rodily samy. A určitě bych si tam nenechala natlačit tchýni s kterou nemá ideální vztah.

Když nechce, tak ho nenuťte. Porod byl vždy ženskou záležitostí. Muži většinou čekali ve vedlejší místnosti, když byl porod veden doma. Já osobně jsem si nepřála, aby mne můj muž viděl zpocenou, rozcuchanou a viděl podrobnosti porodu. Můj syn u porodu svého syna byl a byl tím nadšený. Nadšeně mi vyprávěl, jak ho "nechali" přestřihnout pupeční šňůru novorozeněte. Kolega se nechal od manželky přesvědčit a nakonec k porodu jejich prvního syna šel. Udělalo se mu špatně a šel k zemi. Zdravotníci měli víc práce s ním, než s rodičkou.

Když nechce, tak to chvíli nechte být a za měsíc se zeptejte znovu. U mě byl tedy manžel u všech tří a je za to rád. Ale nutit není dobrý nápad. Souhlas s Nikou Nikou, že jeden bude asi muset ustoupit a  to možná udělá ne úplně dobrou náladu. A souhlas s Monikou, ale jen s prvním odstavcem.

V pořádku. Nechce, nechce. není podstatné,aby se otec účastnil porodu, je podstatné, aby se účastnil dalšího života dítěte, rodiny a výchovy. 
Ale to si taková pipinka ais neuvědomuje, takže je možné, že chlapa k porodu dotlačí a tomu se po té řezničině akorát zhnusí a půjde o dům dál...a ona zůstane s děckem a dítě bez otce.

,,Potřebuju tam manželovu podporu a jsem si jistá, že to bez něj nezvládnu". Haha, tak to mám pro Vás, milá Petro, novinku, budete to muset zvládnout, i bez něj, protože to za Vás nikdo jiný neudělá. Rodily milióny ženských před Vámi a bude jistě i po Vás a kdyby tohle měla dělat každá, tak se z toho ti nastávající tatínkové zblázní. Mě ty články fakt baví, tohle snad nemůže napsat dospělá ženská, která ponese odpovědnost za své dítě a bude muset jistě zvládnout mnohdy nepředvídatelné situace a možná i těžké, nepříjemné a bolestivé a to se pokaždé složí, když bude manžel třeba v práci. To tomu chudákovi fakt nezávidím 

Dětinské chování, Vaše, ne manžela. Ale budiž, hormonální smršť Vás omlouvá. A věřte mi, že porod zvládnete i bez manžela, i bez tchyně, hlavně že u toho budete Vy a dítě :) Porod vždycky byl a je ženská záležitost, pokud některá potřebuje tatínka nebo tatínek vyloženě chce být u toho, budiž, od toho tu ta možnost je. Pro mě bylo lepší se soustředit spíš na sebe a dítě, manžel byl jen u jednoho ze tří a nechyběl mi. Ale holt každá to má jinak. Rozhodně bych ho nenutila, pokud nechce! Zájem o Vás i dítě poznáte i podle jiných drobností: zda Vás doprovází na vyšetření, ultrazvuky, pečuje o Vás atd.

Já jsem muže u porodu naopak nechtěla a pak se to semlelo nějak úplně jinak a muž byl první, kdo si miminko pochoval... nejlepší je některé věci nechat plynout ;)

Nenutit. Jsem velkým zastáncem otců u porodu, a těžce bych nešla, kdyby můj muž nechtěl a nešel. Ale máme svobodnou vůli a můžeme se rozhodnout. A když muž nechce, tak nenutit. Argumenty, že to bez něj nezvládne, jsou vyděračské. Zvládne. To dítě prostě půjde ven, ať už si bude myslet cokoliv :D. Ale je to hloupá situace. Ona chce podporu, bojí se, chcei mít někoho, koho držet za ruku. Otec dítěte je obrovská pomoc, uklidnění, psychická podpora. Za návrh, že tam bude tchýně, bych osobně hodila dotyčnému hrnec na hlavu, a že mám některé hodně velké. Tchýně se má zcela zdržet zásahu do této hádky a stáhnout se, co nejdále to jde. No, prvorodička se bojí, je to nová situace, a já chápu,že tam muže chce. Ale je taky třeba si uvědomit, že porod, hlavně ten první většinou, jsou hodiny námahy, bolesti, krve a potu. A muže na rozdíl od nás žen nechrání hormony. Oni nezapomenou jediný detail. Nastávající rodiče jsou tady v nepříjemné situaci. Tak nebo tak, jeden z nich bude muset ustoupit a obě rozhodnutí mohou poškodit vzájemný vztah. Nicméně, o tomto se měli asi pobavit už před tím, než se rozhodli počít dítě.

Otcové u porodu jsou móda posledních možná 20 let. Obvyklé naopak bylo vyhodit chlapa z chalupy a poslat ho štípat dřevo nebo zaopatřit dobytek, než ho pak porodní bába zavolala a ukázala mu potomka zavinutého v peřince a manželka již byla umytá a upravená a v čisté posteli. Muž u porodu má být, pokud je to lékař porodník, a ani tak by neměl být u vlastní manželky. Porod není divadlo ani adrenalinový zážitek, aby tam museli být diváci, a už vůbec by neměla být přítomnost otce u porodu jakousi "pomstou" - vidíš, jak trpím, vidíš, co jsi způsobil? To kvůli tobě se mi tohle děje, protože tady rodím tvoje dítě, tak to koukej za prvé ocenit a za druhé se styď, že jsi muž a máš to tak lacino, a my ženy to máme tak těžké.

Dodatek - kdyby měl ten manžel trochu rozumu, nebude se ní hádat a slíbí jí to. Dohadovat se s těhotnou nemá smysl. Ona bude spokojená, nebude do něj pořád hučet, a pak se může stát tisíc věcí, proč manžel k tomu porodu nemohl, nestihl to, okolnosti tomu nepřály... 

Když nechce být, nenutila bych ho. Ale nabídnout mi tchyni, pošlu ho někam. To už si můžu vzít vlastní maminku. Třeba by na tu dobu vytlačení mohl jít za dveře, když ho tam manželka potřebuje jako morální podporu.

Rekla bych, že extrémně sobecká jste vy. Můj manžel u obou porodů byl, ale jenom proto, že to sám chtěl. Kdyby se na to necítil, rozhodně bych ho nenutila.

Ta poslední věta je tedy ťafka - soudit "pravost" podle výše zmíněnýho.  Ještě že za nás tam přítomnost manželů nebyla povolená. Já bych ho při porodu nechtěla ani za nic. Nikoho.

Je chyba muže nutit, to by nevedlo k podpoře, spíš naopak. Volila bych spíš blízkou osobu jako sestra nebo mamka, případně dulu v porodnici...

Ono jí nestačí, že bude pod dohledem zdravotníků se vším komfortem okolo? Jsem rozhodně při manželovi a docela ho chápu. I já se dívám bokem, když mi sestra z žíly nabírá krev do zkumavky. Ani svůj vlastní porod bych vidět nechtěla. Proč teda nutit člověka, který personálu v porodnici tak akorát přidá práci a starosti, když sebou sekne nebo se poblinká? A ještě se kvůli tomu pohádat.

Houby tchýni. Požádej jeho nejlepšího kamaráda a vyřízené