Foto: Shutterstock
Chata byla jejím druhým domovem. S manželem na ni jezdili od té doby, co spolu začali chodit. Tehdy ještě patřila jeho rodičů, po nichž ji časem zdědil. Nakonec na ni ale zůstala sama. Její muž loni v létě zemřel. „To víte, že mi prolétla hlavou i varianta chatu prodat. Co si tam bez Romana sama počtu, říkala jsem si. Ale to byl jen takový záblesk zoufalství. Nemohla bych to udělat. Po všem, co jsme tam spolu i s dětmi prožili. Plno krásných vzpomínek se nedá jen tak sbalit a dát někomu jinému,“ svěřuje se s myšlenkovými pochody po ztrátě manžela Dagmar, která si nakonec dodala odvahy. Jakmile trochu vykouklo ke konci zimy sluníčko, sbalila tašku a vydala se na chatu v malé osadě na kraji lesa sama. A rozhodla se tam rovnou i přespat.
Hezké počasí se změnilo v nečas
Dřeva měla dost a v chatě bylo během chvíle příjemně teplo. Lehla si s knihou do postele, začetla se do ní a krátce na to usnula. Vzbudil ji až déšť a silný vítr. Nezažila ho tu poprvé, přesto se necítila nejlépe. Sama, v noci a za nečasu pomalu začala litovat, že se rozhodla zůstat přes noc. Přikryla se dekou až po bradu a znovu zabrala. Brzy ji ale ze spaní probudil divný sen. „Zdálo se mi o Romanovi. Gestikuloval na mě, abych šla k němu, otvíral pusu, jako by něco říkal, ale ve skutečnosti z něj nevyšla ani hláska. To už jsem byla strachy bez sebe a přikryla si i hlavu. Když v tom zazvonil zvonek, který máme na brance. Napadlo mě hned, jestli to nejsou třeba hasiči nebo policisté, kteří vidí moje auto a chtějí se zeptat, jestli jsem v pořádku. Nebo se někdo potřebuje schovat před nečasem. Ale teď v noci?“ přemítala Dagmar, která se rozhodla překonat strach a jít se nenápadně podívat z okna verandy, zpoza závěsu. Když tam ale došla, u vrátek nikdo nestál. A v tom se to stalo.
Z ložnice odešla včas
Ozvala se ohlušující rána a kolem ní začalo praskat dřevo a padat věci. „Vůbec jsem netušila, která bije! V šoku jsem rychle odemkla a vyběhla ven. Bylo by mi v té chvíli jedno, i kdyby tam stál masový vrah s motorovou pilou! Všechno lepší, než co se dělo uvnitř. Myslela jsem, že tam umřu. Venku mi došlo, co se stalo. Na naši chatku spadl veliký strom!“ popisuje Dagmar chvíle hrůzy. Vrátit se do ložnice pro mobil se neodvážila. Klíčky od auta ale měla naštěstí hned za hlavními dveřmi. Popadla je a uháněla autem do nejbližší vesnice. Tam zazvonila na známé, u kterých zůstala po zbytek noci.
Věří, že ji zachránil manžel ze záhrobí
„Když jsme ráno přijeli k chatě, dala jsem se do pláče. Půlka jí už neexistovala, ležel na ní velký kmen. A zrovna ta půlka, kde jsme měli ložnici. Neprobudit mě ten sen a neodlákat následně zvonek, byla bych mrtvá! Jsem přesvědčená, že mě zachránil Roman. Když jsem mu v tom snu nechtěla rozumět, spustil zvonek. Co by tam kdo dělal v noci a nečase? Navíc jsem nikoho ani neviděla. Věřím, že je teď mým andělem strážným. Ví, jak mi chybí, a tak neodešel úplně,“ dodává vdova se slzami v očích.
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Na tyhle věci věřím. Co všechno jsem já zažila, by bylo pomalu na knihu.
Věří? Tak věří. Jsou věci mezi nebem a zemí. Mně se nikdy nic takového nestalo.
Mrtví mluví, galaxie naslouchá neznámému vysílání - to jsem byl já, kdo mluvil všemi hlasy ve tvé hlavě
temná strana síly je cestou k mnoha výjimečným schopnostem, které někteří považují za nepřirozené. 
Ale tuhle "duchařinu" bych asi spíš šoupla do rubriky "magie", než do vztahů. Tam by jí to slušelo víc. 