Podle statistické ročenky MPSV je v České republice 211 azylových domů, ve kterých hledalo v roce 2016 pomoc 1691 žen a 1777 dětí. V azylovém domě můžou zůstat jeden rok. Autory projektu jsou Nadace Terezy Maxové dětem a fotograf Tomáš Třeštík. Nadace Terezy Maxové dětem pomáhá v rámci projektu MADE BY právě maminkám v azylových domech. Projekt zvyšuje jejich finanční gramotnost a také šanci na uplatnění na trhu práce. Tyto vědomosti a dovednosti jsou nezbytné pro start nového života.
- Příběh číslo 1: Jana
Otec Jany pil a doma se choval agresivně, Jana chtěla z domu co nejdříve odejít a v 18 letech otěhotněla. Její partner byl ale kopií jejího otce. O rodinu se nestaral, peníze utrácel za alkohol, hádky a fyzická napadení byla na denním pořádku. Janu vyhodil i s dcerou na ulici. Jana je v azylovém domě 6 měsíců, šetří si na kauci a věří, že se jí podaří postavit na vlastní nohy.
- Příběh číslo 2: Eva
Evě je 35 let, má 2 letého syna a 10 letou dceru, která vyrůstá u svého otce. V azylovém domě je 4 měsíce. Její bývalý partner si na ni vzal několik půjček, které nebyla schopná splácet a nemohla ani platit nájem. Po hádce s partnerem se ocitla se synem na ulici. V azylovém domě se pokouší ušetřit na kauci, každý měsíc si odkládá z mateřské 1000 korun, zbyde ji 2000, se kterými musí měsíčně vyjít.
- Příběh číslo 3: Katka
Katka bydlela s manželem na ubytovně. On pil a ona chodila do práce. Mají spolu dvě děti, 5 letého syna a 2 letou dceru. Partner byl agresivní a často je bil. Poté, co vztáhl ruku na děti, sbalila jim rychle věci a odešla, nejprve ke známým, a poté do azylového domu. Když přišli do azylového domu, měl její syn zlomenou nohu. S bývalým partnerem se však vídá stále, pravidelně ji a děti v azylovém domě navštěvuje. Katka tvrdí, že se k němu nevrátí.
- Příběh číslo 4: Petra
Petra má dvojčata, 2 syny, kterým je 6 let. Azylový dům bude tento měsíc opouštět, za rok si ušetřila na kauci a sehnala si bydlení. Pracuje u technických služeb. Když se před rokem do azylového domu dostala, odcházela narychlo. Od agresivního partnera utíkala jen s igelitkou, ve které bylo pár základních věcí. Na minulost moc nechce vzpomínat a doufá, že se ji podaří udržet práci a bydlení a zajistit lepší život pro její syny.
- Příběh číslo 5: Helena
Helena žila s přítelem a dcerou v pronajatém bytě, peníze na nájem ale manžel většinou propil a byl agresivní. Majitel bytu ztratil trpělivost a chtěl, aby se odstěhovali. To její partner neunesl a útoky začaly být častější. Helena sbalila pár věcí a utekla pryč. Nyní žije i s dcerou v azylovém domě a věří, že se jí podaří vrátit do běžného života.
- Příběh číslo 6: Lenka
Lenka se narodila do úplné rodiny, její otec byl však alkoholik. Často proto pobývala u babičky. Vyučila se kadeřnicí, brzy otěhotněla a vdala se. Manžel krátce po svatbě zemřel. Po čase navázala Lenka nový vztah, nový partner byl ale velmi žárlivý a majetnický. Lenka nemohla chodit ven, potkávat se s kamarádkami, partner chtěl mít přehled o každé minutě jejího života, a když se mu něco nelíbilo, byl agresivní. Odvahu odejít našla Lenka až po několika letech. Nyní žije s dvěma syny v azylovém domě a snaží se nalézt ztracené sebevědomí.
Jak focení v azylovém domu vnímal fotograf Tomáš Třeštík?
