a tak jsme se dohodly, že nedůležité věci si budu podepisovat sama, píše čtenářka s nickem Datura. Taková tolerance ze strany rodičů se jen tak nevidí

Dobré odpoledne.

Něco málo k dnešnímu tématu. Na základce jsme museli mít podepsanou od rodičů kdejakou blbost. Maminku to věčné podepisování nebavilo, tak jsme se spolu dohodly, že bude podepisovat jen opravdu důležité zprávy, úkoly, čtení a podobně si podepíšu sama. Podpis měla jednoduchý, takže nebyl problém se ho naučit a někdy ani nepoznala, jestli je její nebo můj.

Když jsem se zamilovala, tajně jsem si zkoušela / jako každá holka/ podepsat se novým příjmením. Mělo to ale háček, příjmení bylo fakt hrozné, tak jsem musela vymyslet, aby byl podpis na pohled krásný kaligraficky a nečitelný prakticky. Po mnoha pokusech se mi to podařilo vynalézt. Poprvé jsem ho na ostro vyzkoušela při podpisu do matriční knihy o svatbě. V prvním zaměstnání jsem podpis potřebovala skoro pořád, na nedůležité doklady jsem používala zkrácenou parafu, na ostatní svůj dokonale propracovaný podpis.

Smůlu měly moje dcerky, ty se můj podpis nenaučily, i když ta, co má teď uměleckou průmyslovku, se o to pokusila už v první třídě. Podpis jsem nezměnila ani o kličku a tu už ho používám pomalu půl století.

Zdraví Datura

Jablko nepadá daleko od stromu. Jestlipak byste byla tak benevolentní jako vaše maminka?

Pozn.red. Text nebyl redakčně upraven

To byl zřejmě poslední příspěvek na dnešní téma

Reklama