Po bolestném rozchodu nejedna žena prohlásí, že chlapa nechce už ani vidět. Většina z nich na to dříve, či později zapomene. Ne tak Soňa (38). Už tři roky žije s kamarádkou a prý by neměnila.

Měla dvě děti a myslela si, že i bezvadné manželství. Jenže ani tomu se nevyhnula nevěra a následná žádost o rozvod. Její muž se totiž zamiloval do jiné. „Bylo to velké zklamání. Od Patrika jsem tohle vůbec nečekala. Nebyl ten typ. Zůstala jsem sama s dcerami, on odešel za ní. Sice mi po rozvodu platil alimenty, ale ani tak jsem si nemohla dovolit náš velký byt v centru. A těch probrečených nocí! Kdo mě držel nad vodou, byla Alice. Moje kamarádka, které se něco podobného přihodilo o dva roky dřív. Zvládla to ona, musím to dát i já,“ vypráví Soňa o konci, který měl být zároveň i začátkem něčeho nového.

kamarádka

„Ani nevím, jak jsme k tomu dospěly, ale po pár skleničkách červeného mi Alice navrhla, abychom to zkusily spolu. Asi jsem na ni musela hodit dost vyděšený výraz, protože se hrozně rozesmála a hned dodala, že měla na mysli jen společné bydlení. Ji zase štval malý krcálek, v němž se s dětmi mačkali. A vlastně, proč ne? Jsme kámošky, máme podobně staré děti, obě dvě jsme z chlapů „vyléčené“ a víme přesně, co chceme, běželo mi hlavou. Vždyť je to geniální nápad!“ radovala se tehdy Soňa. A tak hned začaly hledat společné bydlení. Nakonec si pronajaly velký mezonetový byt, o kterém vždy snily. A žijí v něm už tři roky.

„Nemůžeme si to vynachválit. Každá máme dost prostoru pro sebe, naše děti si rozumějí a vyhrají si spolu. Je to jako sen! Střídáme se v hlídání i vaření, společně uklízíme a nemusíme sbírat v každém rohu špinavé ponožky a trenky. Chodíme ven, kdy se nám zachce, aniž by jedna druhé něco vyčítala. A když se sejdeme doma? Sedneme si v obýváku se sklenkou vína a povídáme si třeba až do dvou do rána. S kterým chlapem byste tohle zažily?“ ptá se Soňa a přiznává, že to má i svá úskalí. Nejednou totiž musela vysvětlovat, jak že je to vlastně s její sexuální orientací.

„Lhala bych, kdybych tvrdila, že na nás lidi nekoukají divně,“ směje se a pokračuje ve vyprávění: „I moji rodiče a bývalý manžel se mě na to ptali. Všem ale můžu říct jediné – lesbičky rozhodně nejsme. Vždy jsme byly a budeme na chlapy. Taky netvrdíme, že žijeme jako světice. Máme své sexuální partnery, ale u toho to také končí. Vodit si je domů, je pro nás tabu. Tak jsme se dohodly, a tak nám to taky vyhovuje. Proč ničit něco, co tak skvěle funguje?“ usmívá se Soňa.

Čtěte také:

TÉMATA:
PŘÍBĚHY