„Než jsme se stali rodiči, měli jsme s manželem tak rychlé životní tempo, že jsme se domů chodili jen vyspat. Oba jsme měli celkem dost stresující a časově náročnou práci a ve volnu hodně aktivit. Já jsem třeba hodně sportovala, skoro každý den jsem chodila před prací běhat. A o víkendu jsme vyráželi na různé wellness pobyty, na večeře a do kina s přáteli apod.,“ popisuje Erika.

644a4cea7ccbaobrazek.jpg
Foto: Shutterstock

S příchodem syna ovšem o všechno zmíněné přišla. Péče o Lukáše ji zaměstnává a Lukášův otec ji s ním moc nepomáhá. Erika je tedy celé dny doma, maximálně vyrazí na procházku s kočárkem a svému muži závidí jeho aktivity.

„Manžel se vůbec neomezil. Chová se skoro stejně, jako když jsme byli bezdětní. Hodně času tráví v práci a kvůli popracovním aktivitám se domů vrací několikrát týdně hodně pozdě. V pondělí má squash, ve středu pravidelné pivo s partou přátel a v pátek jezdí třeba na výlet na kole. A do toho má během týdne ještě nějaké nárazové aktivity, které třeba původně nebyly v plánu,“ tvrdí Erika, která cítí velkou nespravedlnost, protože jí z jejího původního života nezbylo skoro nic.

„Zaběhat si můžu jít maximálně o víkendu, když manžel syna chvíli pohlídá. O kině si můžu nechat leda tak zdát stejně jako o nějakém wellness pobytu. S kamarádkami už moc nekomunikuju, protože jsou všechny bezdětné. Když manželovi vyčítám, že on může všechno a já nic, hádá se se mnou, že takový je prostě úděl matky a že on má zase složitou práci a potřebuje se po ní odreagovat. Bohužel manželovi rodiče své vnouče hlídat moc nechtějí a já už mám jen maminku, která bydlí na opačném konci republiky,“ uzavírá smutně Erika.

Zdroj: respondentka Erika

Čtěte také: