„S Jiřím jsem se seznámila, když jsem byla na střední škole. Já jsem chodila na ekonomku, on byl na učňáku. Zamilovali jsme se do sebe na jedné brněnské diskotéce a já jsem asi po třech měsících zjistila, že jsem těhotná. Oba jsme to přijali s radostí, protože v té době to zase nebyla taková ostuda. Mně bylo osmnáct a Jiřímu devatenáct, rozhodně jsme nebyli první ve městě.
Zdroj fotografií: Shutterstock
Větší šok přišel, když se nám narodil syn s Downovým syndromem. Smířili jsme se s tím celkem rychle, kdo se s tím však nesmířil vůbec, bylo naše okolí. Naši přátelé se s námi přestali vídat, protože podle mě nevěděli, jak se mají k Tomáškovi chovat. Navíc já jsem byla ze začátku dost úzkostlivá, takže se mnou nebyla řeč. Po čase se ale vše zlepšilo a byli jsme šťastná rodinka. O pět let později se nám narodila ještě dcera a Jiří měl hezký vztah i s Tomášem. Občas jsme se sice pohádali, ale nešlo o nic zásadního.
Před rokem bylo Tomášovi 29 let a Jiří za mnou přišel, že už se o něj nezvládá starat. Zůstala jsem stát jako opařená. Tomáš je dnes totiž už poměrně samostatný, snaží se a určitě se nedá říct, že je na obtíž. Jiří si však stál za svým a téměř bez dalších řečí podal žádost o rozvod. Nechci tvrdit, že bych se s odloučením smířila, ale snažila jsem se jeho rozhodnutí přijmout. Poslední zjištění už jsem však opravdu nedokázala pochopit.
Moje kamarádka mi prozradila, že Jiří udržuje vztah s paní, která má postiženou dceru. Holčička má mozkovou obrnu a vyžaduje péči 24/7. Okamžitě jsem svému bývalému manželovi volala a požadovala vysvětlení, ale nedočkala jsem se kloudné odpovědi. Nyní chodím k psychologovi, který mi vysvětlil, že ve skutečnosti manželovi vůbec nešlo o to, že máme postiženého syna, ale jen toužil po změně. Jeho nová přítelkyně se mu tolik líbí, že je schopný zapomenout na celou svou rodinu.“
Čtěte také:
- Petra (41): Jsem bez dětí a bez partnera, může za to má matka
- Příběh Davida a Lenky: Z dlouholetého přátelství do pevného vztahu
Nový komentář
Komentáře
Ubožák
život je mrcha
Hm manžel toužil po změně.....a proto všechnu péči a starost o postižené dítě nechal na manželce.Tak to je teda frajer. Kdyby to bylo obráceně ,tak by se psalo o "krkavčí matce".
Tady to je opravdu jasné, Tomáš posloužil jako špatné alibi. Psycholog má pravdu, možná jste přes samou péči o synka zapomínala na manžela , tak to celé působí. Navíc jste se potkali poměrně brzy a nebýt toho těhotenství, kdo ví, zda byste jinak byli spolu déle a vedli normální život i po střední škole. Vy jste tím přišli úplně o fázi randění a volný čas. V podstatě ve věku, kdy jste mohli ještě řádit, jste si zapekli na rodinu. Ta věc vás spojila i rozdělila zároveň. Mě to přijde vlastně naprosto pochopitelné. Ten vztah vyprchal lety a lety nekonečného stereotypu. Zkuste si vzít z toho to lepší, že byl s vámi po celý čas , kdy bylo třeba a odpustit a brát to jako nový start.
Možná potřeboval opravdu změnu a možná je nyní více chválen. Má pocit, že je potřebný a třeba potřebuje slyšet, jak jeho péče a snaha ulehčí práci. Starosti se nějak začaly dělit a možná i nynější partnerka mu dodá obdivu, který se vytratil v šedi stereotypu.
Nicméně to pro paní Radku musí být hodně zvláštní a bolestivé. Tolik toho spolu překonali...
Možná i proto, že byl z domu zvyklý mít denně před očima postižené dítě. Ale u té nové holčičky neměl výčitky, že on ji takovou zplodil.