Dnešní téma nenechalo chladnou ani čtenářku Gobi, která nám popsala, jak vypadá dělení povinností mezi ní a jejím manželem, když přijde na jejich dva plechové miláčky.
Dobré ráno, nedá mi to, abych vám po dlouhé době nenapsala.
Jako vdaná matka od dvou dětí, bydlící na vesnici, denně dojíždím do zaměstnání vlastním vozem. Také můj manžel vlastní vůz a obě auta obývají dvougaráž.
Pokud řídí moje polovička, jízdu autem si užívám, mlčím a prakticky se nestarám o to, jak si na silnici poradí, protože mu důvěřuji. Taky ale občas jezdím s kolegy z práce autem na služební cestu. Posledně, když řídil kolega, jsem dostala vynadáno, že nehlásím obligátní "z prava dobrý". Prý je spolujezdec od toho, aby hlídal..... tak vám nevím.
Ale pro odlehčení napíšu, jak fungují řidičská práva a povinnosti v naší rodině.
Hned na začátku, když jsme koupili druhý vůz, si můj muž donesl z práce řvavě žlutou lepící pásku, kterou nalepil svisle na zeď proti našim dvěma parkovacím místům se slovy "toho je moje polovina a toto tvoje polovina :-)". Od té doby mám vlastní prostor, ve kterém může bydlet nejen moje auto, ale třeba zazimované květiny, květináče, papírový sběr a podobně. Na "manželově polovině" se pro změnu o místo s autem dělí nářadí, čerpadlo, uskladněné dřevo, pneumatiky a tak dále.
A jak to funguje s obstaráváním auta? Věta "Tvoje auto - tvůj problém!" poprvé zazněla, když jsem na dálnici dostala kamínkem do čelního okna a rozšklebila se mi tam pavučina. Velice nerada jezdím do servisů, opraven a podobně, kde si připadám jako exot - například posledně jsem chtěla vyměnit dvě žárovky v předním světle v místě, kde je jen jedna :-). Nebo například když přijíždím do servisu s nějakým problémem, který (asi) slyším či vidím jen já, chlapi se šklebí a já bych nejraději svého muže odstřelila, že musím řešit takové nepříjemnosti. I do myčky, na výměny oleje, tankovat nebo třeba dofoukávat penumatiky si jezdíme každý sám.
Existuje jedna věc, o kterou se společně dělíme, umýváme a čistíme interiéry našich obou miláčků, vysáváme, umýváme a leštíme skla.
Přiznávám, že jsem si na tenhle přístup musela zvykat, ale na druhou stranu dneska se cítím v tomto ohledu nezávislá, a to je moc dobře.
Milé ženy-in, přeji Vám šťastnou cestu!
Gobi
Text nebyl redakčně upraven
Dnešní téma zní: NEKECEJ MI DO ŘÍZENÍ!
A budeme si povídat o tom, zda vám, nebo naopak vy někomu mluvíte do řízení a proč. Otázky tedy zní:
- Jak jste na tom se svými spolujezdci, milé dámy? Jsou ukáznění, nebo vám pijí krev?
- Koho jste si vzaly jako spolujezdce při svých prvních soukromých jízdách?
- Mluví vám partner, nebo někdo jiný do řízení?
- Jak na to reagujete? Berete to s klidem, nebo se vztekáte?
- Kritizujete vy během jízdy něčí styl řízení?
-
Své příspěvky a náměty můžete posílat už teď na e-mailredakce@zena-in.cz
Vítězka nejlepšího příspěvku získá půvabnou kosmetickou řadu od společnosti AVON, ve které je luxusní tělový olej ve spreji a krém (viz. obrázek níže)
Nový komentář
Komentáře
Já si myslím, žeje to správně. Proč by jinak součástí řidičských zkoušek bya údržba vozu?
Znám pár žen, co zničily auto, protože si nevšimly že jim svítí nějaká kontrolka (většinou to bylo chlazení nebo mazání motoru) a pak se hrozně divily. Všechny se mimochodem rekrutovaly z rozvedených dam, kterým po rozvodu zbylo auto na krku. Takže tenhle postup chválím a věřím, že když bude potřebovat pomoct s něčím nad její síly (a zajet do servisu zvládne opravdu každý) tak jí rád pomůže.
jastura — #1 no...ale to je její auto Snad není problém zajet do servisu- rozhodně zajímavější než nakupovat v obchoďáku
Na jednu stranu tě obdivuju, taky mám "své" auto, ale na starost ho má manžel. Je naivní, dal mi do kurfu starý kabát, to prý kdybych musela měnit rezervu, když já ani nevím, kde ji v autě mám.
jastura — #1 předběhlas mě
Kdyby mi přítel řekl, že je to můj problém, staral by se od té chvíle o všechny své věci sám. Tvé kalhoty, hlad... tvůj problém.. Jsem ráda, že si doma pomáháme a kdo má buňky na řešení vzniklého problému, řeší ho a druhý mu pomáhá.