Jak už jsem několikrát psala, mám 15letého synka.
K našemu velkému štěstí přišel na svět po dvou dcerách a po mé třicítce, kdy už jsem ani nedoufala, že ještě otěhotním. Narodil se s mírným fyzickým postižením, které naštěstí vyřešila operace, když mu bylo 18 měsíců. Díky zlatým ručičkám pana doktora Smetany, který léčí i známé sportovce, například oštěpaře Jana Železného, a je to naprosto úžasný člověk s velkým Č.
Moje dcery vzaly tehdy bratříčka jako něco, co jim rodiče pořídili k jejich vlastní potěše, a našeho juniora rozmazlovaly, co se do něj vešlo. Krmily ho, oblékaly, zkrátka měly živou panenku. Náš Mišák si vytvořil postoj „tady jsem a mějte mě rádi“. Když začal chodit do školky a měl se ráno obléknout sám, nastaly první problémy. S úžasem zjistil, že jeho milé a ochotné sestřičky mají ráno samy se sebou co dělat a on se musí obsloužit SÁM. Hrůza. Kupodivu ve školce bylo všechno v pořádku.
Když šel do první třídy, zkoušel, jestli by to náhodou nešlo dálkově ze školky. Bezcharakterní rodiče ho ale vytrhli z ráje a poslali ho na „povinnou!“ (už jenom to hnusné slovo povinnost) školní docházku. Náš milý anarchista začal školu považovat za něco jako vyhnanství na Ďábelské ostrovy a přiměřeně k tomu si vybudoval k ní i k pedagogům vztah.
Celých devět let trestal rodiče tím, že školní pravidla a povinnosti bylo něco mezi humoristickým románem a dobrým vtipem pro pobavení žactva. Uložené domácí úkoly si ze zásady nezapisoval, pomůcky ztrácel, při hodinách šaškoval a rodiče přiváděl k mrtvičním záchvatům. Každá třídní schůzka byla pro mne za trest, jen jsem vždycky hledala ve třídě pranýř, na který si mám stoupnout. Slovní bičování už obstarala paní učitelka. Jako jedinému ze třídy vždycky přidávali do žákovské stránky, aby se mu tam všechny ty poznámky vešly.
„Zapomněl pomůcky na TV“ , „Nemá domácí úkol!!!!“, „Žádám o návštěvu rodičů ve škole!!!“, „Při hodině si hraje s autíčkem! (v devítce!) atd, atd.
Představte si situaci, kdy večer zkontrolujete, jestli má všechno v batohu a je naprosto vzorný, a ráno odejde s úplně jiným batohem, ve kterém má svačinu, 2 polámané tužky a Velkou encyklopedii dinosaurů. A neplatí na něj žádný trest (fyzické neuznávám). Hledí na vás tím pohledem ukřivděného pejska a mlčí. Pokud odpoví, tak jen to, že neví, proč si vzal jinou tašku, neví, proč neměl to či ono a vy cítíte naprostou bezmoc a rodičovské selhání. Učiníte přednášku jako František Palacký, on vám to odkývá s uslzenýma očičkama. A druhý den vás zavolá učitelka, že je to opět to samé.
Promučíte tudíž devět let s tím, že sice víte, že by mohl mít jedničky nebo dvojky, ale s touto nálepkou se potácí mezi jedničkami a pětkami. Smíříte se s tím, že ač by klidně zvládl střední školu, radši jde do učiliště a budete doufat, že to doklepe až k maturitě po vyučení a poslední pololetní vysvědčení je na strašení malých dětí.
Pak se k vám dostaví s posledním vysvědčením z devítiletky, je to nejlepší vysvědčení za posledních pět let, podívá se na vás těma sametovýma hnědýma očima a řekne: „Maminko, to jsem udělal kvůli tobě!“. Oplakala jsem to.
No nezabili byste ho?
Vikina007
Vikině007 moc a moc gratuluji!!!
Kéž by se něco takového stalo nám všem, které máme doma děti nejzbednější...
Posílám spray Fa a přeji mnoho zdaru s právě vyloupnutým synkem
Máte i vy svůj příběh k vysvědčení nebo době dovolených? Pište a pobavte i ostatní vašimi zážitky a příběhy...
Nový komentář
Komentáře
Mici: U nás se osvědčilo toto: na základce fungovala "léčba prací" - z nudy vyrušoval,učitelka mu dala práci navíc(ale nechtěla jsem,aby mu ji kontrolrovala,něco navíc by nebyla ochotná dělat).Na 8-letém gymnáziu žákovské nejsou,tak jsme zavedli sešit,pokud se profesorovi něco nelíbilo nebo chtěl naopak pochválit,tak to tam napsal.Za každý prohřešek se strhávalo z kapesného.3 roky to fungovalo.Dnes má 16 let a 190 na výšku,tak už ho kantoři berou jako "velkého chlapa" a ty jeho úlety mu prochází.Hlavně je zbytečné na děti křičet a rozčilovat se, zvlášť kluci si z hysterických výstupů nic nedělají.
vikina007: Máš báječnýho kluka. A vůbec se tvé postřehy ze života moc hezky čtou.
