Foto: Shutterstock
„Měli jsme prostě pocit, že jediné, na čem záleží, je naše láska. Rozhodně se nám nechtělo nějak podrobněji plánovat budoucnost a jeden druhému se svěřovat, jak si to představujeme. Žili jsme zkrátka okamžikem. Během společného bydlení se samozřejmě ukázaly naše rozdíly, ale dosud jsme je zvládli vykomunikovat. V jednom tématu se ale neshodneme. A pro náš vztah se ukázalo být zásadním,“ popisuje Ema.
Ožehavým tématem mezi partnery je založení rodiny. Ema po dětech nikdy zvlášť netoužila, ačkoli je zcela nevylučovala. Během dvou let s Daliborem, kdy se jejím kamarádkám narodily děti, ale došla k závěru, že o vlastní nestojí a že se nechce vzdávat svého pohodlí a dělit se o manžela ještě s někým dalším. Manžel má ale na celou situaci úplně jiný názor.
„Je to sobecké, ale takhle to prostě cítím. Děti mi nic neříkají, takže když mi partner před časem řekl, že už bychom měli zadělat na prvního potomka, protože mi táhne na třicet a on chce stihnout minimálně dvě děti, zhrozila jsem se. Možná to někomu přijde zvláštní, ale do té doby jsme se o dětech vůbec nebavili a já jsem si z nějakého důvodu myslela, že to má Dalibor stejně jako já,“ tvrdí Ema.
Po Daliborově prohlášení následoval mezi ním a jeho manželkou kolotoč hádek. Atmosféra v domácnosti je více než napjatá už několik týdnů a Dalibor není ochotný ze svého snu o dětech slevit, zatímco Ema si nedovede představit, že by pro někoho mohla být milující matkou.
„Asi před týdnem mi obrazně položil nůž na krk, když prohlásil, že pokud se nezačneme snažit o dítě a já do roka neotěhotním, je připravený zažádat o rozvod. Prý mě miluje, ale chce děti a přes to nejede vlak. Zůstala jsem na něj zírat jako opařená. Jeho touhu po rodině asi dokážu pochopit, ale takové ultimátum bych od něj nikdy nečekala. Vůbec nevím, jak reagovat, rozvádět se nechci, děti také ne. Dokonce mě napadá, že by mě z téhle nepříjemné situace mohla dostat jedině diagnóza neplodnost,“ přemítá Ema.
K příběhu se vyjádřila psycholožka a terapeutka Mgr. Ilona Haasová:
Pokud se žena rozhodne svou situaci řešit v psychoterapii, většinou se velice rychle dostáváme k pocitu strachu a nejistoty, pramenící z nějaké nedobré zkušenosti, může jít i o zkušenost neuvědomovanou, vytěsněnou nebo zapomenutou. Může jít o strach ze selhání, strach z vyčerpání, strach ze ztráty svobody, strach ze závislosti na druhém, strach ze zodpovědnosti, strach o zdraví… Je důležité porozumět, odkud takový strach pramení a jestli se s ním dá pracovat. Pro některé ženy může jít o tak těžkou zkušenost, že je pro ně zdravějším východiskem vzdát se mateřství. Pokud se žena vzdá mateřství, je velice zásadní, jak tuto skutečnost může sdílet s partnerem a blízkými lidmi. Většinou přichází pocity studu, někdy i viny a je třeba postavit se za sebe, být viděna nejenom ve svém rozhodnutí, ale i ve své zranitelnosti, aby mohl být naplněn pocit přijetí a úlevy.
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Nenechavat se nutit, kdyz dite nechce, tak bezte od sebe. On si najde nejakou materstejsi a vam zbyde zivot, jaky si ho zaridite.
Nevidim na tom nic spatneho, proste dva nekompatibilni lidi.
Nechápu, proč dva se na tohle téma (i jiná důležitá pro život v páru) nedokážou domluvit se a promluvit si ?? Myslel/a jsem si, tušil/a jsem .... s tím se do manželství nechodí. Si to vypijte oba do dna.
