Tak jsme se tady zase sešli v plném počtu, doufám, že všechny odpočaté/všichni odpočatí a spokojené/í.

Samozřejmě přišel Ježíšek i k nám - jak by ne, když jsem byla celý rok tak hodná! Manželovi jsem dárečky chystala už od listopadu a myslím, že jsem vybrala docela dobře a nápaditě - nechci se chválit, ale takové tričko (mj.) s nápisem "Volejbal, příležitost pro každého" jej opravdu překvapilo i pobavilo.

Já jsem zas byla zvědavá, jestli aspoň letos manžel poleví ve své snaze zachránit mě před zimou. Abych to trochu vysvětlila - nesnáším čepice. Od malička. Nevím, jestli je to tím, že jsem nikdy v dětství neměla slušivou pokrývku hlavy (tak mi to aspoň v zrcadle připadalo), ale je pravda, že kromě kožešinového pásku kolem hlavy nesnesu nic.

V každé čepici si připadám jak blbec, s prominutím. Z původně inteligentního a sympatického obličeje po nasazení čapky vyrobím rozbředlou koblihu, a po sundání čepice s nemožným připlesklým účesem navrch. Manžel o mé čepicové antipatii dobře ví, ale přesto má každou zimu starost o mé uši, každého Ježíška dostanu nějakou čepici -  kterou posléze někomu tajně věnuji.

Když jsem rozbalovala měkký balíček, jsem už tušila. Trhám papír a tam...krásná žinylková šála v barvách, které jsou úplně skvělé, k mému šatníku dokonale ladící. Čepice nikde. Trošku se mi ulevilo, že jsem letos zůstala ušetřena, ale manžel mi podává ještě jeden malý dáreček s potutelným úsměvem, co na to řeknu. 

V balíčku je čepice do soupravy k šále, on si prostě pokoj nedá!  Jenomže - čepice je mi opět nějak divně, tentokrát se mi zdá malá! Abyste věděli, tak už ve škole jsem měla největší číslo plynové masky, takže i čepice se musí vybírat s ohledem na to. Ale řekněte to mužskému...

Samozřejmě jsem velmi jásala a stále si zkoušela tu šálu a oddalovala okamžik, kdy si budu muset na vršek hlavy narazit i čepici. Muž, aniž bych cokoliv  řekla, ji okamžitě obhajoval. "Vůbec není malá, to se ti jen zdá! Prodavačka mi tvrdila, že není dětská!!"

Jo, nestáhnu ji na uši a k čemu je mi čepice, když mi budou ušiska mrznout. Napadlo mne, že bych si ji mohla nadplést, ale vzápětí jsem si ten nápad sama rozmluvila. Těžko seženu stejný materiál. A tak je čepice, ostatně jako každý rok, opět uložena v šupleti a po uplynutí rozumné doby si vyhlédnu vhodnou osobu, která bude ráda, že v ní může honit vodu. Můj muž je prostě nepoučitelný a stále věří, že mě změní.

Myslím, že už teď přemýšlí, co na hlavu mi koupí příští Vánoce :-).

Gerda


Gerdo, já čepici dostala naposledy jako dítě. Od té doby už si nikdo nedovolí mne obdarovávat tímto oděvním doplňkem. Jsme na tom stejně i s velikostí plynové masky. Než vypadat jako blbec - mrznu!

Dostáváte pořád to stejné? A navíc to, co vám nesluší? Napište nám o tom!

První pondělí roku 6 a jeho téma:
DÁRKOVÝ "ŠOKING"
Prožili jste šok při rozbalení dárku?
Dostali jste infarkt?
Nic jste nenašli?
Nebo bylo všechno dvakrát?
Oblečete si nové ponožky nebo
budete skákat padákem?

Čekáme Vaše originální příspěvky na:
redakce@zena-in.cz

Reklama