„Cizí děti mi vždycky lezly docela na nervy, ale když jsem na to ještě měla věk, říkala jsem si, že s vlastními to bude jiné. A když otěhotním, určitě se ve mně probudí mateřské pudy a city. Manžel ale děti nikdy nechtěl, a tak jsem se nechala přesvědčit, že nám bude lépe bez nich. Myšlenka, že se nebudeme muset nikdy omezovat a někomu podřizovat svůj život, byla zajímavá, a tak jsem se jí nechala zlákat,“ vzpomíná dvaapadesátiletá Eva.

al.jpg
Foto: Shutterstock

Dlouhá léta manželům život jen ve dvou vyhovoval, a přestože si Eva někdy představovala, jaká by asi byla máma, skutečně po tom netoužila. Jenže to se po padesátce změnilo a může za to právě Zdeněk, který začal štěstí hledat jinde.

„Naplňujeme klišé. Na prahu padesátky se Zdeněk zbláznil a našel si milenku. Nejdřív jsem si myslela, že je to jenom takový krátkodobý úlet, že přijde k rozumu a já mu odpustím, ale to jsem se přepočítala. Před rokem ode mě odešel a nedávno mi na stole přistály rozvodové papíry, protože se s ní zasnoubil a chce si ji vzít,“ tvrdí Eva.

Ta už nemá ani jednoho z rodičů. Navíc vyrůstala jako jedináček, takže se po odchodu manžela cítí velmi osaměle. Do společnosti přijde akorát v práci a občas si někam vyrazí s jednou kamarádkou. Víc jich totiž nemá. 

„Když se zamyslím nad tím, jaké mám vyhlídky, je mi smutno. Manžel mi tvrdil, jak si vystačíme a teď je pryč. Lituju, že jsem se nechala přesvědčit k tomu nemít děti. Teď jsem osamělá a sama asi i umřu. Zdeňka pořád miluju a nedovedu si představit, že bych si místo něj ještě někdy našla jiného chlapa,“ zoufá si Eva.

Zdroj: respondentka Eva

Čtěte také:

Reklama