Za Ondřeje se provdala před dvěma roky a za celou tu dobu ji nikdy nevzal s sebou do práce. Ani ji neseznámil s žádným z kolegů při jiné příležitosti. Proto bylo nadšená, když jí známá v práci sdělila, že manželova firma letos zve na výroční večírek také partnery svých zaměstnanců. Jen jí přišlo líto, že jí o tom neřekl on sám.
Foto: Shutterstock
„Doma jsem se ho narovinu zeptala, proč to přede mnou zatajil. Jen pokrčil rameny. Prý si myslel, že bych stejně nešla, když tam nikoho neznám. Já ho ale ujistila, že půjdu, a moc ráda. Neskákal radosti, ani se netvářil otráveně. Zase pokrčil rameny a řekl, když chceš…“ líčí nemastné, neslané pozvání Martina. Nicméně byla ráda i za ně.
Daný večer se hezky oblékla a svého partnera na večírek doprovodila. Jenže naposledy si jeho společnosti užila v taxíku. Jakmile na party dorazili, jako by zapomněl, že přijel s ní. „Začal se hned bavit s kolegy a já jen stála vedle jako nějaký přívěsek. Řešili pracovní věci, pak sportovní a já se neměla moc s čím na tahle témata zapojit. Ani je nenapadlo alespoň ze zdvořilosti mluvit o něčem neutrálním. Když už jsem s něčím takovým začala, jen mě odbyli,“ zlobí se zklamaná partnerka, která se po dvou hodinách odebrala sama k baru. Co ji ale naštvalo nejvíc, to přišlo vzápětí.
„Někdy kolem deváté hodiny dorazila i nějaká jeho kolegyně, se kterou strávil celý zbytek večera. Neustále něco probírali, smáli se a dobře bavili. Nepřestali ani tehdy, když jsem se k nimi připojila. Jen mě s ní seznámil, tím to haslo. I oni dva totiž řešili hlavně práci. Tedy alespoň co vím z těch pár minut, co jsem u nich vydržela stát,“ líčí nepříjemný večer Martina s tím, že Ondřej nereagoval ani na její narůstající nespokojenost. „Musel si všimnout, že se vůbec nebavím. A že jediný, kdo je ochotný si se mnou povídat, je nějaký postarší nemožný týpek, co mě evidentně balil,“ nechápe.
Měla chuť zvednout se a odejít, ale nechtěla udělat svému muži ostudu. Tak na něj trpělivě čekala až do jedné hodiny do rána, kdy ji odtamtud konečně odvedl. „Úplně jsem se divila, že si vzpomněl, že mě tam má. Hned v taxíku jsem se do něj pustila, jak se to choval. A jestli mu nebylo blbé vybavovat se tam celý večer jen s tou krasotinkou, zatímco mě nechal nudit se na baru a balit tím otrapou. Jen na mě nechápavě zíral a pak se do mě pustil i on. Co jsem si prý jako představovala. On byl přece v práci, a tak musel pracovat. Nikdy mě nezval ani nepřemlouval, abych šla taky. Bylo to čistě mé rozhodnutí,“ popisuje manželův náhled na věc, jímž jí vzal vítr z plachet. Najednou už nebyla natolik přesvědčená o své pravdě. Zlobit se na něj ale nepřestala.
„Nevím, možná ho osočuji neprávem. Vážně byl na pracovní akci. Navíc ta holka prý byla jeho blízká spolupracovnice. Jenže zároveň to přeci byla party, na kterou přišly i jiné manželky a přítelkyně. A nevšimla jsem si, že se k nim partneři chovali tak nevšímavě, jako Ondra ke mně. Jsem z toho dost rozpolcená, trochu i žárlím,“ přiznává Martina.
O vyjádření jsme požádali terapeutku Kristínu Pelikánovou:
Martina zažila velmi náročnou situaci, která byla nepříjemná hned z několika důvodů. Nejprve na sebe upozornila, že by na akci s manželem ráda šla, pak kolegové, kolegyně, která za situaci sice vůbec nemůže, ale vyvolala u Martiny žárlivost, chuť se sebrat a odejít, ale byl tam svazující pocit, aby neudělala ostudu. Pak, když ze sebe dostala své rozhořčení byla nepochopená. Naše emoce, prožívání, a to jak se někde cítíme, nejde oklamat a Martina se je rozhodla sdělit svému partnerovi. Říká, že se do něj pustila - co to znamená? A jak vnímá jeho reakci? Martina měla nějaké očekávání, což je pochopitelné, pokud jdeme jako doprovod na akci tohoto typu. Mluví ale i o tom, že už prvotní reakce na její přítomnost na večírku nebyla taková, jak si přála. Mé otázky by možná směřovaly k jejich vztahu jako celku... Jak by jejich vztah popsala? Partnerské dlouhodobé vztahy jsou vždy velmi citlivé téma, a tak záleží na situaci a na tom, jaký máme vztah mezi sebou (já a ona). Pokud bychom se viděly prvně, pak je pravděpodobné, že bychom zůstaly u situace na večírku. Záleželo by na Martině, kterým směrem by chtěla sezení vést.
