Blížící se Vánoce ve většině z nás zpravidla nastartují duševní pochody, které se zcela vymykají z normálu. V polovině listopadu dostávám třesavku z obavy, že nic nestihnu, letos to prostě určitě dopadne příšerně, nebudou dárky, cukroví, ryba, stromek, uklizeno, nazdobeno, napečeno, nasmaženo … no prostě obvyklé předvánoční děsy. Jako každý rok ovšem celou situaci řeším
Některé z nás však berou tyto každoroční vánoční přípravy natolik vážně a zodpovědně, že nejpozději s rojením svatých mužů a ďáblíků propadají trudnomyslnosti, chandrám a depresím podobným stavům. Většinou však zcela bez rozumného důvodu – jejich domácnosti jsou bez poskvrnky (dokonce i šuplíky mají zespodu umyté), perníčky a zázvorky už odpočívají a měknou v krabicích, dárky jsou zabalené, opatřené jmenovkou a uložené na místě, odkud budou na Štědrý den vyzvednuty, prostě všechno klape, jak by mělo.
Protože tyto ženy nedisponují pojistkou O.T.N.D., předvánoční chmury je doslova nutí k provádění mnohdy nepochopitelných kousků, kterým bych sama neuvěřila, kdyby takto “postiženou” nebyla jedna má kamarádka, jinak neobyčejně schopná, inteligentní, duchapřítomná, a navíc velice atraktivní žena.
Všechno to začalo, když slavila první Vánoce ve vlastní domácnosti a nabyla dojmu, že jen naprostá dokonalost je dostačující. Toho roku se doslova hroutila při pomyšlení, že má napečeno jen patnáct druhů cukroví, a to je už, proboha!, polovina prosince, že dosud v bytě nenaleštila vše, co takový zásah snese, a sžíraly ji pochybnosti, zda jedle, kterou jen stěží procpala dveřmi na balkon, nebude příliš malá. Večer před Štědrým dnem se celý byt doslova skvěl čistotou, dýchal útulností a snad z každého rohu ty Vánoce vykukovaly. Jen z očí mé ubohé kamarádky zíral děs – byla zcela vyčerpaná a pomyšlení na příští den a rybu jí moc radosti a chuti do života nepřidávalo.
Tak to vedla ještě pár neutěšených let – Vánoce ji prostě vždycky dostaly a myšlenka na prosincové dny se začínala pojit s představou vypolštářované cely. Za to, že v ní neskončila, vděčí úžasné vlastnosti lidské mysli, která si bez naší vůle dovede ve většině případů docela dobře porad
Kamarádka prostě jednoho roku nalezla skvělý lék – nakupování. Zjistila, že tato činnost jí přináší to správné uvolnění, a konec konců spojí příjemné s užitečným, protože se báječně odreaguje a přitom pořídí potřebné vánoční dárky. Několik let tenhle systém fungoval dokonale, jenže pak se to celé nějak podivně zvrtlo. Od jisté doby vyrážela den co den pod záminkou nákupu vánočních dárků na spanilou jízdu obchody. Měla jsem podezření, že už příliš nerozlišovala, jestli právě vstoupila do železářství nebo klenotnictví, jejím cílem bylo prostě cokoli koupit. Během pár dní dokázala natahat domů neuvěřitelné množství věcí, které nejenže jako dárek pro kohokoli byly naprosto nepředstavitelné, ale povětšinou se jednalo o předměty, jejichž smysl patrně unikal už výrobci a jen nepochopitelnou souhrou náhod se propracovaly až do něčí domácnosti. Toho roku, kdy nakupovací mánie vrcholila, řešila kamarádka problém, komu věnovat kožešinové papuče velikostí tak na obra Koloděje a pět párů vzorovaných jedovatě zelených punčocháčů. Protože si nebyla tak docela jista, jak se tyto úžasné poklady dostaly až k ní domů, pojala rozhodnutí od příštího roku nakupovat “racionálně”.
A opravdu své předsevzetí dodržela – poté, co obstarala dary pro celé širé příbuzenstvo, vydala se opět na tažení obchody, opět pod záminkou nákupu dárků, ovšem tentokrát již nejednala nijak zbrkle a bezhlavě, spíš naopak. Jejím cílem se staly krámky, do kterých by během roku nos nestrčila, ale tato doba jí připadala právě tak vhodná k tomu, aby prošmejdila všechna drahá zlatnictví, nóbl obchůdky s oblečením a báječně vonící parfumerie. Tady byla rozhodnuta zrealizovat všechny ty tajné sny, co jich celý rok měla, vždyť teď přišla ta správná chvíle, kdy si mohla trošku vyhodit z kopýtka. Tedy udělala si radost tu i onde a v příjemném rozpoložení dorazila domů, aby se se svými úlovky ještě potěšila, než je předá k zabalení “dárci”.
Pár roků tento způsob zahánění chmur fungoval báječně, jenže osud je potvora a tropí všelijaké kousky. Zkrátka a dobře, jednoho dne, a zrovna v kritickém předvánočním období, přišla na to, že si její manžel našel mladičkou přítelkyni. Přestože ji tato skutečnost naštvala víc než dost, zachovala chladnou hlavu a o milém zajíčkovi si leccos zjistila – mimo jiné i to, že udržuje paralelní vztah s relativně pohledným mladým mužem, kterého, ano, svět je opravdu hodně malý, vídá občas na pracovních poradách. A toho roku našla ten nejbáječnější lék na předvánoční deprese – prostě milému mladíkovi dovolila, aby se do ní zcela bezhlavě zamiloval, hýčkal ji a všelijak rozmazloval. Té zimy nechodila po obchodech sama a bylo jí jasné, že na čem její oko se zalíbením spočine, to sice nenalezne pod vánočním stromečkem doma, ale jako dárek k ní onen kýžený předmět jistě
A protože byl adventní čas, kdy se dějí podivné věci, stalo se, co se stát muselo – když si zkoušela úžasný briliantový prsten a nemohla se na ten třpyt vynadívat, koutkem oka zahlédla cosi povědomého. Pohlédla tím směrem a zůstala jako solný sloup – její vlastní manžel pár kroků od ní po boku své slečny na ni zíral stejně nevěřícně jako ona na něj!
Jak dopadla slečna s mladíkem, to se nikdy nedozvěděla, ale toho roku našla pod stromečkem neuvěřitelně sexy prádlo a kožich o dvě čísla menší, než by byla potřebovala. A manžela. A také se toho roku definitivně zbavila předvánočních depresí.
Nový komentář
Komentáře
Protože jsem na manželovu nevěru nikdy nepřišla,/buď byl tak šikovný,nebo věrný/,kupuji si sexy prádlo i kožichy sama.
Nevěry si čas nevybírají,bohužel,taky jsem kdysi něco podobného prožívala.
Žížala: Tak přesně tohle, včetně plakání si v náručí, jsem zažívala před rokem, jen ještě o týden dřív. Lexaurin taky znám. Teď to máme tak, že jsme přáteli, přesto na něj stále myslím a říkám si, proč to nedopadlo jinak? Držím palce, ať všechno přebolí.
*Hvězdička: vydrž. Jsem podobný případ. Od 15 let jsme spolu, po 13 letech přišel pro mě pád z oblaků .... dohodli jsme se, že tedy půjdeme od sebe a ejhle, on nedokázal odejít. Prý se ty roky nedají jen tak smazat. Takže jsme stále spolu, mě sice trvalo dlouho, než sem jeho nevěru překousla, ale věř mi, že už ty loňské vánoce byli moc hezké a doufám, že ty letošní budou ještě hezčí :-) Hlavně si musíš udělat v hlavě pořádek. Já to dlouho nedokázala a pak jsem se zbytečně trápila otázkami typu udělá mi to znova? atp. To si rozhodně zakaž nebo utrápíš sebe i jeho. Držím palečky
*Hvězdička: nějakou dobu mu ale dej, aby sis pak nevyčítala, že ses unáhlila...
ještě k původnímu tématu - já jsem takový namíchaný typ - celý měsíc se hroutím, že nic nestihnu, proto, že se hroutím, nemám čas, v prosinci je i mnoho dalších aktivit a pak si 4 dny před štědrým den řeknu to OTND a hele - ono to dopadne a vcelku normálně!
Hvězdičko: cha, kdo se požene za 2 dětma? kterejkoliv hodnej chlap a věř mi, že jsou. Jen třeba někde kousek dál a není na něj zrovna vidět. Vydrž, udělej si pohodu s dětmi a na vánoce nějaký jiný program, než jste byli zvyklí. Držím palce!
*Hvězdička: mně totéž provedl manžel přesně před 10 lety, řekla jsem si, že mu dám čas a rok počkám. Tak jsem počkala rok, ještě jeden, další - až z toho bylo 6 let, pak jsem podala žádost o rozvod. Dnes, když jsme už třetí rok rozvedení, teprve přišel ex-manžel na to, že jsem ta nejlepší, kterou v životě potkal a chtěl by zpátky. Ale já už ho nechci... Některým to trvá zatraceně dlouho, než se jim rozsvítí ...
*Hvězdička: pokud jste si takhle rozuměli, myslím že je to fakt jen otázka hormonů...podle mě ho budeš mít za chvíli zpátky...až se milenky nabaží, bude se mu stýskat po všech těch akcích co jste spolu podnikali...
pak bude záležet na tobě - jestli ho vezmeš zpět...
*Hvezdicka: kdyz se clovek zamiluje, ve velke vetsine pripadu se chova jak pubertak, pali mosty atp...tezko se to vysvetluje ale chemie je chemie a kdyz hormony zaplavi mozek, tezko se pak uvazuje logicky ;) ted zalezi jaky je...az se mu rozjasni, jestli se vrati...
Zase úklid, stres a nákupy. Co trochu romantiky, vážená redakce??? Nebo mám tenhle článek o nevěře považovat za romantický?
:-D
:-)) Super.
Kelly: No prsteny se trpytem diamantu nejsou pro horních 10 000.... daj se sehnat ty co maj maly diamant docela levne :-)))))
pokud tenhle článek není míněn ironicky, což doufám že je, je to ta největší hloupost co jsem kdy četla:-((((((((
Gabi: Asi že když si manžel najde milenku, máš jít napřed nakupovat a pak si narazit nějakého mlaďocha:-))))
... to byla ale kravina ...
Každý s každým a všichni jsme happy. Obrázek dnešní doby a morálky ...
Co má ale nevěra a intriky s Vánocema společného ???
... a navíc, třpyt briliantového prstenu ..., cha cha, pro koho tyto články píšete??? Pro horních 10.000 ??? Tak to už chápu ...
A jaké z toho plyne poučení ? Že chorobné nakupování se opravdu vyplatí ??? :-)))
Žížala: Proboha, proč jste se rozešli, když jste si plakali v náručí? Připadá mi, že to ani jeden z vás nechtěl... není ještě nějaká cesta zpátky?