Stála před skříní a přemýšlela, co si obleče. Její muž to odpoledne přišel s pozvánkou na myslivecký bál u nich ve vsi. Měla radost, že ji konečně vezme večer mezi lidi, protože se mu podařilo sehnat hlídání pro jejich čtyři děti. Přemluvil k němu svou matku, která žila sto dvacet kilometrů daleko, takže na návštěvy jinak jezdila jen velmi sporadicky.
„Nedělala jsem si iluze, že tohle gesto udělal jen proto, abychom byli zase konečně spolu jen sami dva, šli se pobavit. S kamarády byl totiž domluvený na nějakém půlnočním překvapení, takže vlastně jít musel. Ale co, darovanému koni…znáte to,“ říkala si Renata, jenže po hodině prohrabování se skříněmi ji dobrá nálada zvolna opouštěla.
Foto: Shutterstock
Čtyři porody a osm let na rodičovské dovolené udělalo své. Ty společenské šaty, které nepůsobily omšele, zase neoblékla. „Když jsem s tímhle zjištěním přišla za manželem a prosila ho, aby mi dal nějaké peníze na nové šaty, jen mě odbyl. Prý je to zbytečné, tyhle ženské manýry zná, a určitě si poradím i s tím, co mám. Navíc jsem prý už vdaná, takže nemusím tolik honit parádu. Jemu se líbím i v pytli od brambor,“ popisuje Renata manželovu rádoby vtipnou odpověď, která byla rozbuškou pro hádku. Ani ta jí však finance na nové oblečení nevymohla.
„Nejdřív jsem si říkala, že s ním nikam nepůjdu. Pak jsem si ale vzpomněla na jeden díl Bakalářů, toho starého televizního pořadu s vtipnými zážitky. Tam se jedna paní pomstila v podobné situaci manželovi tím, že na podnikový večírek v pytli od brambor opravdu šla. Tak jsem se nechala inspirovat,“ usmívá se Renata, které dalo dost práce vhodný pytel sehnat. Ale povedlo se. Během dvou týdnů si ho upravila k obrazu svému a večer před plesem ho doma oblékla a skryla pod kabát.
Tchyně i děti vyzvídaly, co si na ples oblékla, ale ona kabát nesvlékla. Až na zábavě. Šatnářka nejdřív vytřeštila oči a pak propukla v hurónský smích. Ne tak Renatin muž. „Úplně zbledl a zavelel, že jdeme domů. Jenže to už ho odchytli jeho kamarádi a táhli ho na panáka. Já se zatím přesunula do sálu a všem na potkání vysvětlovala, proč jsem takhle vymóděná. Většina z nich to ani slyšet nepotřebovala, toho mého skrblíka dobře znali. A taky mu to dali pořádně sežrat. Nejen ten večer, ještě dnes, když se s ním potkají. Sice se mnou týden nepromluvil, ale mně to za to stálo. Třeba s ním ta ostuda něco udělá a přestane mít pocit, že jsem jen chůva, uklízečka a kuchařka v jedné osobě, která nemá své potřeby,“ dodává Renata.
Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Zdroj informací: respondentka Renata
Nový komentář
Komentáře
vymyšlené.
A co si je vydelat sama? To ne, ze...takova socka!
Vyřešila to skvěle ?????? a manželovi snad otevřela oči ??
Výborně
Neumím si představit, prosit se muže o peníze. Ale vyřešila to dobře, i když na ples....
Osobně se mi to řešení velmi líbí. Za sebe mohu říci, že třeba stav mých příjmů a výdajů je dost vyrovnaný, a výrazně více vydělává muž. Já jsem zase výrazně více zapojená u dětí, což je také těžká práce, jen holt nehodnoceno penězi. :) A vtipné je, že já jsem teď v plesové sezóně šaty dostala. Tudíž mne tento článek dost pobavil. Půjdeme na velký lékařský ples a ačkoliv mám několikery šaty, tak už dlouho koukám po jednom tmavě zeleném modelu, protože jsem zrzavá a budu vypadat jako hubená Fiona ze Shreka, tedy aspoň co se týče barvy :D. Přání jsem vyslovila, cenu oznámila a protože mi můj muž už 17 let rád dělá radost, tak ta nádhera veliká visí ve skříni. Koupila bych si je i sama, ale stejně bych pak mrčela, že jak jsem to dopadla, že mi chlap nedopřeje :D. Tak zabil dvě mouchy jednou ranou. Já budu krásná a ještě mi udělal radost. Z toho pak také on výrazně profituje :)). Takže mě tento článek pobavil, potěšil a paní gratuluju, jelikož má smysl pro humor a sebevědomí. Jít v pytli vyžaduje sakra odvahu a nadhled. :)
Mno, sekáče, internetové bazárky... koupí šaty i za dvě stovky...no,ale to nebyl zajímavý článek..
Renatě je 39 let a pamatuje Bakaláře?
Nikdy jsem nebyla na manžela tak odkázána, abych neměla na šaty, když od mi na ně "nedá". Pokud bychom jako rodina byli v situaci, že na plesové šaty nemám, tak nepůjdu na ples.
Dobře to udělala
já bych se asi styděla, ale pokud má paní jinou povahu, tak jedině dobře. I máma od 4 dětí si zaslouží občas něco pěkného na sebe.
Vzpomínám si na ten bakalářský příběh,hrála v něm Veškrnová. Na normální tancovačku bych do pytle odvahu neměla. Ale jednou mně na karnevalu vybouchly slíbené šaty z roku raz dva, šla jsem za strašidlo ze stodoly. Nic jiného mě nahonem nenapadlo . Slámu ve vlasech, polorozpáraný pytel , korále z makovic na krku aj. doplňky, byl sice úspěch, ale ten odér...Taky už jsem byla ve třiceti za babku, vypůjčila si zástěru, šátek, důchodky, tlusté brýle, hrb. Byla jsem k nepoznání. No a jednou pyšná noční košilka z knížky O pejskovi a kočičce. Na oblečenou - neoblečenou rybářovou Zdeničku jsem nikdy neměla kuráž. Přece jenom ta síť...
Renata má docela odvahu, ale proč ne.
Možná by během dvou týdnů stihla upravit i šaty ze skříně, ale to by manžela netrklo jí něco nového pořídit.