„Když jsem se v azylovém domě byl poprvé podívat, slyšel jsem různé životní příběhy. Většinou je spojoval rychlý útěk do bezpečí azylového domu, často s pár nejnutnějšíma věcma v ruce. Téma „věcí”, toho co člověk má, co sbírá, co se mu líbí, je moje dlouhodobé téma. Napadlo mě zkusit spojit vizuálně čistou estetiku „produktové fotografie” s temnými příběhy, které se za tou hromádkou nezbytností položených na papíře skrývají. Překvapilo mě, jak statečné a skromné ty ženy jsou a jak málo si stěžují. Jak málo člověk potřebuje k životu, když jde fakt do tuhého... Plnou vahou na mě dolehla ta celková tíseň, když se sečetly všechny jednotlivé příběhy, které jsme vyslechli.“
Nový komentář
Komentáře
ohnivazenaMagdalena + jarka1234
Holky,máte pravdu,hned zítra se objednávám na oční
vladka321 10.01.2018 11:31
Tak já můžu oči vykoukat,ale na žádné fotce ty cigarety nevidím?
Neměla bych si skočit k očnímu? 
Smutné.
Každý člověk by měl mít v sobě kus charity, pomáhat bližním. Ono to má ale i druhou stinnou stránku. Čím víc pomáháte, tím toho je víc zneužíváno. Když se dostane slušná žena do bezvýchodné situace a ne svou vinou, je pomoc na místě. Bohužel ono je tak 90% těch žen nepoučitelných a dělají dokola stejné chyby. Je to skupina žen která žila jako dítě v neuspokojivých poměrech a co zažila-aplikuje i ve svém dospělém životě. Bez snahy přemýšlet a vybabrat se z průšvihů. Bez přemýšlení si berou stále půjčky, otec alkoholik či gambler-stejně si s ní pořizují jedno dítě za druhým. Kolikrát jsem pomohla, VŽDY BEZ VÝSLEDNÉHO EFEKTU A HLAVNĚ SNAHY osoby která byla v bezvýchodné situaci. Tedy za mne....už ne.
Ty fotografie jsou nesmírně vypovídající. Ve spojení s příběhy až strašidelné. Jen jedna mě tak nějak doslova děsí a to ta, kde není téměř nic, ale cigarety být musí. I když naopak dodávají celku doslova kapitální autentičnost.
Přečetla jsem reakce a souhlasím s "chanahd" - perfektně vystiženo
Hrozné, mám slzy v očích, když si představím, co asi prožívaly a prožívají ty dětské dušičky
Tak tady odhaduji, že budou asi jen bez přístřeší. Klientky dle článku v novinách jsou zadluženy a pobírají dávky.
A ještě z novin slova soc. pracovnice - Zjišťuji, že některé neumí vařit nebo si vhodně pohrát s dětmi. Kromě těchto základů by především potřebovaly naučit lépe hospodařit s financemi. To je velký problém, aby si uvědomily, že měsíc má třicet nebo jednatřicet dnů a nejde peníze hned utratit.
Některé dle mě určitě pomoc potřebují. Ale o některých teda silně pochybuju. Dle mě jsou určitě některé, které by to potřebovali mnohem, mnohem více, protože jak se psalo v místních novinách, musejí některé odmítat, kvůli malé kapacitě. Tak jen doufám, že ty odmítnuté nejsou ty pravé oběti násilí.
Příběh číslo 3: Katka - Když se s ním vídá, i děti, tak se k němu určitě vrátí. On jistě slíbil, že "už to neudělá". Podle mě, kdyby to myslela vážně, tak už násilníka k sobě nepustí. A hlavně k těm dětem.
U nás ve městě taky máme azylák. Ale asi jiného typu. Místní zmlácený kněz co to vede byl i v novinách.
S partnery se evidentně schází snad všechny, (nebo alespoň většina) protože na maminky čekávají venku a pak se spolu prochází.
A jak jsem četla co tam pro matky s dětmi zaměstnanci dělají, tak mě jímala hrůza. Učí je prý starat se o domácnost, o děti a vařit... To snad měl být azylák jen pro ty děti, protože to i ty matky "stojí za to".
Tady patří azylák pod církev. A nabízí ubytování pro matky a děti - oběti domácího násilí, oběti trestné činnosti, bez přístřeší...
dnes už jsou skvělé možnosti. když jsem se byla před cca 17ti lety potají poradit o útěku s dítětem z domova na sociálce, byl mi nabídnut jen azylový dům na Černém mostě, a to pouze na 3 měsíce (úplně na druhém konci Prahy, při školní docházce a zaměstnání nereálné). institut vykázání ze společné domácnosti také neexistoval