Jako odborný garant projektu je organizace Úsměv mámy, která od roku 2014 pomáhá ženám v těžkých chvílích. Iniciativu podpořila i řada známých osobností. Na jedné z akcí tohoto projektu jsme se jich zeptali, jak prožívaly narození dětí ony.

EMMA SMETANA

Jak moc se lišila realita mateřství od toho, co jste očekávala?

Já jsem typ člověka, který úplně nedokáže předvídat realitu. Asi to vyplývá z výchovy mého tatínka, který mě vedl k tomu žít v té přítomnosti. Říkal, že ohlédnutí se do minulosti je deprese a projektování se do budoucnosti je vlastně stres. Takže věrná tomuhle odkazu spíš žiju teď a tady a platilo to i v období těhotenství jak prvního, tak druhého. Kdy mi připadalo neuvěřitelné, že tam nastane tato životní změna, ale rozhodně jsem se necítila jako maminka už v době těhotenství. Asi jsem to prožívala dost podobně jako muži. Já jsem neměla moc těhotenské příznaky a těhotně jsem vypadala asi dva a půl měsíce před porodem, takže dlouho trvalo, než mi to celé došlo. 

635674a82aec2obrazek.png
Foto: Se souhlasem Emmy Smetany. Instagram

Vy sama jste zažila psychické problémy, nebo znáte takovou maminku v okolí?

Já osobně ne. Myslím, že mám ve svém okolí několik holek, co to takhle mají, ale rozhodně to ještě není pojmenované a jsem vlastně hrozně ráda za projekty typu Úsměv mámy, které nás mohou docela dobře poučit v oblasti nějaké základní psychologické gramotnosti a schopnosti citlivě zacházet s dalšími dušem, které jsou strašně zranitelné. Já třeba o sobě vím, že nejsem úplně nejšikovnější „zacházeč“ s lidmi. Srovnávám to se svým mužem, který je v tomto dokonalý. Byl by úžasný terapeut a díky němu já žádného terapeuta nepotřebuju. Protože mám jeho. 

Kdybyste měla dát maminkám jednu radu..Jaká by to byla? 

Všechno počká. I ten hlad, i ten spánek. Myslím, že pořád platí, že člověk, který je schopen milovat a přivádět na svět další lidi, protože ručí za to, že je dokáže milovat, neměl by zapomínat na to, že opravdu musí nejprve milovat sám sebe. Tak proto ať maminky nejdřív pečují o sebe. Ty děti počkají. Taky je můžou kdykoli dát pohlídat tatínkům, babičkám nebo třeba komukoli ze záchranné sítě Úsměv mámy. Mám pocit, že na sebe hrozně často uvalujeme neúnosnou zodpovědnxost a připadáme si v té mateřské poloze tak nenahraditelné, což samozřejmě do velké míry jsme Ale zároveň si nemyslím, že dětem prospívá, když nejsme my samy úplně v pohodě.

KATKA PODRAZKÁ

Jak moc se lišila realita mateřství od toho, co jste očekávala?

V první řadě jsem si potvrdila, že člověk nemá mít žádná očekávání. Protože, jestli je něco nepředvídatelné, tak jsou to děti. Na narození naší starší dcery Malvínky jsem se neskutečně těšila. Možná jsem si mateřství idealizovala. A tady jsem v prvních dnech trochu narazila. S mladším Daníkem jsem už věděla, co mě čeká a nástup do role dvojnásobné maminky proběhl naprosto hladce a o dost jednodušeji.

Vy sama jste zažila psychické problémy, nebo znáte takovou maminku v okolí?

Jak jsem naznačila v předchozí odpovědi, myslím, že po prvním porodu jsem si prožila poporodní blues. Neodcházela jsem totiž z porodnice kvůli určitým zdravotním komplikacím v dobré fyzické kondici.  A to se tehdy podepsalo na mém psychickému rozpoložení. Vzpomínám si, jak mě v klidových situacích trápily tachykardie a mě probíhalo hlavou “já teď přece nemůžu umřít”. Časem tyhle stavy odezněly.

635674d0c9458obrazek.png
Foto: Se souhlasem Katky Podrazké. Instagram

Kdybyste měla dát maminkám jednu radu.. Jaká by to byla?

Vždycky si vzpomenu na ty pokyny v letadle. Nejdřív nasadit masku s kyslíkem sobě a až potom dítěti. Zní to šíleně, ale člověk musí pečovat v první řadě o svoji psychickou rovnováhu, aby mohl být ten nejlaskavější rodič. To, že často tohle pořadí nedodržíme nás může jednoho dne dohnat…

PAVLA VITÁZKOVÁ

Jak moc se lišila realita mateřství od toho, co jste očekávala?

p1.jpg
Foto: Se souhlasem Pavly Vitázkové

Svoji první dceru jsem měla celkem pozdě, v pětatřiceti letech, ale žádná velká očekávání jsem neměla. Snad jen radost, klid a souznění s malým tvorečkem jsem čekala. A to se nekonalo. Narodilo se mi uplakané komplikované miminko, zažila jsem vyčerpání, strach, bezmoc, sociální izolaci... Takže náraz na realitu byl tvrdý.

Vy sama jste zažila psychické problémy, nebo znáte takovou maminku v okolí?

Zažila. Osobně. Po narození první dcery. Ona neustále plakala, dokázala plakat i osm hodin v kuse do naprostého vyčerpání, dehydratace, jezdili jsme po vyšetřeních a nikdy se na nic nepřišlo. Vydržela jsem tenhle koloběh čtyři měsíce a potom, když jsem s ní byla sama, v noci, tak se zdálo, že je to s ní moc zlé. Nereagovala, neotvírala oči... A já jsem se zhroutila. A propukla u mě úzkostná porucha.  Byla jsem ve velmi vážném stavu a do toho jsem musela 24 hodin denně pečovat o ctyřměsíční miminko. Když se mi narodila druhá dcera, vše se mi zopakovalo. A jak jsem tak koukala kolem sebe, vůbec jsem nebyla výjimkou. 

p2.jpg

Kdybyste měla dát maminkám jednu radu.. Jaká by to byla?

Moje jediná rada budoucí mamince je, aby se nesnažila být dokonalá máma. Žádná dokonalá máma totiž neexistuje. Jediné, co počítá, je láska. Takže být milující mámou úplně stačí. A je to nejvíc. 

O projektu Úsměv mámy

Všude kolem sebe vidíte usměvavé ženy, které pyšně ukazují těhotenské bříško, nebo už si v kočárku vezou spokojeně podřimující miminko. Je to jako reklama na bezproblémové mateřství. Těžko pak uvěřit, že každá pátá maminka prožije v těhotenství nebo během prvního roku po porodu psychické obtíže. S tím se ale dokáže svěřit málokterá žena. Brzdou je stud a obavy, že je okolí odsoudí. Přitom je důležité o takových věcech hovořit a vyhledat pomoc. Tu nabízí organizace Úsměv mámy, která podporuje šťastné mateřství a ženy, jimž do života vstoupily psychické obtíže v těhotenství nebo v období po porodu. Podporuje ji značka Sunar, pro kterou je důležité nejen spokojené miminko, ale také spokojená maminka.

Více na www.usmevmamy.cz
6356727897083obrazek.png

Reklama