„Vždycky jsme to měli trochu naopak, než by se možná čekalo. Já můžu klidně žít v drobném chaosu, ale manžel je na pořádek pes. Když jsme ještě neměli dítě, měla jsem časově hodně náročnou práci, takže mi toleroval, že domácnost tolik nestíhám, i když mi to samozřejmě čas od času taky vyčetl. Ovšem co jsem s dcerou doma, jsou výčitky na denním pořádku,“ tvrdí Jitka.
Foto: Shutterstock
Její manžel totiž začal působit jako kontrolor kvality domácího úklidu. A když přijde z práce, většinou jen kritizuje, že má dcera všude roztahané hračky, že je na stolku hrneček s ranní nedopitou kávou nebo že Jitka nedoplnila toaletní papír na záchodě.
„Dcera je hodně živá a náročná, takže přes den vyžaduje opravdu hodně pozornosti. Jediný volný čas, který mám, je v podstatě hodina jejího odpoledního spánku. A to opravdu nemám chuť naběhnout na mytí nádobí, ale chci si třeba jen tak posedět s knížkou. Základní úklid ale zvládám, hlavně tedy o víkendu, a rozhodně bych se urazila, kdyby někdo tvrdil, že mám doma bordel. Manžel je ale jiného názoru,“ říká Jitka.
Není to ovšem tak, že by jen mluvil, kritizoval a sám nic neudělal. Často přiloží ruku k dílu, ale má u toho řeči ve stylu, že kdyby chlapi v práci viděli, že má ženu celý den doma, a přitom musí uklízet, vysmáli by se mu.
„Moc bych si přála, aby manžel přestal lpět tolik na pořádku a cenil si radši jiných věcí. Třeba toho, jak se starám o naši dceru a že se jí opravdu věnuju. To je snad důležitější než nablýskané zrcadlo. V tomhle ohledu s ním ale není řeč,“ uzavírá Jitka.
Zdroj: respondentka Jitka
Čtěte také:
Nový komentář
Komentáře
Tak ať uklízí sám. S ním bych byla hotová raz dva. Víte, Jitko, on si k vám dovolí ppuze to, co vy mu dovolíte aby si dovolil.
Že by obsedantní kompulzivní porucha a spouštěčem může být neumytý hrnek?
Jestli kontroluje až buzeruje, možná trpí neléčenou úzkostí a když není všecko na svém místě, pak se takhle projevuje. Já si srandu nedělám, sama vím, že kolikrát není jednoduché vydržetani sám se sebou. Třeba já, když po obědě neuklidím nádobí, si čtení fakt nevychutnám, a to si myslím, že jsem pořádná jenom průměrně.
Ono to s tím pedantem nebude tak horké - ranní nedopitá káva na stole večer, to nejde ten hrnek odnést aspoň na linku? Dcerce snad Jitka dává najíst a sama taky jí, to po vaření nemyje nádobí a počká, až přijde manžel z práce a udělá to? Doplnit toaletní papír je základ, jak ho někdo spotřebuje, hned doplní aby při dalším použití WC byl k dispozici, ono přijít na WC a muset nejdřív sehnat papír není nic příjemného. To není o naběhnutí na úklid, ale o tom netrousit za sebou nepořádek. S dvouletým dítětem to fakt jde zvládnout.
Manželka na úklid nikdy moc nebyla, vždy za sebou trousila a neuklízela svoje věci. Měla náročné povolání, tak jsem to vždy v klidu udělal já. Nyní je doma s dcerou, ale co se děje nyní je už moc. Neumyté nádobí po celém bytě, časopisy, hračky. Upatlané kliky, zrcadlo. Je celý den doma tak snad základní úklid může dělat průběžně a ne jednou týdně o víkendu. Když už to nervově nevydržím a začnu uklízet, tak se jí to taky nelíbí, prý jen kritizuju a nevím jak má náročné dny.
Toleroval? Když je pedant na pořádek, tak je OK že si ten absolutní pořádek udržuje sám. Není on tak trošku "magór"? Jen aby později nezavedl brachiální tresty. Přestaňte jeho zálibu v "pořádku" řešit s cizími lidmi po internetu, prostě si to s ním vyříkejte nebo vyřvěte anebo ho prostě pošlete do ... háje.
Mojí kamarádce manžel opravdu přejížděl prstem v bílém hadříku vršky nábytku a dveří. Existuje taková říkanka - bordel v bytě, štastné dítě :-). Nic se nemá přehánět, ani nepořádek, ani míra úklidu a kontroly. Ostatně, to množství alergií, kterými dnešní děti tak často trpí, má kolikrát zdroj v totální vydezinfikovanosti domácností. Organismus dítěte nemá vybudovanou přirozenou obranyschopnost a je vystaven neustálým atakům chemie.
No, základní poučka všech novopečených maminek je, když dítě spí, spím taky :). Dobře, většina nespí společně s miminkem, ale naběhnout na úklid, aby manžel při kontrole s bílou rukavičkou byl spokojen, je jak z říše nevzdělané panímámy roku 1925 :D. Jestli mladého muže vytočí neumytý a zapomenutý hrnek, tak asi není v práci dost vytížen. Anebo je slabší na hlavu. Věta, že manželce dříve TOLEROVAL, že po práci nezačíná ještě druhou směnu doma, je úsměvná a také trochu nebezpečná. Jako že cože? I jedno dítě dokáže být dost náročné, a já docela chápu, že má mladá matka nastavené priority tak, jak má. Nikde není řečeno, že se doma brodí bincem. Jen manžel má paniku z toho, že jsou doma na zemi hračky a někde stojí hrnek a WC papír není v pozoru. Proboha, užívejte si dítěte, na leštění nábytku budete mít dost času v důchodu. Moje maminka vždy říkala, že buď bude šťastné dítě a matka nebo lesknoucí se domácnost a uštvaná manželka a nešťastné dítě. Někteří pánové, a bohužel i dámy, nedokáží rozlišit dlouhodobý nepořádek a domácnost, která se používá, tudíž sem tam někde něco stojí,jako třeba hrnek od kávy.
Za prvé - dva lidi, co se nedokážou domluvit ani na tak základní a jednoduché věci jako je úklid, se nikdy neměli vzít a mít dítě. Ale už se stalo, a tak je na místě vyvinout veškerou snahu o vyřešení problému. Za druhé - osobně jsem toho názoru, že žena, která nemá na starost nic jiného než domácnost, sebe sama a jedno zdravé dítě, a nezvládá to, taková by měla skutečně popřemýšlet o své schopnosti si organizovat čas a práci. Ale Jitka toho evidentně schopná není, je uražená a nehodlá nic měnit ani řešit. To samo o sobě není dobrý přístup. Za třetí - nabízí se velmi jednoduchá možnost, a to přenechat manželovi dceru, úklid i vše ostatní v domácnosti na jeden víkend až týden, odjet na tu dobu někam daleko, nejlépe tam kde není signál, a nechat ho, aby si to vyzkoušel sám. Je ovšem možné, že až se Jitka vrátí, zjistí, že to její muž bez problému zvládal a že si tedy spíš nepomohla. Každopádně by to ale ukázalo, jestli je opravdu tak málo uklizeno nebo jestli se Jitka skutečně tolik moc věnuje dceři, až nemá čas umejt hrnek.
Klidně mu řekněte, že když mu tak vadí nevylestene zrcadlo, ať si ho nalesti sám. Ale pokud si to můžete finančně dovolit, raději zdrhejte.