Manukový med se získává z nektaru květů balbínu metlatého, stromu, který roste na Novém Zélandu. Vyznačuje se silně kořeněnou chutí s dotekem máty a také svou vyšší cenou. Skleničku o hmotnosti 250 g seženete přibližně za tisíc korun.

Tato cena má být ovšem údajně ospravedlnitelná jeho téměř zázračnými účinky na lidské zdraví. Přisuzuje se mu antivirový, antibakteriální, protizánětlivý a antioxidační vliv. Z čehož vyplývají zdravotní obtíže, proti kterým se manukový med používá:

Hojení ran
Americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) v roce 2007 posvětil schopnost manukového medu hojit rány, popáleniny či bolestivé vředy. Studie prokázaly, že urychluje regeneraci kůže a vytváří ochrannou bariéru zabraňující vniku bakterií a virů, dezinfikuje a ulevuje od bolesti.

Zachování zdraví zubů
Manukový med je také účinný v boji proti ústním bakteriím, které způsobují zubní plak a kámen. Lidé, kteří třikrát denně (po denních jídlech), žvýkali žvýkačku z manukového medu, měli v ústech méně plaku než ti, kteří žvýkali klasickou žvýkačku. Přestože cukrovinky, kam se med řadí, zubní kaz spíše způsobují, u manukového medu to nebylo při konzumaci v přiměřeném množství prokázáno.

Zmírnění bolesti v krku
Dalším účinkem je schopnost poskytnout úlevu při bolesti v krku. Med napadá škodlivé bakterie, a tím redukuje zánět. Jedna studie zjistila i to, že med může mít také obdobný vliv jako pastilky proti kašli.

Prevence žaludečních vředů
V tomto ohledu se výsledku výzkumů rozcházejí. Zatímco jeden naznačuje, že manukový med může pomoci léčit žaludeční vředy, druhý to neprokázal.

Zlepšení trávení
Potenciál má manukový med i s ohledem na syndrom dráždivého tračníku a jeho projevy v podobě zácpy, průjmu, bolestí břicha apod. Studie ovšem byly zatím provedené jen na zvířatech.

Léčba akné
Protizánětlivé účinky medu by se možná daly využít i při léčbě akné, což naznačují některé výzkumy.

Vyplatí se?

Nyní se ovšem nabízí otázka, jak si vede dražší manukový med ve srovnání s levnějšími a známějšími variantami, které jsme jmenovaly na začátku článku.

Antibakteriální účinky se totiž přisuzují i ostatním druhům medu, zejména díky obsahu enzymu, který vytváří peroxid vodíku. Studie z roku 1991 ovšem prokázala, že manukový med je jediný, který si schopnost zabíjet bakterie zachovává i po odstranění zmíněného enzymu (ten může mizet při tepelném ošetření). Zajišťuje ji totiž látka jménem methylglyoxal. S ohledem na to jsou jednotlivé sklenice manukového medu označené různou hodnotu UMF. Čím vyšší je číslo, tím jsou účinky medu silnější.

Na druhou stranu zatím ovšem neexistují přesvědčivé důkazy, že methylglyoxal dokáže přežít působením trávicích enzymů v těle šlověka. To ale nemusí vadit u aplikování medu na pokožku. Ze slovenské studie nicméně vyplynulo, že manukový med má na hojení ran srovnatelné účinky jako třeba med jedlový.

Před nanesením medu na pokožku je dobré na menší ploše otestovat, jestli na něj člověk není alergický. 

Pro manukový med hovoří fakt, že tuzemské medy mohou být problematické kvůli tepelnému ošetření. Tím totiž ztrácejí své léčivé vlastnosti. Ale někteří výrobci to dělají, aby zajistili, že med bude dlouho tekutý. Jinak totiž přibližně do roka zkrystalizuje, což je zcela běžný jev. Naproti tomu pravý manukový med by tepelným ošetřením procházet neměl.

Ani jeho nákup ovšem nemusí být zárukou kvality. Testy nizozemské spotřebitelské organizace odhalily, že výrobci medy šidí. V případě medu manuka vyráběného pro řetězec Melvita bylo zjištěno, že neobsahoval ani stopové množství manukového pylu, ale šlo o obyčejný květový med.

Čtěte také:

Reklama