Trvalo hodně dlouho, že se otevřela společenská diskuze na téma dodrovolné a úmyslné bezdětnosti žen. Po dlouhou dobu to bylo jedno z tabu, věc, o které se nemluví, a pokud ano, tak je třeba ji okamžitě a bezvýhradně odsoudit. Posun vidím až tak v posledních pěti letech.
Důsledkem toho je, že se řada lidí domnívá, že každá žena od přírody děti chce, a že mateřství je jen otázka vnějších podmínek (peníze, bydlení, ten správný partner) - přesně tento názor pak můžeme vyčíst ve všech diskuzích o nízké porodnosti. Nicméně, teprve posledních 30 let žijeme v době, kdy je široce dostupná spolehlivá antikoncepce, a ženy si tak poprvé v historii mohou vybrat, kdy nebo zda vůbec se stanou matkami. A některé tu volbu učiní v neprospěch mateřství...
Pár v modelovém příběhu si hlavně měl o něčem tak důležitém promluvit před svatbou, mohli si ušetřit zklamání a rozvod, protože jinak tento jejich rozpor v představě o zásadní části partnerského života skončit nemůže.
Pokud se Ema na děti necítí a její muž je chce, ať se rozvede hned. Dítě od jedné takové donucené tím, že mít děti je fajn mi dělá radost už 7 let. Naštěstí se tatínek časem naučil dělat tatínka, dřív mu to moc nešlo.
Ultimátum je ponižující, ale ukazuje, že manžel děti chce za každou cenu.Rozvod, dokud se jsou schopni normálně domluvit, ne po roce hadek.Ten rozdíl nerozchodí.
Rozvod je jediné řešení, v tomto nejdou dělat kompromisy. Nechápu, že si o tom nepromluvili před svatbou. Každopádně celou dobu neříct nic a pak z ničeho nic vyrukovat s tím, že budou děcka nebo rozvod, je nefér.
Došla k závěru, že o vlastní nestojí a že se nechce vzdávat svého pohodlí a dělit se o manžela ještě s někým dalším.
Takže to dopadne tak, že nebude mít ani děti ani manžela. Každého jeho volba, ovšem to, že o toho manžela, co se o něj nechce dělit, přijde, ji evidentně nenapadlo.
Něco podobného zažila moje sestra s jejím manželem. Po 3mesicich vztahu se začali snažit o dítě, po dvou potratech se jim to povedlo a meli holčičku. Její manžel byl nadšený a malé se velmi často věnoval a chtěl i syna, takže se snažili znovu a po roce měli další holčičku poté svatbu a pote třetí holčičku a letos vytouženého syna... Dopadlo to tak, že je sestra sama na 4 děti, manžilek jezdí pracovně do Německa, ukáže se jednou za 2tydny a hned mezi dveřmi na ni řve, že nemá uklizeno a uvařeno, že je neschopná a musí se zvládat. Má 4 děti ve věku 6,5,4 let a 2 měsíční miminko... Takže Emo jestli dítě nechcete stůjte si za svým a jestli Vás opustí je to určitě pro Vaše dobro... Určitě si poté najdete někoho s kým si budete lépe rozumět
Takových chlapů, co chtějí za každou cenu děti a když je mají, tak se o ně nestarají, nebo nakonec zjistí, že to nezvládají a utečou od rodiny jsou mraky. Rozhodně bych pánovi řekla, kam si to ultimátum může strčit a udělala mu pápá.
