Když se řekne překvapení, obvykle mě napadne něco nepříjemného. Přitom existují i krásná a příjemná překvapení, jen asi nepřichází moc často. A když už přijdou, obrazně řečeno nám vyrazí dech.

překvapeníJako mé kamarádce Natálii, která není vůbec zvyklá na to, že by ji její manžel jakkoliv překvapoval. Myslela si, že toho ani není schopen. „Marek je typický vědec, hodný a slušný chlap. Vzali jsme se hodně mladí, děti máme skoro dospělé, je to taková manželská nuda po dvaceti letech. Ale to si nestěžuju - mám svou práci, kamarádky, koníčky, rozhodně nesedím doma a nevzdychám, že bych chtěla něco lepšího. Navíc se nehádáme a náš sexuální život je taky v pořádku.

Máme už zajetý režim, který prakticky funguje každý den stejně. Nekonají se žádné velké změny, žádné výkyvy nebo překvapení. Marek taky nerad cestuje. A tak jezdím na výlety a poznávací zájezdy s kamarádkami a jemu to nevadí. Myslím, že jsme oba spokojení.

Po těch letech už jsem nic jiného ani nečekala, nemám žádné romantické představy, ani jsem nedoufala, že se něco zásadního změní. A přece...

Už dlouho jsem toužila jet do Říma, tohle město mě lákalo víc než kterékoliv jiné. Říkala jsem si, že bychom tam mohly vyrazit s holkami, tak jsem o tom asi před měsícem řekla Markovi. „Jeďte, jasně, mě by to stejně nebavilo,“ odpověděl mi. Občas jsem se pak ještě zmínila, jak to bude skvělé, on se občas na něco zeptal, zajímalo ho, jestli už máme něco zařízeného. Bylo mi divné, že se ptá, ale neřešila jsem to.

Překvapení v kytici

Všechno mi došlo před týdnem. To jsme slavili dvacáté výročí svatby. Nijak zvlášť to neprožíváme, ale teď to bylo kulaté výročí, tak jsem uvařila dobrou večeři a koupila šampaňské. Děti nebyly doma a mě napadlo, že by to mohl být hezký večer, tedy jestli Marek dorazí včas, obvykle z práce moc brzy nechodí.

Dorazil dřív, a dokonce s kytkou! Byla jsem tak překvapená, protože to už několik let neudělal, vždycky jsme si k výročí dávali jen pusu, když jsme si tedy vzpomněli. Kytici jsem slavnostně ukládala do vázy, když jsem si všimla, že je v ní zastrčená obálka. Cože? Dává mi peníze, abych si něco koupila? Ptala jsem se, co to znamená, ale jen pokrčil rameny a řekl, abych se podívala. A já údivem skoro omdlela...

V obálce byly dvě letenky do Říma a poukaz na ubytování. Nevím, co ho to napadlo, ale v tu chvíli jsem se snad znovu zamilovala. Dostal mě. Řekl jen: „Nevadí, když s tebou pojedu místo holek já?“ Rozbrečela jsem se. A další události večera už asi popisovat nemusím...“

Natálie se pak dozvěděla, že se Marek s jejími kamarádkami domluvil, aby mu pomohly. To ale na jeho dobrém úmyslu nic nemění. Díky tomu oba za čtrnáct dní vyrazí směr Řím. Co říkáte, není to hezké překvapení?

Četly jste v našem magazínu:

Reklama