Já bych se vrátila k těm dětem. U nás se to řešilo výlety s prarodiči vždy v sobotu odpoledne. Naštěstí nebydlí daleko... Horší bylo, že po obědě ten můj vždycky usínal. Přímo neuvěřitelně se těšil a pak vždycky vytuhl. Děti konečně pryč a nic... Nejdřív jsem byla naštvaná, ale má toho za celý týden taky dost, říkala jsem si...

Pak jsem na to přišla. Oběd dostal až pak. Nevěřili byste tomu, ale zabralo to skvěle. Sice musel vysvětlovat dětem, proč s námi neobědvá (vlastně proč jí jen polívku), ale vždycky si něco vymyslel.

Jen jsem pak nevěděla, jestli kouká tak hladově na mě, nebo na můj talíř.:o)))

R.


Tomu říkám sexuální terapie. Manžel musel docela zkusit. Nechtěl to pak nějak zkrátit nebo tak něco? Jen s polévkou v žaludku... Ale asi víte, o čem mluvíte. Jen koukám, že to nikde není žádný med...

TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY