Seděla u štědrovečerní večeře a byla šťastná. Konečně pominul předvánoční maraton. Pro jejich dvě děti (12 a 16 let) sehnala vše, po čem jejich srdce toužila. A manžela také překvapí, těšila se. Dostane lístky na oblíbenou kapelu, na jejíž hity pařili zamlada. Takže si i zavzpomínají na staré dobré časy. Ne že by to teď už dobré nebylo. Měli hezký vztah. Nikdy nelitovala, že si vzala právě Petra (43), svého spolužáka z vysoké. Byl spolehlivý, rodinný typ a nic jí s ním nechybělo, ani v intimní sféře. K vánočnímu stromečku odcházela s pokorou a vděkem za všechno, co má. To ještě netušila, že už za pár minut bude všechno vzhůru nohama.
Foto: Shutterstock
Těšila se na svůj tradiční šperk
Po malé, úhledně zabalené krabičce z klenotnictví sáhla jako první. Ani by bývala nemusela číst jmenovku. Petr ji každé Vánoce obdaroval nějakým zlatým šperkem. Nejčastěji náramkem nebo náhrdelníkem, na které si potrpěla. A tak se i letos těšila, jaký skvost vybalí. Jenže když krabičku otevřela, bylo překvapení větší, než doufala.
Překvapeni byli oba dva
„Byly tam náušnice. Zírala jsem na ně a nevzmohla se na slovo. Petr se ke mně naklonil, a zeptal se, jak se mi líbí. Stačilo pár vteřin a zkoprněl taky. Došlo mu, co provedl. Já totiž náušnice nenosím! Nemám propíchnuté uši. Zato jeho milenka nejspíš ano. Prostě popletl dárky! Civěl na mě, nevěděl, co říct. Připomínal mi v tu chvíli malého zajíce zahnaného do kouta,“ popisuje první chvíle po osudovém Petrově omylu Romana, která krabičku zaklapla, hodila ji po něm a odešla do koupelny. Teprve to jejího muže probralo.
Hledal výmluvy
„Za dveřmi koktal, že to musel být nějaký omyl. Že mu dárky určitě vyměnili v obchodě. Kdyby radši držel ústa! Jeho první reakce ho prozradila. Koukal na ty náušnice, a přesto se ptal, jestli se mi líbí. Nevypadal, že je vidí prvně. A pár minut trvalo, než přišel s tou báchorkou,“ líčí sled událostí Romana, která nelenila. Běžela do manželovy pracovny a z jeho tašky vytáhla druhý, navlas stejný balíček. V tom už byl očekávaný náhrdelník. Kde se tam vzaly i náušnice, vysvětlit nedokázal.
„Přiznat se samozřejmě odmítá, ale já už mu nevěřím. Spousta věcí mi docvakla. To jeho věčné psaní zpráv – prý s kamarádem! A taky začal chodit do posilovny – kvůli zádům! A já husa mu věřila. Ještě nevím, jak všechno bude, ale tohle asi byly naše poslední společné Vánoce,“ dodává zklamaná Romana.
Zdroj informací: respondentka redakce
Nový komentář
Komentáře
Tak jestli nevyužil příležitost a nechce se přiznat, tak zřejmě odejít nechce. Asi bych si nechala propíchnout uši a jinak bych nedělala nic. Na rozvod je vždycky dost času.
Me by také ihned napadla milenka. Můj muž mne zná, ví, co nosím, a co nenosím. Šperky od něj dostávám roky, náušnice a náramky. Nenosím řetízky a dostat řetízek, tak také zírám. A tady v tom příběhu byla asi rozhodující reakce muže. Hele, já toho svého znám a kdyby začal třeštit oči a koktat, tak bych nepotřebovala moc dalších indicií. A jako Kami410 by to byl pro mne veliký problém. I když máme děti a ve společné, tak toto by prostě byl fakt zlom.
Tak aspoň něco dostala, to já před pár lety od bývalého manžela přímo na vánoce jsem si vyslechla akorát větu, že se mají s milenkou strašně rádi - byla u toho i ta milenka, protože hrou osudu to byla družka mého bratra a bydleli jsme všichni ve společném baráku, který jsme koupili. Takže milenka dostala dárečky, nakonec šli s bráchou od sebe a můj bývalý si s ní ještě nějaký čas užíval, pak kopla do zadku i ona jeho. My jsme se sice nerozvedli, pár let sekal latinu a po nějaké době začal (už jako starší chlap) nadbíhat jedné osmnáctce a koupil jí k narozeninám drahý řetízek. Jelikož ona ho nechtěla (ani chlapa ani řetízek), tak mi to řekla, ať vím, s kým mám tu čest. Takže po pár letech jsme se stejně rozvedli. Po nějaké době jsem si našla přítele, byla jsem s ním hodně spokojená, jenže po cca 10 letech společného soužití se mi situace opakovala - napřed jsem se od své (tehdy 16tileté) dcery na Silvestra dozvěděla, že si spolu už rok vesele sexuálně užívají. Takže jsme spolu rok nežili a po roce občasné komunikace (už jen slovní) mi nabídl, zda bych se nechtěla vrátit bydlet do jeho domu.
Pořád lepší, než v tom filmu, jak manželce i milence koupil stejné korzety, ale různých velikostí. Milence byl korzet malý a manželka zas do korzetu neměla co dát. Jinak nemohu posoudit, nikdy jsem pod stromeček nedostala ani náhrdelník ani náušnice. No a kdybych dostala náušnice a nebyly to klipsy a kdyby se mi líbily, tak bych si nechala propíchnout uši a nosila bych darované náušnice. Z textu vyplývá, že náhrdelníků má ta žena dostatečné množství. Dělat žárlivé scény před dětmi a na Štědrý den? Co to komu pomůže?
Polud je to realita, tak to je hodně zlé. Roky neroky, důvěra v háji. Já třeba svému muži řekla hned na druhém rande, jsem tolerantní člověk ale žárlím. Jsem ochotná odpustit asi vše. Až na jednu věc a to je nevěra. To pro mne vztah okamžitě končí a není cesty zpět. Srozuměn byl férově, upřímně a včas, sám se mohl rozhodnout zda se mnou bude nebo ne.
Paní Hájková, myslela jsem že na takovéhle pohádky máte v redakci jiné expertky.
Tak já jsem zjevně naivní, i ve svém věku. Jak to ty dámy dělají, že je okamžitě napadne "má milenku, lump jeden"?
Mě by to vůbec nenapadlo, nejspíš by mi to sám musel říct. Taky nemám propíchnuté uši, a už jsem v životě dostala několikero náušnic. Ony existují náušnice šroubovací nebo klipsové, na to není třeba mít díry v uchu. Takže bych prvně zkoumala toto. Kdyby se ukázalo, že to není ten případ, tak bych si pomyslela, že náušnice jsou pro jinou ženu v rodině. Pro manželovu sestru, matku, tetu, sestřenici, nebo pro dceru, mají dost velké děti, kdyby to šestnáctileté byla dívka, proč by nemohla dostat náušnice, a že nejspíš došlo k záměně dárků, což by nebylo nic divného, to se stane. 
No....po prvotním šoku snad nastane rozumné bilancování. Přece kvůli nějakém možném úletu nezahodí tolik společných roků? Odpouštět se má, jestli jde o první selhání a nastoupí upřímná lítost a omluva, známost s tou druhou ovšem musí utnout ihned. Hezké by bylo, kdyby se paní dokázala sebrat a ty náušnice jí osobně doručila.
Že manžel ochořel, tak jí posílá dárek. Na rozloučenou. Pokud to je ale paralelní vztah, pak je to horší. Oba by si měli dát čas na nějaké rozhodnutí. U stromečku byly pravděpodobně i jejich děti, pro ně to muselo být taky zlé. Zklamání z otcova selhání se nezapomene. Nejsou první, nebudou poslední, pořád stojí za to rodinu zachovat, když - jak paní píše - bylo dosud všecko na jedničku.