O vyjádření jsme požádali terapeutku Kristínu Pelikánovou:
|
|
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Nevěra muže je naprosto v pořádku dámy a v historickém kontextu si za ni v podstatě můžete samy. Co ta vaše promiskuita v pravěku Hmm ?? A jste pořád stejné.
Jednou jsem s bývalým měla spicha ve městě kvůli konkrétnímu nákupu. Přijdu na místo, a koukám, byl v živém rozhovoru se ženou v mém věku. Pozdravím, postavím se k nim zboku, vzali mě na vědomí, ale hovor pokračoval dál, aniž by na mou přítomnost reagovali. Ona mě neznala, on to udělal schválně. Když se konečně rozloučili, povídám mu, zda si uvědomuje, jak se chová. Bylo mi srdečně jedno, zda to byla spolužačka nebo bývalá kolegyně. I o čem se bavili. Tohle bylo jasné gesto přehlížení člověka, který pro mě není důležitý, kterého beru jako úplnou samozřejmost. To je jen moje uklízečka, pradlena a kuchařka. Ta počká . A to bylo to, co mě urazilo. Ještě si mě dobíral, jestli snad nežárlím. A já si vzpomněla na akci, kde jsme byli s příbuzným párem. Viděl nás tam šéf bratrance a sedl si k němu, ženu tam neměl. Doma mi bylo několik následujících týdnů vyčítáno, že jsem se na toho pána ustavičně zubila a že jsem může tak ztrapnila, že měl chuť odejít a nechat mě tam. Že kdyby tam můj muž nebyl, to si umí představit, jak dobře bych se byla bez něj bavila. Ten člověk si sedl proti nám, to jsem měla otočit židli? Ani jsem s ním nemluvila, jeho profese je na hony vzdálená té mojí. Vzhledem k tomu, že jsme do společnosti chodili minimálně, po tomhle jsme opět dlouho nikam nešli. No patrně jsem si to nezasloužila.
Za sebe, pokud bych vysloveně manželem nebyla vyzvána, nešla bych tam. Udělala bych si večer podle svého, divadlo, návštěva , s kamarádkou bych se klidně šla někam bavit, nebo naopak zůstala doma a měla svůj program....a byli bychom spokojení oba.
Nechápu. "za celou tu dobu ji nikdy nevzal s sebou do práce. Ani ji neseznámil s žádným z kolegů" - a proč by to proboha měl dělat? Do práce se chodí pracovat. To není žádná seznamka nebo místo, kam se vodí manželky na exkurze. Mnohdy to ani není možné, aby jen tak za někým chodili do práce jeho rodinní příslušníci. Už z důvodu bezpečnosti. Ale tadyhle ta manželka se stejně dozvěděla o večírku, tudíž se s někým nějak seznámit musela. A doslova se tam vecpala, i když musela vědět, že v situaci, kdy tam nikoho nezná, nic neví o té firmě, o práci, co tam dělají a sama nemá kloudně o čem promluvit, tam bude stát jako ypsilon. A to se přesně stalo. Místo aby si řekla "no, to jsem holt nedomyslela", tak seřve manžela. Tipuju, že tohle manželství dlouho nevydrží.
Být pozvaná na takový večírek slovy - no, když chceš, tak tam nejdu. Na druhou stranu, byly tam manželky ostatních kolegů, kteří se k nim chovali normálně, tak manželova výmluva, že byl na pracovní akci a proto vrkal 4 hodiny do kolegyně ( to asi dělá i v práci ) by neprošla. Když už svolil, že půjde manželka s ním, měl alespoň zachovat nějaká společenská pravidla.
Do kolegyně může hučet zase v pondělí. Být na Martinině místě, začnu si Ondry víc všímat. A vůbec, když se nudila, měla mu v jedenáct říct, že je jí špatně, že asi něco špatného snědla, tak by ji snad manžel doprovodil domů. Chlap na jejím místě by se opil nebo porval nebo oboje, to jí teda neradím. Mohla se kolegyně líbezně zeptat, proč nevzala manžela, že se mohla bavit s ním.
Manželka se na ten firemní večírek vnutila, i když věděla, že tam nikoho nezná a mohla tušit, že se moc bavit nebude. Když se její tušení splnilo, je naštvaná. "Podala" si manžela. Hned v taxíku. A proč? Protože se nudila. Manžel měl přece před svými kolegy a kolegyněmi předvést, jak je jí oddaný.
Na vánoční a jiné firemní akce od jisté doby nechodím. Jsem sice již v důchodu, ale občas zastupuji za dovolené či nemoci bývalých kolegů, takže jsem s pracovními problémy seznámena (na večírky mne vždy zvou). A to je důvod proč tam nejdu - do poloviny se pracuje, potom se jedna část opije a je otravná, druhá zmizí za jiným "účelem" a večírek se stane pouze trapnou událostí, kterou by někteří rádi vymazali ze vzpomínek. A to nebývají partneři zváni...