„Absolutně nemohu snést, že je moje mamka za trubku, a celé vesnici pro smích,“ zlobí se Andrea a hned se pouští do vysvětlování: „Kolikrát už jsem slyšela, jak si z ní sousedé utahují. A to nejen za jejími zády. I před ní vedou trapné řeči a jsou samá narážka na jejího manžela, tedy mého otce. Že by si ho měla lépe hlídat, kde a kdy ho zahlédli lézt do cizího okna, nebo se s pomrkáváním ptají, jestli spal doma. Jasně, naráží na jeho, abych to řekla slušně, zálety. Nejhorší na tom je, že nejde jen o pomluvy místních vyhlášených drben. „ Ačkoli to tak úplně není Andreina věc, je jí samotné v takových situacích trapně. Nelíbí se jí, že se její maminka nechá podvádět a tátovi jeho veřejné nevěry trpí. Přestože o nich dobře ví.
5a5ded6dbc90fobrazek.jpg

„Mámu podváděl i dřív, jen to nedělal tak okatě. Prosím, co oči nevidí, srdce možná nebolí. I když já bych to nesnesla ani tak. Ale co je moc, to už je příliš. Otec se s těmi svými flundrami tahá po vsi, všem na očích. Hlavně když se napije. Připadá mi to jako vrchol neúcty vůči mámě. I vůči celé naší rodině,“ zlobí se Andrea a snaží se otevřít oči té, které se to týká nejvíc. Jenže její rady a domluvy nepadají na úrodnou půdu.

„Kolikrát už jsem mámě radila, ať se na tátu vykašle a konečně se s ním rozvede. Vždyť tohle nemá zapotřebí. Jenže to je jako mluvit do dubu. Ona si pořád vede svou. Sice jí to taky štve, ale o rozvodu nechce ani slyšet. Tvrdí, že by nezvládla začínat znovu, od začátku, a pak být až do smrti sama. Děsí ji, že by si musela hledat bydlení a zařizovat ho. A tak to s tátou prý už nějak doklepe. Proboha, vždyť je jí teprve šedesát let! Copak nemá žádnou sebeúctu?“ kroutí hlavou Andrea a prohlašuje, že s pokusy o rozvrat manželství jejích rodičů jen tak nepřestane. „Musím mámu zachránit, stůj co stůj,“ dodává odhodlaně.

Čtěte také:

Uložit

Uložit