5bc9c4cf0eec0obrazek.png
Alena (29) a Klárka (5 měsíců): Pomohl dudlík
Nechtěla jsem dceři dávat dudlík, a taky jsme se bez něho první měsíc obešly. Jenže pak jsem zjistila, že si Klárka při usínání a ze spaní cucá paleček. Nejdřív jsem nad tím mávla rukou, ale když se to opakovalo den co den, znervóznělo mě to. Co když si na tom vybuduje závislost? I moje mamka mě před tím varovala. Prý zná člověka, který si cucá palec i v dospělosti. Ustoupila jsem tedy ze svých zásad a dala malé dudlík. Zabralo to, spokojeně s ním chrní. Dudlík se mi přece jen bude Klárce časem lépe brát…

Martina (39) a Šimon (10): Přešla ho chuť
Když byl syn skoro roční, začal se uklidňovat cucáním palečku. Nejen ve spaní, ale i přes den. Na radu kamarádky jsme mu potřela palečky octem, ale to nemělo valný účinek. Jen se zašklebil a pokračoval. Zabral až pepř. Stačilo to dvakrát zopakovat a od té doby ho na cumlání prstů přešla chuť.

Jana (39) a Patrik (6):  Osvědčily se ponožky na ruce
Mám tři děti, ani jedno z nich nemělo nikdy dudlík, ale jen můj poslední syn Patrik si jako kojenec začal cucat paleček. I přes to, že jsem ho kojila. Skvěle se mi osvědčilo navléci mu v postýlce na ručičky ponožky. Sice byly zpočátku taky oslintané, ale za nějaký čas ho to přešlo. Asi to nebylo ono.

O cucání palce

U novorozenců a kojenců do zhruba 4. měsíce věku je sání čehokoli v dosahu považováno běžné. Je u nich totiž zatím ještě velmi silně vyvinut takzvaný sací reflex. V pozdějším věku může k cucání palce podle odborníků vést například absence kojení, které bývá dobrou prevencí. Dále to může být například i ponechání dětí samotných v postýlce při usínání. Z kompenzace citové osamělosti se pak rychle stane návyk na příjemný pocit. Sání dětem přináší uklidnění a relaxaci, bojují s pocity hladu, ale také osamělosti či nudy.
Nadměrné sání palce nebo dalších prstů může dítěti způsobit potíže se zuby (předkus), deformaci daného prstu, ale i rtů, kožní problémy, mozoly, praskliny či otoky a v neposlední řadě také závislost, výjimečně i doživotní. Většina dětí však s touto činností přestane do 5 let věku, hlavně v dětském kolektivu.

Kateřina (34) a Anetka (2): Mohla jsem za to já
Párkrát jsem dcerku přistihla, jak si cucá paleček, ale vůbec mě nenapadlo, proč to dělá. Sepnulo mi to až časem. Pouštěla se do této aktivity vždy, když byla nervózní. Třeba při mých hádkách s přítelem, nebo když něco provedla a já ji potrestala. Tak jsem začala hlídat víc sebe než ji. Už žádný křik v její přítomnosti. A místo trestů domluva a vysvětlování. Přesně jak mi poradila psycholožka. Funguje to skvěle a já se teď zpětně stydím za to, čemu jsem ji předtím vystavovala.

Iveta (43) a Samuel (5): Chtělo to více pozornosti
Sam si začal cucat palec asi v roce a půl. Dělal to hlavně přes den, takže nějaké zavazování ručiček nepřicházelo v úvahu. Nejdřív jsem to zkoušela po zlém, zákazy a tresty. Absolutně bez výsledku. S vysvětlováním a domlouváním to nebylo lepší. Tak jsem se poradila s ostatními maminkami a dostala skvělou radu – zabav ho. Je fakt, že si často hrával sám. Přišlo mi, že mu to ani nevadí. Když jsem se ale do jeho her zapojila, úplně rozkvetl, a mě došlo, že jsem ho vlastně nevědomky zanedbávala. Pořád měl ale ještě tendenci čas od času prstík do pusy strčit. A tak jsme začali chodit víc mezi děti. Tam si na svůj zlozvyk ani nevzpomněl. Takže za mě jediná rada – dítě zabavit a odvést jeho pozornost jinam.

Dita (45) a Kamila (12): Přešlo to samo
U nás bohužel nepomáhalo vůbec nic. Veškeré dudlíky, kousátka, plyšáky a další hračky Kamča vytrvale zahazovala a trvala jen a pouze na levém palci. Ano, ani ten pravý pro ni nebyl adekvátní náhradou. Přešlo ji to samotnou, až ve třech letech, kdy nastoupila do školky.

Čtěte také:

Reklama