Jitka ani Štefan (41), rodiče dvou dětí v pubertě, nemají zase tak nízký plat. Jenže na rozdíl od životních nákladů neroste. Tak se shodli, že je na čase pečlivěji rozmýšlet, kam jejich peníze půjdou. Aby i něco našetřili na případné horší časy. Jenže právě v tom je kámen úrazu. Zatímco on se jako první vzdal svých zálib, ona něco takového udělat odmítá. A sobecká si vůbec nepřipadá.
Foto: Shutterstock
„Jednou týdně chodím do soukromé stáje projet se na koni, dvakrát do týdne zase v pauze na oběd na power jógu. A jednou za měsíc pak s kamarádkou na večeři a víno. Bez ničeho z toho se obejít nedokážu. Odmítám se o tenhle únik do jiné reality připravit. To ovšem Štefan naprosto nechápe. Neustále mi moje volnočasové aktivity vyčítá. A sebe dává za příklad,“ popisuje nepříjemnou situaci Jitka, jejíž manžel se většiny svých nákladných zájmů před pár měsíci skutečně vzdal.
Přestal chodit dvakrát týdně s kamarády na pivo, nekoupil si permanentku do posilovny ani na fotbalová utkání. „Připadá mi to tak správné, jinde ušetřit nedokážu. Pivko si můžu dát i doma u zápasu v televizi. Nerad bych se omezoval v jídle nebo prodával auto, které potřebujeme. Z něčeho se ale spořit a platit rostoucí účty musí, což Jíťa asi nechápe. Každá koruna dobrá. Může třeba začít chodit běhat nebo cvičit doma podle videa na Youtube. A to víno si s kámoškou může taky dát doma. Jenže to je hned oheň na střeše, když něco řeknu,“ stěžuje si Štefan s tím, že když se vzdal svých zálib on, měla by tím pádem i jeho žena. V opačném případě je sobecká.
„To já bych zase raději šetřila na jídle. Nemusíme mít každý den maso nebo teplou večeři, stačí i menší porce,“ oponuje mu Jitka a pokračuje: „On se rozhodl přestat dělat, co ho baví. Já ho k tomu nenutila. Tak ať nenutí ani on mě. Chodím do práce, vydělávám, tak co? I když jsme rodina, jsou to moje peníze, nejsem ničí otrok,“ dodává rozzlobeně.
Zdroj informací: respondenti Jitka a Štefan
Čtěte také:
Nový komentář
Komentáře
TragiKomicke :-)
Budto je v rodine mozne dojit k rozumnemu kompromisu nebo ne. Nema smysl aby ustupoval pouze jeden. Vsichni maji tahnout za jeden provaz ... spolecne a v jednom smeru. Kdyz si to jeden z tech dvou dospelych neuvedomuje, je cas na zmenu.
Popravdě řečeno, nevím, které z těch aktivit bych se vzdala. Koní určitě ne, jóga je prospěšná pro zdraví a žádné cvičení u televize by mě nebavilo, musela by to být večeře s kamarádkou. Musela bych navařit, koupit ve vinotéce víno a kamarádku pozvat domů. Manžel by se válel u sportu v TV, puberťáci zalezlí v pokoji u tabletu, tak by to snad šlo. Jsem opravdu ráda, že jsem potkala mého muže a takové záležitosti nemusím řešit.
On měl nákladnější koníčky. Pivo 2x týdně (i když předpokládá, že chodí "na jedno") vs. 1x měsíčně víno a večeře. Permanentka měsíční na fotbal je dražší než 1x projížďka na koni týdně (aspoň v mém okolí). Ale sport by si měl nechat - posilovnu nebo fitko, není nutno si odříct vše, navíc endorfiny a moci vypadnout z domu a přijít na jiné myšlenky je fajn. A maso denně zdravé není, ani nutné, takže se nevztekat, že by rodina mohla najednou jíst třeba dušenou sezónní či bedýnkovou zeleninu, luštěniny nebo polévky, které zasytí. Koneckonců je pravda, že ona jej do ničeho nenutila. Já si třeba také koupím víno a dám si večeři v restauraci, zaplatím kino či divadlo i pro tetu a mámu svátečně. Jednou mi chlap zkusil zaremcat, já vydělávám, mohu si to dát kam potřebuji. V účetnictví mám navíc pořádek, takže mám rezervu a investuji. A raději udělám večeři za 20 korun pro jednoho, abych si mohla dopřát nějaký ten výstřelek.
Matka snů. Aby si mohla zajezdit na koni, zacvičit jógu, sama se jít rozšoupnout bude trpět celá rodina hlady.
Bohuzel nikde není psáno, kolik vydělávají, jaké jsou měsíční výdaje, zda bydlí ve městě nebo na venkově, kde je zřejmě auto nutnost. Jezdectvi je pravděpodobně nákladným koníčkem, ale jak píše pan Chrz, ony týdenní jízdy na koni by si Jitka mohla odpracovat a tím pádem jezdit zadarmo. Bohužel také chybí podrobnosti, kam chodí s kamarádkou na ty večeře a víno. Na jídle se ušetřit dá, aniž by člověk musel hladovět. Je to všechno o domluvě.
My to máme jednoduché. Konečně děti vyrostly do věku, kdy mámu nepotřebují každou minutu. Tak jsem si před 14 dny šla poprvé po 12 letech, kdy jsem byla těhotná nebo jsem kojila nebo by to děti nedaly, s kamarádkou na víno. To byl takový relax, vypnutí, to byl balzám na duši. Tak jsme se dohodli, že pokud jednou půjde manžel na pivo, podruhé půjdu já. Nebo spolu, když bude hlídání. A opravdu mi jeden, dva večery měsíčně ve vinárně nepřijdou jako nadstandardní. To cvičení by se dalo dělat doma, to je pravda. Já dokážu ušetřit na jídle a děti nestrádají. Ono stačí uvařit třeba omáčku na 2 dny, pak se ušetří i za energie a čas, nakupovat v akcích, promyšleně. Určitě nemáme denně maso (ani to není zdravé). Ale třeba zeleninové polévky, různé saláty, domácí pizza, sladká jídla...
Pro mne je ta rodina jakoby z jiného světa. Matka rodiny prostě "musí" jít občas do vinárny a "musí" jezdit na koni. Není napsáno, jaké jsou finanční možnosti rodiny, kolik přispívá do společné domácnosti manžel, kolik manželka. Jakým mimoškolním činnostem se věnují jejich děti a jak jsou tyto činnosti finančně nákladné. Masta si sobecky prosazuje svoje. Aby si jednou děti sobecky neprosadily jen to svoje, pak se bude tato matka dovolávat soucitu, že má sobecké děti.
Sorry jako, ale koně, jóga a večeře ve vinárně, to je nadstandard. To si můžu dovolit, když si na to vydělám a po zaplacení všeho potřebného, pokud mi na to zbyde. Jestliže téhle rodině na to nezbývá, má pán pravdu, prostě se nemůžou vyhazovat peníze za blbosti. Souhlasím s panem Chrzem níže - pokud manžel dotuje Jitce koníčky, sám se svých zálib vzdal ve prospěch celé rodiny, ale ona se nehodlá omezovat, tak je to sobecká koza. Aby se nedivila, až jí manžel řekne, že nebude žádná dovolená, projezdila jsi to na koni, nazdar. Jo, šatičky, botičky, kabelky? Nic nebude, nemáme na chleba. A šetřit na jídle u dvou pubertálních dětí, které naopak potřebují dostat právě co nejvíce a co nejlepších živin, to snad Jitka nemyslí vážně. Normální člověk si sám utrhne od úst, než aby šetřil na dětech.
Paní Jitku lituju. Ona tohle zřejmě považuje za konec světa. Ani neví, čeho všeho by se dokázala vzdát, kdyby došlo k nejhoršímu. Ale dávám jí za pravdu v tom, že nejvíc se ušetří na jídle. I když mají doma puberťáky, promyšlené vaření by všem mohlo prospět a ani by se nemusely zmenšovat porce.
v článku chybí zásadní informace. Kolik kdo z nich přispívá do společné pokladny a kolik z ní čerpá.
Třeba ty jízdy na koni můžou být za 8 stovek za hodinu, stejně jako zadarmo, když tam půjde občas kydat hnůj a hřebelcovat koně (kamarádka byla členkou jezdeckého oddílu a nestálo ji to ani korunu, ale musela přiložit ruku k dílu). Stejně tak se výrazně liší ceny za jógu, lze se dostat na nějakých 150 korun na hodinu a není problém i přes 500 za hodinu. A večeře s vínem s kamarádkou může mít za tři stovky, stejně jako za tisícovku.
Pokud si paní na svoje koníčky vydělá, tj. do společné pokladny přispívá stejně jako její partner a platí si je z toho, co zbude, tak je to její soukromá věc. Pokud se nechá částečně dotovat, tj. ve výsledku vlastně část nákladů na své koníčky platit z peněz partnera, tak to sobecké je se o tom absolutně odmítat bavit.
kompromis