Před pár dny se v médiích (Novinky.cz) objevila zpráva o tom, že primář Dětského a novorozeneckého oddělení v Chrudimské nemocnice David Kasal na lednovém zdravotním výboru ve Sněmovně prohlásil, že rodiče by neměli mít právo mluvit do poporodní péče o novorozence. Kritizoval, že rodičky mají pod vlivem různých „maminkovských fór“ v porodních plánech zaneseno například i to, aby lékaři novorozence neseparovali od matky (kromě případné resuscitace) a neposkytovali určité zdravotní zákroky. Například vážení, kapání do očí, podávání vitaminu K nebo antibiotik v případě, kdy dítěti od matky hrozí streptokoková infekce.
„Všechny nemocnice mají akreditováno, jak mají péči poskytovat. Dostáváme se ale do neřešitelného stavu, kdy jsou přání lidí neslučitelná s péčí podle nejnovějších medicínských poznatků,“ prohlásil pediatr a kritizoval, že matky často chtějí rozhodovat o věcech, kterým nerozumí. Přání jedné z rodiček, které četl veřejně, přirovnal k rozhodování majitele auta o způsobu jeho opravy v autoservisu. Nebo k situaci, kdy by operatér musel žádat od pacienta souhlas během operace.
„Určitě nechceme brát práva maminkám, které si chtějí dítě vychovávat podle svého, ale v žádném případě nemůžou zasahovat do procesu péče a léčby. Potom nemůžeme normálně pracovat,“ dodal.
Co na jeho slova říkají ty, kterých se týkají?
Zeptali jsme se na názory maminek
Vždy by to mělo být na domluvě, myslí si Zdena
„Rozhodně nejsem žádná alternativní matka, ale nelíbí se mi, jak se někteří lékaři k porodům staví. Hodně se to zlepšilo, ale pořád ještě narazíte na takového, který má pocit, že děti rodí on sám, zatímco matka mu tam skoro překáží. Že by pro něj byla nějakým partnerem ke spolupráci, to se vůbec říct nedá. Vím, o čem mluvím, na jednoho jsem měla při porodu štěstí i já. Byl arogantní a vyžadoval, aby vše běželo přesně podle něj. Když jsem chtěla před porodem chodit, nebo přímo při něm změnit polohu, zakázal to. Přála jsem si také, aby mi syna dali rovnou na břicho, ale ani to ne. Prý mají daný postup a je potřeba miminko zvážit, změřit, očistit, zabalit… Strašně mě ten průběh zklamal, necítila jsem se vůbec dobře. Druhé dítě už jsem rodila jinde, v příjemnější porodnici a s chápajícím personálem. Ono když se chce, tak to jde. Stačí se domluvit, vysvětlit… Pro doktora je to sice jen další číslo, jenže pro tu maminku událost a vzpomínka na celý život. Ale věřím, že některé maminky mohou mít opravdu nepatřičné požadavky, to zase stojím při porodnících.“
Při porodu jde i o city, říká Zuzana
„Jednou jsem rodila v porodnici, třikrát doma, takže si myslím, že už dobře vím, co a jak. A víte, proč jsem se rozhodla pro domácí porody jen s porodní asistentkou? Protože se ke mně paní doktorka chovala fakt nemožně. Měla jsem z toho trauma, kvůli kterému jsem trpěla poporodní depresí a nedokázala si dlouho vytvořit se synem správný vztah. Strašili mě, syna mi odnesli na dlouhé hodiny a já se skoro sesypala. Při dalších porodech už jsem byla zkušenější a zařídila si to po svém. A fakt miminko spoustu těch zákroků těsně po narození nepotřebuje, když je v pořádku. Vůbec například nevím, kolik moje ostatní tři děti měřily a vážily po narození. To obstaral až pediatr po několika dnech při první návštěvě. Neříkám, že všude je to špatné. A jak slýchám, je situace už mnohem lepší, než před devatenácti lety, kdy jsem poprvé rodila já. Ale dokonalé to tedy rozhodně také ještě není. Doktoři by konečně měli vzít v potaz, že porod není operace slepého střeva. Jde tam i o city.“
Porodní plán jsem měla jen při prvním porodu, bylo to naivní, směje se Petra
„Je pravda, že i mě diskuze maminek na internetu před prvním porodem dost ovlivnily. Hodně jsem se o to zajímala a jela do porodnice vybavená porodním plánem, se kterým mi pomáhala kamarádka. A víte co? Nakonec to bylo úplně jinak. Nastaly komplikace, já šla císařem a byla ve finále moc ráda, že doktoři dělali svou práci, jak měli. Vděčím jim za život svůj i dceřin. Nepřeháním. K dalšímu porodu už jsem si nic nechystala, bylo by to naivní. Nikdy nevíte, jak se to bude vyvíjet. Jen jsem řekla, že chci bonding a dotepání pupečníku, to mi ke spokojenosti stačilo. A oni jen opáčili, že to je u nich samozřejmost. Takže já nemůžu říct křivého slova. Ale je fakt, že kdybych narazila na nějakého arogantního porodníka, který by se mnou jednal jinak, i já bych asi mluvila jinak.“
Nechávám vždy vše na lékařích, přiznává Marie
„Kdykoli jdu k lékaři, nesnažím se být chytřejší než on. On medicínu studoval, já ne. A abych se předem ptala googlu, to mi přijde hloupé. Takže i při porodu jsem dělala vše tak, jak mi říkali zdravotníci a lékaři. Nikdy bych neriskovala život svůj, natož pak svého miminka jen kvůli tomu, co někde jedna paní povídala.“
Zdroj informací: Novinky, Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, respondentky redakce
Nový komentář
Komentáře
Odborné nechávám na odbornících, jinak se řídím svým instinktem.
No a co když si postaví hlavu tatínek? Proč se všechno vždycky hazí na maminky? Možná by si mohli rodit sami porodníci a bylo by po starostech... Jinak on ten personál není neomylný a občas je i dost otravný...posledně mi nějaká sestra snad hodinu vysvětlovala, jak se kojí, i když jsem jí říkala, že jsem po porodu unavená a navíc mám odkojeno šest let, tak vím jak se to dělá a potřetí to zvládnu taky i bez jejích mouder a ta kráva tam stála a radila mi děsně důležitě dál..a u prvním porodu, kdy mě nechali samotnou, dítě už pomalu venku, pípák mimo můj dosah a sestra mě ještě seřvala, co si dovoluju sundavat pás, že to ještě nemá načtený, asi jsem Saxána a mám ruku natahovací, a ani se mi ta kráva blbá neomluvila ...a pan doktor se uráčil, když už dcera byla prakticky venku.