Gwendylon: moji oba synové stále zapomínají pomůcky,úkoly a vše co se školy týká.Vůbec se mi to nelíbí ale oni si tak z toho něco dělají
Já mám taky jednoho takového čípka doma, je mu sice necelých 9 let, ale když jsem četla tvé řádky, jako bych ho viděla. Jenže ten náš je ještě poslední dobou pořádně drzý a to mě dohání k nepříčetnosti . Párkrát už ode mně taky pár slíznul, ale stejně je to o ničem. A jestli píšeš, že to tak s Mišákem bylo až do 9. třídy, tak jsem se opravdu upřímně vyděsila . Zatím je teda bez vážnějších poznámek - měl 3 za školní rok, takže to je celkem v pohodě(i když v poslední ze 17.6. stálo, že měl potyčku se spolužákem a údajně mu uštípnul zub), ale nejsem si jistá, že nebude hůř...
Uličníci jsou nejlepší byla jsem něco podobného v holčičím vydání, jen jsem si nedovolila zapomínat úkoly atd., to by se našim moc nelíbilo a babička ( byla jsem jediné vnouče ) by to nepřenesla přes srdíčko
S mým 16-ti letým studentem máme zážitky typu: rozmontoval chemikářce propisku, matykářce schoval do své lavice hrnek od kafe, tělocvikáře zamče v šatně.Naštěstí mu všechno prochází,protože se dobře učí a sportuje.Na všech školách si kantorky myslely,že v 1.lavici u katedry bude hodný.Chlpi jsou trošku opožděnější,třeba v 30 se uklidní...
vikina007: Je uzasnej! Bajecnej!
vikina: no...jenom takovy priklad - vlastne dva: muj bracha i bratranek byli na zakladce to same, co tvuj synek - takze oba sli pak na ucnak, po ucnaku si dodelali maturitu, po maturite vystudovali oba VS a bracha ted studuje dokonce druhou...
...ono to tem klukum obcas dyl trva zjistit, co vlastne v zivote chteji...
vikina007: tak to je přesně jako bys psala o to mém mladším, také býkovi. Samá poznámka, když ho něco bavilo tak 1, jinak spíš vyšší známky. Po 14 dnech v první třídě si zabalil školkové věci, s tím že ho škola zklamala a vrací se do školky. Po první třídě prohlásil, že už všechno umí a dál ve školní docházce nehodlá pokračovat. Byl často nemocný, takže školu studoval dálkově a divím se, že to přežil on i já. Zapomínal pomůcky, vypracovat ukoly. Když si náhodou vzpomněl a úkol udělal, tak ho zapomněl doma apod.
Na konci školního roku dostal od školy odměnu, že se stará o postiženého spolužáka, ale zároveň třídní důtky za to, že se pere /většinou bránil toho spolužáka/.
Teď je v učilišti a je jeden z nejlepších. Chtěl by maturitu, ale kdyby se tak nemusel učit. Pravopis on neřeši, když mi pošle SMS, tak má štěstí, že ho nemám po ruce.
Ale jinak je to můj zlatý lumpík
Vikina007: odkud znáš mého syna???
beruška2: To ne, ale u těch hodných si toho klidu nevážíš, zatímco u těch lotříků jsi vděčná za každý den, kdy neudělají průšvih.
vikina007: není ve znamení Raka?
mam-ča: chceš říct, že děti,se kterými nejsou ve škole problémy a nebo mají stabilně dobré výsledky jsou cvičení blbci?
Mám pocit, že je dvojče s naším synkem :neví proč nemá pomůcky, referát zapomněl, domácí úkol si nezapsal...Vždycky říkám, že kdyby byl blbej, tak by mi to nevadilo. Jenže takhle, nevím jestli je jen línej, nebo co...
Vikina007 : Tvůj synek je pěkný řízek. Budiž Ti útěchou, že tyhle geny jsou dědičné. Až bude mít vlastní potomstvo, bude si Ti chodit stěžovat, jaké má vykutálené dětičky. Pak se můžeš chechtat, a vždycky posloužit nějakým veselým příběhem z jeho pohnutého dětství.
U nás to tak aspoň fungovalo.
Ale stejně jsou tihle vejlupkové kořením našeho života, ne ? Víš, jaká by to byla nuda, kdyby byl Tvůj synek vzorný cvičený blbec ?
Vikino, máš úžasnýho synka ! Málem mi taky ukápla
Nás školní docházka teprve čeká, ale bude to stejné(říkali už teď v poradně) Obdivuji nadhled a klid rodičů, já ho zatím nemám. Článek
slzicka mi ukapla
slzicka mi ukapla