Opravdu ne každá žena touží po tom, podstupovat nevolnosti, zdravotní omezení a komplikace, bolest, o které se neví, jak dlouho bude trvat a kdy skončí, změny postavy a riziko komplikací , finanční závislost na muži a několikaleté omezení výdělku, vypadnutí z praxe a pozastavení kariéry. Ne každá žena touží po tom, aby jí známí prskali na miminko a sahali do kočárku, aby příbuzní vydávali plno nevyžádaných rad. Chtěla bych vidět, jak by se tenhle pán hnal do rodičovství, kdyby to všechno měl postoupit on sám. Dneska to je jinak, dřívější generace čekala děti mnohdy dřív, než na ně byla připravená, takže povinné svatba a mateřská, ono se to nějak udělá a nějak to dopadne. Dneska se mateřství odkládá na neurčito a vzhledem k sociálním nejistotám a množství genetických vad a alergií se ani nedivím, že řada žen tak váhá. Každopádně když manžel vyrukoval s ultimátem, připravila bych mu ultimátum své. Za každé dítě půl milionu na můj osobní účet a řádně sepsanou smlouvu o tom, že na to dítě nebudu sama. Tedy chůvu na dva celé dny v týdnu a manžel si dítě a domácnost převezme pravidelně od pátku odpoledne do neděle večer. Navíc v případě rozvodu pro sebe a dítě vlastní bydlení s tím, že otec si dítě pravidelně bude brát. Když pravidla, potom oboustranná. Mnohá z těch, které si neuvážené pořídily děti s někým, kdo se dodatečně vybarvil, by dala nevím co za to, aby to rozhodnutí oddálila a s dětmi počkala na příznivější okolnosti nebo lepšího partnera.
Na co čekat rok... Není správné v otázce děti dávat ultimáta, ale muž zřejmě netušil, že narazil na emočně nevyzrálou, sobeckou partnerku, preferující vlastní pohodlí před tím nejpřirozenějším - před dětmi. Takže honem pryč, dokud je čas.
Ta psycholožka je taky na palici. Ten chlap je evidentní vypatlanec, tak jaké věnování se s ním komunikaci, s očividnými teroristy se vůbec nevyjednává.
Hmmm...tak to ani nemusím číst, stačí titulek . Od takového odejít hned, protože je to evidentně idiot a kdo by chtěl mít debilnú dítě?
Děti mít nebo nemít je téma, které se prostě musí probrat před svatbou. Prostě musí. Jen předpokládat, že to má ten druhý stejně, je ne naivní, ale úplně hloupé. Nastavení se může časem měnit, ale musí být shodný vývoj obou partnerů. V tomto případě prostě rozvod. Mají diametrálně odlišné představy o životě a už ten fakt, že žena dostala ultimátum, je šílený. Touhu po dětech muž očividně dříve také veřejně neprezentoval, a co to jako je "buď do roka otěhotníš nebo uvidíš!" Bič a pryč. I kdyby ji tedy náhodou skutečně přepadly mateřské myšlenky, tak co, když to nepůjde? Tohle je pár, který k sobě nepatří. A jen tak za mě, mnohem horší než to, že se dříve nijak o dětech a představách o životě nebavili, je fakt, že muž dává ultimáta a vyhrožuje rozvodem. To bych na nic nečekala a rozvodové papíry by byly druhý den na stole. Tohle je velmi toxické chování. Nejde vůbec o jeho přání mít děti, které dopředu očividně neprezentoval, ale především o chování k vlastní ženě. Buď úspěšně použiješ dělohu pro moje dítě, bez ohledu na to, jestli ho chceš, nebo se s tebou rozvedu! Jako cože?? Devět měsíců těhotenství, porod a absolutní změna života na mnoho let, pokud to sama nechci?? Zcela nekompatibilní pár a za sebe bych takového chlapa nechtěla.
Souhlasím s Věrou níže. Rozvést se hned, k čemu by bylo prožívat ještě rok v hádkách. Ohledně dětí není možné udělat kompromis. Ty buď jsou nebo ne. Ema je nechce, tak není co řešit. Kdyby si nějakým podfukem sehnala "diagnózu", tak s ní ten muž stejně nezůstane, jestliže je jeho priorita mít děti. Navíc je to stejný podvod, jako když někomu "selže antikoncepce". Prostě se sešli dva lidé s diametrálně odlišným přístupem, bohužel to neřešili dřív, ale teď už vědí na čem jsou. Nemá smysl toho druhého nutit nějakým ultimátem, to leda věci zhoršuje. Rozejít se jako dva rozumní lidi, a hledat si partnera se stejným nebo hodně podobným názorem a očekáváním.
Ten muž ať odejde hned, bez ultimáta. Žena, která nechce mít děti, tak k nim nebude mít dobrý vztah, když k tomu, aby je přivedla na svět, bude donucena. Jakmile budou s dětmi nějaké problémy, žena od nich uteče s tím, že "ty´s je chtěl".