Zimu nemusím. Ale sportuju jak o dušu. Prakticky každý sportovní zimní den je nějak kuriozní. Počátky datuji k lyžařskému výcviku na gymplu završeném závody ve sjezdu a na běžkách.

Běžky – no tak to opravdu děkuji, nechci, ale nebylo vyhnutí. Vyrazila jsem v odměřených intervalech a se zmrzlým obličejem bránícím jakékoliv mimice se sunula kamsi – asi vpřed. Nadšené hulákání spolužáka – stopa, stopa ! ala Cabadaj  mě vyburcovalo k aktivitě stejně jak paprsky jara dosud spící jezevce. Pravda, styl nebyl příliš elegantní, po pravdě jsem běžela po kotnících, ty pitomé běžky tolik překážely, ale nesetřásl mě. No jistě, mezi námi děvčaty jsem zvítězila, aby ne, vazy mám jak lana.

Učitelka TV, lovkyně talentů, mi promptně nabídla působení v branném kroužku. No dobrá tedy.  Nástřelné oko mi řeklo asi tolik jako bruslení na běžkách (takový nesmysl) a poté, co jsem sestřelila obraz prezidenta, jsem hrdě opustila kroužek i prostory tělocvičny. Co, sakra, dělá obraz v tělocvičně ? Nikdo mě nezdržoval.

Další běžeckou trasu Červenohorské Sedlo – Šerák jsem pokořila společně s tehdejším manželem. Zdůrazňovala jsem, že opravdu, ale opravdu neběžkuji ani s umem ani radostí, zvolil trasu vskutku přiměřeně nepřiměřenou, abych se ve finále na chatě Šerák uvedla do stavu beztíže z hrůzy ze středověké jednosedačkové lanovky. Tu hůlku už jsem nikdy nenašla. No a pak jsme jeli do Alp. Prima bylo, že jsem na pomě jezdila jako jediná, byla moje, celá celičká moje, až na vrcholky hor. Trpím závratěmi. Ostatní nadutci se líně vznášeli tu deset, tu dvacet metrů nad zemí a jen já s jistotou věděla, že z ní nespadnu. Takový hazard.

Pak jsem se vrhla na zimní lezení – s mačkami a cepínem. Bývaly to pěkné kalhoty. A moc ráda vzpomínám na kamarádku vážící třicet kilo i s běžkami, jak mi přesvědčivě vykládala, že mi prošlápne stopu. Myslela to dobře. Snowboard – dvacet pádů na pěti metrech je slušná statistika. Noční lyžování na starých lyžích mě s první ledovou plotnou nechalo ochutnat radosti zimy doslova a tři další hodiny jsem čekala, než se ostatní vyskotačí. Že se běžně zapletu do turniketu, mi nevadí. Jsem zvyklá. Ale když mi při pádu odletí čepice na pět metrů a všichni se tváří, že nevidí ledního medvěda, jak neohrabaně se staví na zadní , tak to mě teda štve. Už se těším, až letos vyrazím na Sedlo. Vždyť bych neměla o čem psát.

Veselou zimu přeje Mandzarik

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven

Výborné zážitky!!! :D :D

  • Sportujete v zimě?
  • Který sport je tím vaším oblíbeným?
  • Jak jste se ke sportu dostala?
  • Co nějaké medaile? Zasloužíte si?
  • Jde vám to? Máte nějaké veselé příhody, co jste při sportu zažila?
  • Co byste ráda zkusila? Co už nikdy nebudete opakovat?

Pište mi na redakce@zena-in.cz

heslo: sport

Ne jednu z vás čeká krásná výhra, která může být i hezkým dárkem. Sportovní souprava Insportline, která obsahuje ledvinku, lahev, krokoměr a činky na zápěstí nebo kotníky.

Vyhraje jedna z vás, která nám pošle do redakčního e-mailu svůj příspěvek k tématu, který bude během dnešního dne uveřejněn na stránkách.

Insportline sada

Reklama